Jdi na obsah Jdi na menu
 

Superzáhada Bojnického SARKOFÁGU - Státní zámek KYNŽVART

13. 6. 2024

OOOOOOOOOOOOOOOOOO

Superzáhada Bojnického SARKOFÁGU

Zamok_Bojnice_Erik_Klizan

BOJNICKÝ ZÁMEK - Slovensko

Cesta za opravdovou superzáhadou vede až na Slovensko. Bojnický zámek je úchvatný... Původní hrad ze 13.století byl v létech 1888-1910 nákladně přestavován pro podivinského hraběte Jána Pálffyho. Architekt J.Hubert z Budapěšti se nechal inspirovat francouzskou středověkou architekturou, hrad proměnil v romantické sídlo, jen předhradí ponechal v úpravě z druhé poloviny 17.století. Hrabě Pálffy se úplného dokončení díla nedočkal. Zemřel 2.června 1908 ve věku 79 let. Hned po jeho smrti se začaly dít neuvěřitelné věci!

pecat

Nebožtíkovo tělo bylo ve Vídni pitváno a naplněno konzervačním roztokem, na Slovensko se vrátilo v cínové hermetické rakvi. Další pohoršení způsobila závěť, která vydědila příbuzné a zámek přenechala veřejnosti. Dědicové podali několik žalob, napadli text závěti a Pálffyho označili za nesvépravného blázna. Některá umělecká díla rozprodali a rakev s mramorovým sarkofágem nechali umístit jinam, než si šlechtic původně přál.

sarkofag

V 50 létech 20.století začala z růžového sarkofágu vytékat podivná substance, po ztuhnutí se změnila v hnědou hmotu. Údajně se jednalo o zmineralizované zbytky těla a rozpuštěné ,,vybavení" rakve. Jenže lékaři zjistili, že kosterní pozůstatky jsou už bez měkkých tkání a rakev je neporušena. Další výzkum proběhl v devadesátých létech, tehdy také ustal výron tekutiny.

Na Slovensku se vypráví i toto: Pálffyho ,,posmrtné slzy" ze záhrobí upozorňovaly na podrazy dědiců, i na to, že slavný bojnický oltář ze 14.století je stále v Praze, kam byl přemístěn ve třicátých létech. Deskový oltář je velmi cenné dílo, hrabě ho přivezl v roce 1875 z Itálie. U produktu florenského umělce Pálffy častokrát meditoval. Po rozdělení se oltář vrátil na Slovensko. A právě v té době ustalo vyvěrání tekutiny z hrobu. Náhoda? Nebo se nešťastný a nespokojený hrabě skutečně hlásil z onoho světa?

Pozvánka na příběhy BOJNNICKÉHO zámku na YouTube:

1.) Na pamiatku zašlej slávy - Posledný šľachtický majiteľ bojnického panstva gróf Ján XIV. František Pálfi zomrel 2.júna 1908 vo Viedni vo veku nedožitých 79 rokov. Vo svojom testamente myslel aj na poslednú rozlúčku. Želal si, aby bol pochovaný pod oltárom hradnej kaplnky. Tak sa aj stalo.

https://www.youtube.com/watch?v=8UhPQ4JQ0ek

2.) Pravnučka Pálfiho na Bojnickom zámku - O poslednom šľachtickom majiteľovi Bojnického zámku, grófovi Jánovi Františkovi Pálfim je známe, že bol vášnivým zberateľom umeleckých predmetov, že dal prestavať zámok do súčasnej podoby, a že sa nikdy neoženil. Menej známe je však to, že mal nemanželského syna. Jeho pravnučka žije v Holandsku.

https://www.youtube.com/watch?v=0G7fsbxnyUc

3.) Bojnický zámok je romantický zámok s čiastočne ponechaným pôvodne gotickým a renesančným základom hradu, je najkrajší zámok na Slovensku. Nachádza sa v Trenčianskom kraji a leží na západnom okraji mesta Bojnice.

https://www.youtube.com/watch?v=dIcdyDpMK1s

4.) Skryté miesta Bojnického zámku, časť I. - Podkrovia - Vo virtuálnej prehliadke sa s pomocou 360° videa pozrieme do neprístupných miest SNM-Múzea Bojnice, konkrétne do podkroví zámockých striech a veží.

https://www.youtube.com/watch?v=wesjrPlGYXI

5.) Skryté miesta Bojnického zámku, časť II. - Balkony a terasy - V další časti virtuálnej prehliadky sa s pomocou 360° videa pozrieme do ďalších verejnosti neprístupných miest SNM-Múzea Bojnice, konkrétne na zámocké balkóny a terasy.

https://www.youtube.com/watch?v=Okw6C49g154

6.) Tragédia - Požiar Bojnického Zámku - historické video (9. máj 1950)

https://www.youtube.com/watch?v=WPa5Hq6CXw8

Výlet do Bojnic: zámek a nejstarší slovenská zoo

slevomat.cz

ooooooooooooooooooooo

Státní zámek KYNŽVART

Kynžvart očekává letos podobnou sezonu jako loni, zimní akce ale budou omezené

nasregion.cz

Někdy mezi lety 1585-1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa a neznáme ani žádné dobové vyobrazení zámku. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního renesančního objektu (například kompletní klenby s kletovanou omítkou a řada dalších renesačních fragmentů).

