Pravdivé náhody - Kněz buditel, F.J.Řezáč Polehradský
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
,,Poslechněte si příběhy, které jsou až neuvěřitelně pravdivé."
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Kněz buditel - František Josef Řezáč Polehradský
Ze vzpomínek Václava Králíka
Dne 6. ledna 1819 se narodil kněz buditel František Josef Řezáč Polehradský.
Fr.J.Řezáč se narodil v Polehradech (nyní Polerady). Jeho rodný grunt měl rod Řezáčů v držení od nepaměti (pan farář Pubal při pátrání v archivech pro svou Kroniku se setkal s tímto jménem už v roce 1420, kdy držitelkou gruntu a svobodné krčmy byla Anna Řezačka).
Fr.J.Řezáč chodil nejprve do školy v Brázdimě a po dalších studiích přešel do semináře, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským. Pojil je k sobě stejný lidový původ, stejný životní cíl, práce pro národ, hluboké národní uvědomění, nezištnost a obětavost ve službě lidu.
Po vysvěcení na kněze působil na několika místech, nejdéle v Lítni u Berouna. Tam tenkrát kaplanoval jiný kněz buditel, Václav Beneš Třebízský. Vztah obou kněží nebyl právě nejlepší. Třebízský si často stěžoval na svého představeného. Působila tu asi rozdílnost povah a odlišný názor na způsob práce pro národní uvědomění.
Řezáč se brzy začal věnovat veřejné práci. Měl pro to všechny předpoklady. Kromě studií bohosloveckých složil rigoroza z filosofie, všeobecného vychovatelství, z dějin rakouských států a z všeobecných dějin. Věnoval se hlavně školám a věznicím, dvěma zdánlivě tak odlišným zařízením. Věřil, že čím víc bude prvních, tím méně bude potřeba druhých. Vypracoval nový vězeňský řád, na tehdejší dobu velmi pokrokový, který byl v Rakousku přijat a uzákoněn.
Mezi jeho prvními činy bylo zřízení české vyšší dívčí školy v Praze a zřízení české střední školy na Malé Straně. Pomáhal zakládat knihovny, sám jich založil na 300 a pokusil se zřídit opatrovny pro děti pracujících rodičů. Jako kněz se zasazoval o odluku církve od státu a zavedení dozoru okresního a zemského.
Sepsal a spolupodepsal ono odvážné memorandum proti útisku českého národa, podané 18. června 1860 Dr. Riegerem a cukrovarníkem Macháčkem proti císaři.
Nejvýznačnějším činem Řezáčovým byla snaha o počeštění Prahy v době , kdy se hodně Pražanů za svůj jazyk stydělo. Je přirozené, že člověk tak zaujatý pro veřejné věci (býval též zemským a říšským poslancem) nemohl státi mimo dění ani v roce 1848. Byl zatčen, uvězněn a hrozilo mu přísné potrestání. Revoluce byla brzy potlačena a Řezáč jako kněz byl posléze propuštěn. Okolo jeho zatčení se událo prý cosi dojímavého. Řezáč byl v té době duchovním správcem ústavu pro nevidomé na Malé Straně. Když chovanci uslyšeli, co jejich milovanému knězi hrozí, tak "veliký nářek sobě vedli a ven vyrazivše způsobili povyk a pozdvižení".
V době svého dočasného vysazení z kněžství koupil Řezáč roku 1862 chalupu v Zárybech, v níž chtěl vytvořit základnu pro obnovení církve českobratrské, připojit se s ní k ruskému pravoslaví a tím k ruskému národu. Jeho styky s ruskou říší byly velmi živé. Charkovská univerzita ho jmenovala dopisujícím členem a ruskou vládou byl vyznamenán rytířským řádem Stanislavským - zlatým to křížem zasazeným do rudého emailu.
Je přirozené, jak již to bývá, že měl mnoho protivníků a závistníků, že měl proti sobě vrchnost nejen zeměpanskou, ale jako kněz i vrchnost církevní. Kdyby se byl sklonil, kynula by mu jistě skvělá budoucnost.
On však prohlašoval:
"Co se mně týče, budu tím, kým jsem býval a ještě více. Bůh a vlast, národ a církev, svoboda a pravda nepřestanou býti heslem mým".
František Josef Řezáč vysílen brzy odchází na odpočinek a o svátcích vánočních roku 1879 předčasně umírá v šedesáti letech.
V úmrtním listě v rubrice příčina smrti je uvedeno: "marasmus - všeobecná sešlost a ochabnutí sil jak tělesných, tak duševních".
*6.1.1819 Polerady nad Labem – + 25.12.1879 Praha
wikipedie
,,Pochován je na hřbitově na Olšanech. Zásluhou učitelstva okresu brandýského byla na rodném domě č. p.14 v Poleradech zasazena pamětní deska."
Ze vzpomínek Václava Králíka obce Brazdim
oooooooooooooooooooooooooooooooo
