Když se projeví VLOHY a Co mohou JASNOVIDCI vidět ?
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
,,Když se projeví vlohy…“
,, Ženou, u které se jasnovidné schopnosti vyvíjely přirozenou cestou už v dětství, byla Martha Wagnerová. Pod pseudonymem Gabriele Erdmannová vydala v průběhu 20. století několik knih, zemřela v roce 1988 ve věku 90 let. Ve svém článku „Spojení s oním světem“ popisuje, jak byly „otevřeny její duševní oči“
„Schopnost jasnovidectví jsem dostala do vínku, protože už ve věku sedmi až devíti let jsem viděla duše zemřelých tak hmatatelně, že jsem nechápala, proč je pozůstalí oplakávají, jako by je navždy ztratili…
Viděla jsem tedy duchy ! Nejen ty, které jsem v životě znala; kolem mě byly i úplně cizí duše. Jak jsem již řekla, byly tyto bytosti tak opravdové, že jsem necítila strach ani jsem neměla dojem, že vidím něco nadpřirozeného. Navíc jsem mohla vidět a vytušit myšlenky, pozorovat, jak se lidé vnitřně staví vůči mně a mým blízkým…
Schopnost vidět duševníma očima znamená, že člověk jasně vidí duchovní bytosti, které jsou kolem nás. Na tomto vidění se ovšem nijak nepodílí naše pozemské oči. Mohla jsem totiž tyto bytosti vidět, aniž bych se musela ohlédnout, i když stály za mnou…
Ještě pozoruhodnější byla skutečnost, že duchové často říkali nebo dělali věci, které sloužily i jako rady pro přítomnost. Já sama bych je nebyla mohla udělit, protože jsem neznala životní poměry lidí, kterým byly určeny. Pak přišly také odkazy na budoucnost, a často se dala prověřit jejich správnost.“
Martha Wagnerová také líčí, jak byly její jasnovidné schopnosti na čas zatlačeny do pozadí. Bylo to pod vlivem rozumového pojetí života její matky. Ale tyto schopnosti se „navzdory všemu neustále projevovaly“.
Mnozí lidé, kteří mají jen malé nebo vůbec žádné jasnovidné schopnosti, se je ovšem pokoušejí umělým školením získat či vylepšit. To může vést jen k problémům. Proč? „...člověk, i když je jeho dar sebevětší, může vidět ve skutečnosti vždy jen tak daleko, jak mu to dovolí jeho vlastní vnitřní zralost. Je zde vázán svým vlastním vnitřním stavem! Z povahy věci samé nemůže prostě vidět opravdu nic jiného než to, co je s ním stejnorodé.“ (Poselství Grálu, „Omyl jasnovidectví“) Možnosti jasnozření tedy vždy odpovídají vnitřní zralosti člověka, a žádné školení zvláštního nadání nezaručí, že se člověk přitom vyvíjí také po duševní a duchovní stránce. Naopak: V oblasti, kde jsou polovičaté vědění a ješitnost tolik rozšířeny jako v jasnovidectví, je nebezpečí osudových omylů obrovské.
Jasnovidec může například ze skutečnosti, že mu jsou ukázány živé obrazy z vyšších úrovní stvoření, učinit nesprávný závěr, že on sám má beze všeho k těmto úrovním přístup. Ale: „…v takových případech se jedná pouze o obrazy, které jsou mu ukazovány. I tehdy, domnívá-li se slyšet řeč těchto osob. To není nikdy skutečné. Tyto obrazy jsou zdánlivě tak živé, že jasnovidec nemůže sám rozlišit, co je mu jenom ukazováno a co skutečně prožívá. Neboť silnější duch může vytvářet takové živé obrazy svou vůlí.
Tak se stává, že si mnozí jasnovidní a jasnoslyšní lidé myslí, že jsou na svých výletech na onen svět mnohem výše, než ve skutečnosti jsou. A z toho vznikají četné omyly.
Rovněž tak, když se mnozí domnívají, že viděli nebo slyšeli Krista, i to je velký omyl. Vždyť to není možné podle přírodních zákonů, podle Boží vůle ! Zde je ohromná propast, spočívající v různosti druhů. Syn Boží nemůže přijít do spiritistického kruhu jako na kávový dýchánek, aby návštěvníky kroužku poctil a oblažil. Nemohou to učinit ani proroci nebo vyšší duchové vůbec.
Žádnému lidskému duchu, který je dosud vázán svým pozemským tělem, není dopřáno, aby se za pozemského života pohyboval v záhrobí tak bezpečně a jistě, aby všechno slyšel a viděl zcela jasně a aby jen tak snadno spěchal po stupních vzhůru. Tak snadné to není, i když je všechno ve stvoření přirozené. Přirozenost je vázána na nezvratné zákony.
