Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

Rozhodl jsem se promluvit

Rozhodl jsem se konečně promluvit o událostech z října roku 1979. Panovalo nevlídné počasí, ale nevadilo mi to, byl jsem v práci na odpolední směně, měl jsem tzv. dvanáctku. Tehdy mi bylo 18 let, byl jsem čtyři měsíce po vyučení a pracoval v Rybitví.
Krátce po začátku směny za mnou přišel mistr, abych zanesl do laboratoře dva vzorky barviva na látky, podal mi je v umělohmotných láhvích s uzávěrem. Byl jsem plný elánu, vzorky jsem vzal a těšil že, že konečně uvidím pořádnou chemickou laboratoř. Mistr se ještě ptal, zda vím, kde to je, připomínal mi, že musím projít chodbou ve třetím patře až k plechovým dveřím. Ani ne za čtyři minuty jsem byl u cíle a bral za kliku, ale dveře laboratoře byly, k mému překvapení, zamčené. Zaťukal jsem a čekal, až mi někdo otevře. Ale nic se nedělo, tak jsem zabouchal silněji. Uvnitř však bylo úplné ticho. Pomyslel jsem si, že tam asi zrovna nikdo není a už jsem se chtěl vrátit, když tu jsem si všiml nepatrné škvíry u futra těch zamčených plechových dveří. Byla dost vysoko, musel jsem si stoupnout na špičky, ale to mi vůbec nevadilo. Byl jsem zvědavý a chtěl nakouknout dovnitř. To, co jsem spatřil, mě šokovalo. U stolu tam seděli tři laboranti v dlouhých bílých pláštích. Byli to dva muži a jedna žena. Něco si zapisovali. A na stole bylo postaveno cosi jako černá obsidiánová deska, z níž vedly dva silné, černé elektrické kabely, alespoň na 380 V. Kabely byly zapojeny ve větších černých zásuvkách, deska musela být pod proudem. Byla velká zhruba 50 x 30 centimetrů, tloušťku jsem odhadl na 4,5 centimetru.

Deska byla vsazena kolmo v kovovém podstavci a na její černé ploše se pohybovalo nahoru a dolů podivné velké modré oko. Mohlo být dlouhé tak 15 centimetrů a široké sedm centimetrů. To oko za dobu, co jsem ho pozoroval, asi dvakrát mrklo. Vypadalo to jako nějaké Boží oko. V údivu jsem doslova odskočil od škvíry u dveří, ale pak jsem tam nahlédl ještě jednou. Tentokrát už to oko nebylo modré, ale fialové! Náhle žena - laborantka - z ničeho nic vykřikla, z ruky jí vylétla propisovací tužka a spadla na zem.
Já už pak na nic víc nečekal, popadl jsem vzorky a raději jsem odtamtud koukal rychle zmizet. Ve chvíli se ale za mnou rozlétly dveře a všichni laboranti vyběhli na chodbu. Jejich oči byly doslova vytřeštěné, jakoby nějakou hrůzou. Já došel za mistrem a vrátil mu vzorky s tím, že v laboratoři bylo zavřeno. Trochu se divil. Vzápětí k nám na provoz dorazili i laboranti, divně se na mě dívali a potom jeden přistoupil k mistrovi a cosi mu šeptal do ucha. Mistr z toho byl jakýsi zamyšlený. Šel za mnou a ptal se, zda jsem tam něco viděl. Okamžitě mi bylo jasné, že jde o tu desku s okem, ale raději jsem o ní pomlčel. Odpověděl jsem mu, že nevím, čeho jsem si měl všimnout, že dveře byly zamčené, tak jsem se vrátil. Za několik dní se mě na totéž ptal znovu další člověk, ale i jemu jsem zalhal. Dodnes netuším, co to bylo, ale od té doby se můj život změnil a já se začal častěji setkávat s podivnými jevy a událostmi.
Jaroslav Š., Lupenice

