Nejcennější co v životě máme je čas.
Náš čas je vyměřen tikotem našeho srdce.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Jsou v životě chvíle,
kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího,
než jste vy sami.
Foto - morezprav.cz
Popřemýšlejte nad těmito slovy,
a snad i vy sami naleznete v těchto slovech smysl a pravdu.
Každý člověk přemýšlí.
Každá myšlenka je energie.
A energie myšlenek vytvářejí energetické pole.
Energetická pole tvoří energetický kontext,
neboli úroveň vědomí.
Naše úroveň vědomí je neviditelný zdroj,
přitahovač událostí a nemocí,
které nás v životě potkávají.
Takže když změníme své myšlenky,
můžeme změnit svůj život,
své tělo, své nemoci.
VŠECHNO SE VŠÍM SOUVISÍ
I když si budete myslet, že na těchto stránkách je mnoho informací, které nemají spolu nic společného. Ale mýlíte se, protože vše je navzájem vibračně propojeno. A když se zamyslíte, a necháte se vést svým srdcem, i vy sami po určitém čase poznáte, že je tomu doopravdy tak.
Žijeme v době obratu světa. Kdyby lidstvo pokračovalo ve vývoji stejným směrem jako dosud, zničilo by se samo. Stvořitelova Prozřetelnost umístila však do stvoření mechanizmus, který zajišťuje záchranu Jeho Dětí a Jeho Díla. Tento mechanizmus byl v dějinách zeměkoule v činnosti již několikrát. Nyní žijeme v době, kdy končí epocha homo sapiens, nebo-li člověka ,,moudrého"cromagnonského, protože tento vývojový stupeň se moudrým nazval sám. Nastupuje epocha duchovního člověka, který moudrým skutečně bude.
SVĚT JE OBRAZ A POEZIE ŠKÁLA BAREV
Není na zemi věci, na níž by nebylo něco zvláštního, pro co se jí nepřestaneme znovu a znovu podivovat. Není události, není drobné příhody, v níž by jako v jádru nebyl skryt košatý strom. Přejdeme-li bez zamyšlení netečně kolem člověka, přehlédneme-li zdánlivě všední věc, neprožijeme-li s hlubokou upřímností okamžik, který se nás zdánlivě netýká, buďme si jisti, že jsme ze života něco ztratili. A stane-li se nám nezájem, netečnost a necitelnost zvykem, ztrácíme celý život! František Hrubín
Foto-kotanec.cz
Kdo umělecké dílo vnímá, ale neumí to popsat ani konkrétně pojmenovat, jen si to uvědomuje, že se jakoby něco otevírá... V obraze je to uspořádání křivek, čar, barev a nerovností. A v literatuře je to nepostřehnutelné uspořádáni slov do vzorce, který vyjevuje tajemství světa.
