Nic se neděje náhodou - Čas očistce - Děsivé zážitky hrobníků na starých hřbitovech (video)
oooooooooooooooooooooooooooooooo
horoskopnamiru.cz
Nic se neděje náhodou
Možná jste se již setkali s náhodami, potkaly vás podivné zážitky, které na sebe zvláštně navazovaly. Říká se jim synchronicity.
Někdy se mohou doslova zhmotňovat myšlenky. Myslíte na nějakou věc a v tu chvíli ji jakoby náhodou najdete. Vzpomenete si na dávného přítele a ejhle, to je náhoda, zrovna jde proti vám nebo vám zavolá. Vše může být povzbuzením, které pak pociťujeme jako zásah shora či jakési požehnání.
Lenka S. napsala svůj příběh
Před léty jsem nějakou dobu pobývala v Londýně, pracovala jsem na místě s příznačným názvem - Svatyně. Jednoho dne právě ve Svatyni jsme se docela nasmály s kolegyní Inkou, když jsme překvapeně zjistily, že její babička pochází ze stejné vesnice na Slovensku jako moje a obě se nezávisle na sobě přestěhovaly na jiné místo - do dvou sousedních vesniček. V létě jsme s i pak chodily hrát na stejná místa, byly jsme jen kousek od sebe po celé dětství, aniž jsme se setkaly. Ale kamarádit jsme se začaly až v cizině. Měly jsme se spolu prostě neuvěřitelně potkat.
Ve stejný den navečer jsem si vyšla do rušných ulic, posadila se na schůdky kostela a pozorovala pouličního umělce, jak vyhazuje do povětří karty. Občas karta zaletěla k nějaké osobě, což iluzionista vysvětloval jako znamení. Také jsem toužila po znamení. Říkala jsem si, že jestli ke mně karta zaletí, budu si něco přát. Ale karta se vznesla a ztratila se všem z dohledu. Bylo mi najednou smutno a proběhlo u mě zklamání, tak jsem se pomalu zvedla a vykročila na šedivou dlažbu, kde po několika metrech chůze jsem nečekaně našla ležicí knihu, kterou jsem hned vzala ze země. Temně modrý obal připomínal večerní oblohu a stříbrné hvězdy to jen potvrzovaly. Nápis na knize hlásal: ,,Každý z nás je hvězdou, hvězdou svého vlastního života, je jen na něm, jak s tím naloží." Šeptem jsem poděkovala a s dojetím knihu uložila do baťůžku. O čem se v ní psalo, vážně nevím. Přečetla jsem jenom ten nadpis i svým přátelům na ubytovně a druhý den kniha záhadně zmizela. Objevila se, aby mi pomohla a pak jakoby se po ni zem slehla. Ale i ten pouhý nadpis ve mně zanechal hlubokou stopu vědomí, že jsou věci mezi nebem a zemí a že pomoc je vždy nablízku. Takže věřte, že každý z vás je hvězdou...
ooooooooooooooooooooooo
ČAS OČISTCE
,,Prostorově i časově se představa očistce utvářela v období od 3. do konce 12. století. Odrážela se v ní víra již velmi raného křesťanství v možnost posmrtného vykoupení určitých hříchů za určitých podmínek. O existenci této víry svědčí liturgie a náhrobní nápisy. Víra v očistec se projevovala nejprve v praxi: v podobě modliteb za mrtvé a celé řady úkonů za spásu duší zesnulých, záhy nazývaných přímluvy. Teprve později se teologové snažili najít pro ně základ v písmu.“
,,Obecně lze říci, že křesťané nejeví v období pozdního starověku ani raného středověku příliš velký zájem o čas mezi smrtí a vzkříšením, mezi individuálním soudem a všezahrnujícím posledním soudem. Zabývají se myšlenkami o času absolutního zániku světa. Směřují-li jejich úvahy o času a prostoru k otázce mezistupně onoho světa, pak se týkají hlavně problému, místa uložení duší mezi smrtí a vzkříšením.“
(Tyto úvahy vyplynuly z obliby židovsko - křesťanské apokalyptické literatury).
,,Pevné místo zaujal očistec v křesťanském světě od 13. století - získal závaznost dogmatu.“
Od okamžiku, kdy křesťanství považovalo za možné odčinění některých hříchů posmrtným očištěním, doznal čas očišťování několika různých definic:
1. Očistec mohl začít na zemi.
2. Čas očistce mohl spadat do času posledního soudu.
3. Čas očistce se nacházel mezi smrtí a individuálním soudem na straně jedné, vzkříšením a všeobecným soudem na straně druhé, ale každý zesnulý, který mohl dojít posmrtného vykoupení, musel smývat svůj nános hříchů po celý čas od smrti do posledního soudu.
4. Latinské křesťanství přijalo čtvrtou možnost: čas očistce trval pro každého jeho obyvatele různě dlouho, podle závažnosti hříchů, které mají být ještě očištěny.
,,Konečný zrod očistce v období let 1170 - 1220 zhruba odpovídá období hlubokých změn intelektuálních struktur křesťanství. Pravděpodobně nejdůležitější a jen těžko doložitelnou revoluční změnou, kterou lze však dobře znázornit na několika styčných ukazatelích ( posun směrem k vyhledávání materiálního blaha, pokrok v oblasti movitého, spotřebního i užitkového majetku a společenského postavení, vznik světské literatury, renesance antické literatury, rozvoj estetického cítění, odpoutaného od toho, co je dobré a velké, objevení tématu "bezstarostnosti", rozvoj majetkových pojmů a zvyklostí, posun od protikladu pán - venkovan k protikladu bohatý - chudý, tlustý – tenký ) je rostoucí zájem křesťanů o pozemské statky, o přenesení nebe na zemi. Nejen, že horečné blouznění kolem milénia ustalo a posedlost spásou vyprchala, ale většina společnosti, všechny její vrstvy začaly hledat štěstí především na tomto světě, odmítat absolutní rozpor mezi pozemskými radostmi a věčným životem. Tyto pocity se zároveň mísily s pocitem, že hrozivá blízkost posledního soudu ustoupila do pozadí. Usazením očistce na zemi, projevující se rozmachem institucí 13. století, který se tolik liší od karolínské doby ( vždyť země se stala domovem lidí a ne Boha ), bylo doplňováno vědomím o trvání a váze času, který člověka odděluje od posledního soudu.“
Radka
,,Dobu mezi individuální smrtí a vzkříšením již nebylo možné lhostejně přehlížet.“
ooooooooooooooooooooooooooooooooo
Děsivé zážitky hrobníků na starých hřbitovech – skutečný zaznamenaný teror - YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=aq4YgW2OsEY
oooooooooooooooooooooooooo