Klemens Václav Metternich, 1830

Klemens Václav Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu

Wikipedie

Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (*15.5.1773 Koblenz, †11.6.1859 Wien) Pocházel ze starého šlechtického rodu Metternichů, který vlastnil majetek v Porýní a od 17. století i v Čechách. Byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona.

Erb knížete Klemense Metternicha s dekorací Řádu Zlatého rouna na západním průčelí zámku Kynžvart

Wikipedie

Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni: v budově státního kancléřství, nebo ve své vile na Rennweg. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci, a tak byl v letech 1820-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků. Realizace plánů nebyla nijak levná záležitost. V září roku 1822 poskytl Metternichovi bankéř Salomon Rothschild osobní půjčku 900 tisíc zlatých (tj. asi 45 mil. €), splatných na 12 let s pětiprocentním úrokem. Výhodná půjčka se bankéři vyplatila - o šest dní později dostalo všech pět bratří Rothschildů dědičný titul rakouských svobodných pánů. Metternichovi zase půjčka pomohla přestavět kynžvartský zámek, investovat kapitál do velkostatků v Kynžvartu a v Plasích a ještě vložit téměř půl miliónu zlatých do rozsáhlých nákupů šperků, mincí a uměleckých sbírek.

Karel Huss na dobovém portrétu

Karel Huss na dobovém portrétu

3.1.1761 Most - 19.11.1838 Kynžvart

Povoláním - kat, sběratel, malíř, numismatik, mineralog a léčitel.

Pocházel z devíti dětí, ale naživu zůstal jen Karel a dvě jeho sestry.

Karel Huss sbíral starožitnosti, přírodniny a mince. Sbírky shromažďoval ve stísněných prostorách katovny. Ve skříních a policích měl vystaveny minerály a horniny, mušle, vycpané ptáky, vzácná dřeva, staré zbraně, helmy, brnění, mučidla, vlastní i zděděné popravčí meče.

Wikipedie

Do těchto sbírek Klemense Metternicha přispěl také poslední chebský kat Karel Huss, který se  přes třicet let věnoval sběratelské činnosti, která ho velmi těšila. Po smrti své ženy Žofie (3.12. 1824) se přestal stýkat s okolím a věnoval se jen svým sbírkám. Začal se zamýšlet nad dalším osudem sbírky, uvědomoval si cenu nashromážděných předmětů jako celku a obával se, aby po jeho smrti sbírka nebyla zničena. Proto nabídl svou sbírku městu Chebu, ale zde neuspěl.

Karlovi Hussovi pomohl tehdejší velmi dobrý přítel se kterým ho pojil oboustranný zájem o mineralogii a numismatiku. Byl to Johann Wolfgang Goethe, který Karla Hussa požádal o sepsání pojednání o pověrách, které bylo posmrtně několikrát vydáno. Také vysvětlil vše o sbírkách průvodci Chebskem, magistrátnímu radovi Josefu Sebastianovi Grunerovi (1780–1864), a on se proto obrátil rovnou na knížete Metternicha, který o sbírky projevil zájem. Aby spojení popravčího s Jeho Jasností knížetem nebudilo rozpaky, rezignoval Huss na své služby městu a na návrh magistrátního rady Grünera byl přijat do měšťanského stavu. Teprve poté se mohl stát kustodem uměleckých sbírek nově založeného kabinetu na zámku Kynžvart. Smlouva byla podepsána dne 12.9. 1827, ale teprve 20.5. 1828 mohl Karel Huss na čtyřech vozech odvézt sbírku na zámek Kynžvart. Jeho rukopisy se staly součástí kynžvartské knihovny, která se postupně rozrostla na více než 10 000 děl, obsažených v 37 000 svazcích. Stal se tak správcem a kustodem jednoho z prvních zámeckých muzeí ve střední Evropě. A jím zůstal bývalý chebský kat až do své smrti. Pochován byl na hřbitově v Kynžvartu na úpatí Císařského dnes Slavkovského lesa. Jeho hrob se ale nedochoval, protože kříž označující jeho hrob zmizel.

Kynžvartský kabinet kuriozit skrývá stovky a tisíce unikátních předmětů, které už v dobách knížete Metternicha udivovaly návštěvníky zámeckého muzea. Zpracování původních dobových muzejních katalogů, originálních rukopisných inventářů a dokumentů nyní pomáhá osvětlit původ a historii mnoha pamětihodných starobylých či exotických kuriozit a vrátit jim jejich dávno zapomenutý příběh.