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Návštěva irisdiagnostika
 Před časem jsem navštívila irisdiagnostika, který ofotil mé oči a následně mi zaslal vyjádření k mému zdravotnímu stavu. Během vzájemné komunikace došlo posléze z jeho strany k jistým nabídkám, které já však odmítla. A od té doby jsem pod neustálým psychickým tlakem. Jako bych byla v čísi moci, kdosi si hraje s mým tělem i mozkem, jak se mu zachce. To něco mě nenechá spát, rozlézá se to po mém těle, cítím brnění v nohou, vnímám lupání v nose a uších. Nejhorší to je vždy do 4 hodin ráno, potom to slábne. Prošla jsem veškerými neurologickými vyšetřeními, také jsem byla na ušním, ale žádné onemocnění nebylo zjištěno. Navíc jsem začala mít dojem, že v bytě nejsem sama. Na radu jedné paní, abych spálila vše, co měl kdy irisdiagnostik v rukou, se stal „zázrak“. Bylo po potížích, ale jako normální člověk jsem fungovala sotva 6 týdnů. Pak mi po příchodu domů jakoby něco prudce skočilo do vlasů. Přisálo se to na mě a je to zpět. Někdy to vypadá, jako bych byla opilá, mám pocit, že mám snad paralyzovaný mozek. Stává se mnoho různých věcí, které nechci ani popisovat, jsem z toho celá roztřesená. Hledala jsem samozřejmě pomoc nejen u lékařů. Pět lidí se tím zabývalo, slibovali, nechali si zaplatit, ale trápím se dál. Jsem na dně sil, nevím, co to je a co bude dál, jak se bránit?

,,Dávejte si velký pozor, za kým jdete! Nejprve si posbírejte informace o dotyčné osobě, pak zhodnoťte situaci, jestli je vhodné navštívit člověka, který nabízí pomoc."
Věra D., Mělník

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Nevysvětlitelné události
Někdy přijdou dny plné nevysvětlitelných událostí. Náhodou potkáte známého, kterého jste už dlouho neviděli, náhodou dostanete neobvyklou cestou informaci o něčem, co vás zajímá, nebo vám zavolá někdo, na koho zrovna myslíte. Ale není to zdaleka tak náhodné, jak to vypadá. Slavný psycholog C. G. Jung dospěl k názoru, že všechny události ve světě a lidské psychice jsou vzájemně propojené. Synchronicity, jak se nazývají, mohou být i předzvěstí budoucích událostí, nebo - jak se domnívá jeden z mých přátel - vám naznačují, že se ubíráte správným směrem, pokud jsou příznivé. Ty nepříznivé jsou zase jakýmsi varováním, jež přichází s předstihem. Každý den činíme důležitá i méně důležitá rozhodnutí. Je jen na nás, jakou cestu si vybíráme. Pokud sledujeme okolnosti kolem nás, vnímáme, jak se mění, můžeme si vybrat tu nejlepší možnou variantu. Někdy se nám zdá, že nedostáváme to, co jsme chtěli, ale kdo ví... Jeden zenový příběh vypráví zhruba toto. Starý a chudý muž má jednoho koně a ten mu uteče. To je ale smůla, říkají ostatní a nechápou, že se muž usmívá a krčí rameny. Za čas se kůň vrátí a přivede 5 klisen. Ten má ale štěstí, hodnotí zase ostatní. Jedna z klisen zlomí nohu jeho synovi. Zase smůla - z pohledu ostatních, a v tu chvíli přijdou vojáci a odvedou všechny muže do války, jen zraněný syn zůstane. Je to otázka smůly, štěstí nebo synchronicity? A jsou synchronicity odrazem toho, v co věříme? Svět není chaosem, ale je tvořen svými vzorci, říká kniha proměn, nebo-li I - Ťing. Projevy synchronicit můžeme přivolat, když si něco přejeme. Někdy se vytvoří celý řetězec událostí. A něco takového se mi stalo, když jsem to vůbec nečekala, během dlouhodobějšího pobytu v cizině. Chtěla jsem se tam zapsat na jednu školu do kursu psaní, netušila jsem ani, zda takový kurs existuje. „Pokud ano, máš šanci stejně nejdříve až za rok,“ tvrdili mí přátelé (a někteří z nich čekali v pořadníku už druhým rokem). Ten den jsem vyrazila na kávu k jedné z kamarádek. Hned po příchodu mi nadšeně sdělila, že se byla zeptat na kurs účetnictví a za půl roku začíná... „Podívej se, jestli by tam nebylo i něco pro tebe“, pobídla mě. Po otevření nabídky jsem chvíli nechápavě zírala na tučně vytištěné: Mimořádný kurs kreativního psaní (a začínal za 3 týdny!). Ale místa už byla zřejmě obsazená a já si ho nemohla dovolit, byl dost drahý. Stejně mi to ale nedalo a šla jsem se zeptat, zda bych mohla dostat slevu. „Na tyhle kursy slevy nejsou a je volné už poslední místo, protože nám dnes jedna dívka odřekla,“ odbyla mě nevrle úřednice. Smutně jsem se ploužila domů, dýchala jsem si na prokřehlé ruce a myslela na teploučké mohérové rukavice, které jsem zapomněla v taxíku cestou z letiště. Vzápětí jsem skoro vrazila do taxikáře, který se na mě překvapeně usmál a řekl: „To je ale náhoda, kde se tu berete? Zrovna jsem na vás myslel, mám v autě vaše rukavice.“ Za chvilku jsem pocítila teplo nejen na rukou, ale i na srdci. Ten večer jsem šla spát s nadějí, že se na kurz dostanu, že získám potřebnou slevu. A stalo se. Nevrlou ženštinu vystřídal milý chlapík, který mi navrhl přesně sumu, již jsem měla v peněžence. S radostí jsem mu za to vyplnila dotazník. A začaly se dít úsměvné historky. V nákupní den jsem na chodníku přímo před sebou našla nepoužité zabalené ubrousky (jednu z položek na svém seznamu), ale stejně jsem musela jít do obchodu, potřebovala jsem čerstvou zeleninovou směs. Ta na mě pro změnu číhala v košíku před pokladnou. Myslela jsem na syna, který byl tou dobou daleko. V ten samý den mi zavolal, že má letenku a přiletí. Nečekaně jsem vstoupila do blízké kavárny, z níž lákavě voněly zákusky. A seděla tam moje kamarádka, na kterou jsem před dlouhou dobou ztratila kontakt. Se zatajeným dechem jsem pak sledovala, jak se objevila jedna má dávno ztracená věc, o které jsem velice dobře věděla, kde jsem ji ztratila. Přesto byla náhle v mém pokoji na psacím stolku, tak výrazná, že bych ji nikdy nemohla přehlédnout, kdyby tam nějakou dobu ležela.
Někdy takto synchronicity přicházejí, aby nás povzbudily, pohladily na duši.
Lenka S., Ústí nad Labem