A když jasnovidný nebo jasnoslyšný člověk zanedbává své pozemské úkoly proto, že chce jenom vnikat do jemnohmotného světa, tedy promeškává více, než získává. Jakmile pak nastane pro něho doba, kdy by měl v záhrobí dozrávat, projeví se u něho mezera, kterou může vyplnit jenom na zemi. Proto nebude moci vystupovat dále vzhůru, ale bude až k určitému bodu poután a musí se vrátit, aby zameškané dohonil. Teprve pak může pomýšlet na opravdový další vzestup.“ (Poselství Grálu, „Omyl jasnovidectví“)
,,Co mohou jasnovidci vidět ?“
Dalším problémem je skutečnost, že lidé s mediálními schopnostmi často nedokáží rozlišovat mezi živými obrazy a skutečností záhrobního světa, ani mezi objektivními skutečnostmi a jemnohmotnými myšlenkovými formami. Martha Wagnerová například otevřeně přiznává, že její mediálně přijaté odkazy na budoucnost nebyly vždy správné: „V mnoha případech se vyskytly chyby, někdy dokonce velmi hrubé, které podle mého názoru vznikly také tím, že tazatelé na mě přenášeli svá intenzivní přání formou myšlenek.“
Abychom tedy mohli správně zjistit možnosti a hranice jasnovidectví, měli bychom nejen vědět o různých jemnohmotných úrovních a druzích jasnovidectví, ale také o významu a vlivu těchto úrovní na naše bytí.
Každý člověk, který svou pozemskou smrtí opustí tento hrubohmotný svět, se tím zároveň zrodí do jemnohmotného světa, který odpovídá jeho vlastní hutnosti nebo tíži. Obráceně prožíváme určitý druh přechodu nebo rozloučení, když se z jemnohmotného světa narodíme do světa hrubohmotného.
Odtud vyplývá, že mediálně nadaní lidé mohou svými jemnějšími smysly vnímat duchy z onoho světa a také s nimi komunikovat. Stupeň zralosti jasnovidce přitom podstatným způsobem rozhoduje o tom, s jakými úrovněmi nebo stupni – a tím také s jakými lidskými duchy – je možné navázat spojení. Takto zprostředkované vědění může být kvalitativně velmi rozdílné. Lidský duch žijící na onom světě ví totiž vždy nanejvýš jen to, co je možné vědět v „jeho“ světě. To, že už nemá pozemské tělo, mu ještě zdaleka neposkytuje nějaký všeobsáhlý přehled o světovém dění.
Jasnovidectví ale neznamená jen pouhé vnímání lidských duchů, kteří už nemají pozemskou schránu. Může se jednat i o rozmanité obrazy, děje a skutečnosti. To nás také neudivuje; vždyť víme, že jemnohmotné okolí je utvářeno myšlenkovými „činy“ lidí právě tak, jak si utváříme a formujeme náš hrubohmotný svět svým jednáním.
Poselství Grálu nás učí, že všechny naše cituplné myšlenky přijímají v jemnohmotném světě formu odpovídající svému druhu. Tím si kolem sebe vytváříme neviditelné okolí, s nímž jsme pevně spojeni. Vnitřní svět našich myšlenek a citů sice považujeme za nedílnou součást vlastní osobnosti, většina lidí ale neuznává jeho skutečnost a živost. Onen neviditelný svět nás ale přitom podporuje nebo brzdí, obšťastňuje nebo zatěžuje či nadchne nebo ochromí.
Mnozí mediálně založení nebo jasnovidní lidé mohou vidět jemnohmotné okolí jiného člověka a také poznat souvislosti, které se pro něho již v tomto okolí rýsují – třeba přicházející nemoc nebo osudové změny. Protože vývoj v těžším, hutnějším hrubohmotném světě kopíruje to, co jemnohmotně již existuje – každý čin je následkem myšlenky, každá realizace je důsledkem nápadu – může pojem jasnovidectví znamenat také „vidění do budoucnosti“. Médium totiž může za určitých okolností vnímat něco, co se hrubohmotně ještě nestalo. Z toho ale nesmíme vyvozovat, že naše budoucnost je navždy předurčena, neboť všechna jemnohmotná vlákna osudu nebo vývoje vznikají jako důsledek jednotlivých aktů naší vůle.
,,Z těchto skutečností vyplývá ovšem také problém, že médium nemusí nutně vnímat jemnohmotně zformovanou budoucnost člověka, ale jen jeho myšlenky utvářené intenzivním přáním. Existuje také nebezpečí nesprávné interpretace jemnohmotných obrazů – třeba velkou změnu v duševní oblasti člověka může jasnovidec prezentovat jako smrt. A i když jasnovidný člověk něco objektivně daného správně pochopí, může být interpretace viděného, která je vždy prací mozku a podléhá tak rozumově utvářenému obrazu světa, zcela nesprávná."
Proniknutí do jemnohmotných oblastí umožňuje také vidět minulé události, neboť každá změna formy v běhu času zanechává stopy a zůstává zaznamenána. Proto může být například užitečné přizvat nadaného jasnovidce k objasnění zločinů.
Tato praxe se ale v dnešní době vyskytuje velmi zřídka. Zatím jsme příliš uvězněni v našem materialistickém myšlení, a to všeobecně nepřipouští zamyšlení nad možnostmi a hranicemi jasnovidectví.
Mohl by se tento nebo podobný článek někdy objevit také třeba v „Reflexu“? To by nedokázal spolehlivě říci žádný jasnovidec.
V osudovém koberci budoucí společnosti je pro lidské oko příliš mnoho jednotlivých vláken. Naše budoucnost je otevřená – radujme se, že ji můžeme aktivně utvářet!
Werner Huemer
Vypsáno z článku Ing. G. Brauna: „Jasnovidectví, medialita – požehnání nebo prokletí ? Život neobyčejné ženy.“ Martha Wagnerová byla autorovou tchýní.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