Čestný dvůr Metternichova zámku Kynžvart

Wikipedie

Pozvánka na státní zámek Kynžvart na YouTube:

1.) Na špcíru - Zámek Kynžvart - Na špacír jsme se vypravili na státní zámek Kynžvart, který leží v západních Čechách.

https://www.youtube.com/watch?v=X6Pv95idwo4

2.) Národní pmátkový ústav - Pozvánka na státní zámek Kynžvart od kastelána Ing. Ondřeje Cinka

https://www.youtube.com/watch?v=5hcv9IKPQcs

3.) ZAVZPOMÍNEJTE na pořad O poklad Anežky České s Markem Ebenem — zámek Kynžvart (2001)

https://www.youtube.com/watch?v=pUtBvSn870s

Stojí za to si ještě přečíst plné znění titulů a hodností knížete Metternicha v závěru jeho politické kariéry - neuvěřitelné:

Jeho Jasnost pan Klemens Wenzel Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, pán na panstvích Plasy, Kaceřov, Krašov, Johannisberg, Vřesovice, Kovalovice etc. etc., španělský grand I. třídy, rytíř Zlatého rouna, majitel velkokříže uherského Královského řádu sv. Štěpána, držitel zlaté medaile za civilní zásluhy, rytíř Řádu sv. Jana Jeruzalémského, rytíř ruského carského Řádu sv. Ondřeje, Řádu sv. Alexandra Něvského a Řádu sv. Anny I. třídy, francouzského královského Řádu sv. Ducha, sardinského královského Řádu Annunziatina, nositel velkokříže papežského Řádu sv. Řehoře Velikého, rytíř švédského královského Řádu Serafínů a dánského královského Řádu slona, nositel velkokříže španělského královského Řádu Karla III., rytíř pruských královských řádů Černé a Červené orlice, brazilského císařského Řádu Jižního kříže, královského portugalského Řádu Kristova, nositel velkokříže královského sicilského Řádu sv. Ferdinanda a velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa, rytíř hannoverského královského Řádu Guelfů, württemberského královského Řádu koruny, bavorského královského Řádu sv. Huberta, řeckého královského Řádu Spasitele, belgického královského Řádu Leopoldova, nizozemského královského Řádu lva, bádenského velkovévodského Řádu domácí věrnosti, hesenského velkovévodského Řádu Ludvíka a Řádu zlatého lva, vévodského anhaltského Domácího řádu Albrechta Medvěda, Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu, Jeho c. k. Veličenstva skutečný tajný rada a komoří, domácí, dvorský a státní kancléř, státní a konferenční ministr, kancléř Vojenského řádu Marie Terezie, kurátor Císařské akademie výtvarných umění, prezident Archeologické společnosti v Římě, konzervátor univerzity v Krakově, člen C. k. zemědělské společnosti ve Vídni.

A dále stojí za to si ještě přečíst, že byl kníže Matternich třikrát ženatý a měl také nemanželské děti - Jeho POTOMSTVO:

S Marií Eleonorou Kounicovou (od roku 1795) měl osm dětí:

  • 1. Marie Leopoldina (17. 1. 1797 – 24. 7. 1820 Baden), manž. 1817 hrabě Josef Esterházy z Galanty (24. 11.1791 Čeklís – 12. 5. 1847 Vídeň), c. k. komoří, majitel panství Čeklís a Senec v Horních Uhrách
  • 2. František Karel Jan Jiří (21. 2. 1798 – 3. 12. 1799)
  • 3. Klemens Eduard (10. 6. 1799 – 15. 6. 1799)
  • 4. František Karel Viktor Arnošt Lothar Klemens Josef Antonín Adam (12. 1. 1803 – 30. 11. 1829 Vídeň), c. k. komoří, diplomat, rytíř Maltézského řádu, majitel panství Kojetín[17], zemřel svobodný, ale udržoval vztah s Claire Clémence de Maillé de La Tour-Landry (9. 12. 1796 – 16. 7. 1861 Paříž) a měli spolu jednoho syna Rogera (21. 10. 1827 – 14. 10. 1906 Vídeň)
  • 5. Klementina Marie (30. 8. 1804 – 6. 5. 1820)
  • 6. Marie Antonie (25. 8. 1806 – 17. 1. 1829)
  • 7. Leontina Adelheid Marie Paulina (18. 6. 1811 Vídeň – 6. 11. 1861 Vídeň), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, majitelka velkostatku Kojetín, manž. 1835 hrabě Móric Šándor ze Slavnice (23. 5. 1805 Budapešť – 23. 2. 1878 Vídeň), c. k. tajný rada, komoří, majitel velkostatku Bajna, milovník koní a dostihů přezdívaný „ďábelský“, „čertův“ nebo „bláznivý“ jezdec
  • 8. Hermína Gabriela Marie Eleonora Leopoldina (1. 9. 1815 Vídeň – 8. 12. 1890 Vídeň), dáma Ústavu šlechtičen ve Vídni, svobodná a bezdětná

S Marií Antonií z Leykamu (od roku 1827):

  • 9. Richard Klemens (7. 1. 1829 Vídeň – 1. 3. 1895 Vídeň), kníže Metternich-Winneburg, vévoda z Portelly, rakousko-uherský velvyslanec ve Francii 1859–1870, c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, manž. 1856 hraběnka Paulina Metternich-Sándorová (25. 2. 1836 Vídeň – 28. 9. 1921 Vídeň), c. k.  palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, majitelka velkostatků Bajna a Kojetín

S hraběnkou Melanií Zichyovou-Ferraris (od roku 1831) :