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

Žertovat s magií se nevyplácí

Foto - femme-fatale8.tumblr.com

Na severovýchodě naší republiky najdeme malebné Podkrkonoší. V 19. století bylo (kromě Prahy) centrem tuzemského spiritismu.

Komunikace se záhrobím, s dušemi nebožtíků, obyvatele velmi lákala. Křesťanství se tu promísilo s lidovou magií, její rituály doplňovaly oficiální vírou poznamenaný všední život.
Za vše může tehdejší vlna novodobého amerického spiritismu, která zasáhla i Evropu. V osmdesátých letech 19. století dorazila i do Podkrkonoší, především na Trutnovsko. Navázala na středověkou alchymistickou tradici hledačů kamene mudrců a elixíru života.

Aktivní okultisté působili i na Semilsku, kde dokonce vycházela celá řada spiritistických periodik i různé knihy a příručky.

Říká se, že společnost kolem Rudolfa Kaisera, prosperujícího obchodníka, během jedné seance vyvolala ducha Johna Dee. Následně pukl spiritistický stolek a v místnosti vypukl požár. Nikomu však neublížil a po chvíli záhadně samovolně uhasl.

Mezi další propagátory magie patřil trutnovský podnikatel Etrich či přednosta Sdružení spiritistů Karel Sezemský z Nové Paky.
Odpůrci spiritismu tvrdí, že nejde o žádné promluvy se zemřelými, nýbrž o prostoduchou formu nekromancie. Navíc prý místo nebožtíků skrze média promlouvají (či spíše se ohlašují zvuky a pohybem) tzv. „nízké“ astrální bytosti. Jsou velmi nebezpečné a nevyzpytatelné. Jejich energie může nemilosrdně zasáhnout všechny účastníky seance a klidně je i zabít, varují znalci. Ano, je to tak.

Během prvorepublikového nadšení se v novém Československu stal spiritismus velkou módou, můžeme jej často vidět i v tehdejších filmech. Jejich tvůrci a aktéři si vůbec neuvědomovali, že žertovat s magií se nevyplácí. Někteří z nich na to i krutě doplatili...

Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO