Svatý Albert z Vercelli (Jeruzalémský)

Žil ve 12. - 13. století. Albert byl narozen v Parmě, v Itálii, asi roku 1149, pravděpodobně ve vznešené rodině. Stal se kanovníkem v opatství svatého kříže v Mortobě. V roce 1184 byl jmenován biskupem v Bobbiu a brzy po tom ve Vercelli, kde setrval 20 let. Během této doby dělal prostředníka při rozepřích mezi papežem Klementem III. a panovníkem Frederikem Barbarossou a pro jeho úsilí mu byl udělen titul "Princ říše (Prince of the Empire)". Papež i panovník k němu chodili pro radu a jeho mínění bylo vyhledáváno i při různých světských a církevních sporech. Roku 1205 Albert převzal na prosbu papeže Inocence III. úřad latinského patriarchy v Jeruzalémě. Tento post byl založen při vítězství křižáků v roce 1099, ale roku 1187 byl Jeruzalém už znovu v rukou Saracénů. Křesťané potřebovali patriarchu, ale ten, kdo by přijal toto místo, byl přímo předurčen nejen k pronásledování, ale přímo k mučednictví z rukou muslimů. Albert se v tomto úřadě ukázal jako výborný diplomat a velká osobnost. Muslimská oblast ho respektovala pro jeho svatost a inteligenci. Kvůli přítomnosti muslimů v Jeruzalémě přesídlil do Acry (Akky) na severu. Nedaleko byla svatá hora Karmel a na ní žila v oddělených jeskyních a celách skupina poustevníků, v čele s Brocardem, který požádal Alberta o sestavení pravidel, podle kterých by měli žít. Albert pro ně vypracoval pravidla, která představovala počátek karmelitského řádu a zahrnovala přísný půst, trvalé odřeknutí se masa, ticho a ústraní. Papež Inocenc IV. je trochu zmírnil, protože se mu zdála příliš tvrdá. Roku 1215 pozval Alberta na čtvrtý lateránský koncil do Říma, ale než se mohl patriarcha vydat na cestu, byl zavražděn. Blázen, kterého právě propustili z místního špitálu, ho probodl dýkou během průvodu o svátku Povýšení Svatého Kříže.

Je patronem :

karmelitánů, /diplomatů, při jednání s muslimy, proti vraždě,/*

Atributy:

je zobrazován jako biskup.

ALBERT VELIKÝ

15.11. Svatý Albert Veliký

Žil ve 13. století a pocházel ze švábského rytířského rodu. Po studiích v Padově vstoupil do dominikánského řádu. Vyučoval například v Kolíně nebo v Řezně. Chtěl učit na universitě v Paříži, kde byli profesory jmenováni Francouzi, ale Albert tuto národní výsadu jako první prorazil. Přednášel teologii a přitom pracoval na filozofické a vědecké encyklopedii. Vycházel z Aristotelových spisů. Albertovým žákem byl například Tomáš Akvinský. Když bylo Albertovi 60 let, převzal na papežův rozkaz řezenské biskupství. Raději by se ale byl věnoval své vědecké a filozofické práci.

Albert Veliký - tak ho nazývali už jeho současníci - či také doctor universalis, proslul především jako přírodní badatel. Už v Itálii se mu příroda otevřela se všemi svými zázraky a záhadami a během času se obeznámil se všemi obory přírodních věd, medicínou, fyziologií, zoologií, botanikou, fyzikou, chemií, geologií, mineralogií, astronomií. Jeho velkou zásluhou je, že jako jeden z prvních využíval experimentu, i tím vstoupil do evropského myšlení; nezakládal své učení na autoritativní víře. Pokud jde o Aristotela, očistil jeho spisy od všeho, čím je zkreslili a různě deformovali Arabové, a postavil je do služeb teologie; všeho toho mohl plně využít Tomáš Akvinský. Kdo přehlíží Albertův život, ptá se bezděky, jak mohl jediný člověk při takovém pracovním přetížení a duševní námaze tohle všecko zvládnout.

Je patronem :

studentů; laborantů a zdravotních techniků, horníků, teologů, přírodovědců, filosofů, vědců,

Atributy:

je zobrazován jako dominikánský biskup s knihou na pulpitu (na takovém pultíku).

 ALFONS  S LIGUORY

 ALOIS GONZAGA

ALŽBĚTA

5.11.   Svatý Zachariáš a Alžběta

Z Bible Kralické

Žili v 1. století. Byli to rodiče svatého Jana Křtitele. Alžběta nemohla mít děti a až ve vysokém věku porodila syna Jana. Ten je označován za Ježíšova předchůdce a měl připravovat lidi na příchod Mesiáše. Ježíš byl asi o půl roku mladší než Jan. Když už se blížil Alžbětin porod, Marie, která byla její příbuzná, ji přišla navštívit a pomoci jí. Alžběta Marii přivítala slovy, která jsou dnes součástí modlitby  Zdrávas Maria: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého."

Je patronkou :

nastávajících matek, těhotných žen.

Atributy:

je zobrazována jako starší žena se zahalenou hlavou v dlouhém šatě, u nohou může mít malého Jana Křtitele s beránkem, ale většinou se vítá s Pannou Marií.

 AMBROŽ

7. 12. Svatý Ambrož

Ambrož žil ve 4. století v Miláně. Jeho matka byla horoucí křesťanka. Ambrož se stal konsulem a odpovídal za pořádek ve městě. Byl vzdělaný, energický a svědomitý. Tato doba byla ve znamení sporů mezi ariány a pravověrnými křesťany a tak když zemřel milánský ariánský biskup, hrozilo nebezpečí, že se tyto dvě strany utkají při volbě nového biskupa. Ambrož jako konsul dohlížel na řádný průběh této volby a nabádal ke klidu s takovou výmluvností, že kdosi z davu zvolal: "Ať je biskupem Ambrož !" a všichni se s jásotem přidali. Ambrož zprvu nechtěl, vždyť byl teprve katechumenem a čekal na křest, ale nakonec se podvolil. Za 8 dní byl pokřtěn a pustil se do studia řečtiny, teologie a krásné literatury. Své jmění rozdal chudým a byl jejich zastáncem.

Prosadil, aby byl z římského senátu odstraněn pohanský oltář bohyně Vítězství.

Císař Theodosius Veliký nechal (jako pomstu za smrt gótského velitele při lidovém povstání) popravit 7000 lidí včetně žen a dětí a Ambrož tento čin veřejně odsoudil a Theodosia vyloučil z církve. Theodosius po počátečním hněvu dokonce projevil lítost. Ambrož měl zásluhu i na obrácení svatého Augustina, pozdějšího církevního učitele a sám ho pokřtil.

Byl apoštolem sociální spravedlnosti, říkal, že "země patří všem, ne pouze bohatým".

Zaváděl lidový zpěv a sám psal hymny a komponoval k nim melodie, dosud se zčásti zachovaly.

Objevil těla několika světců a tím vyvolal kult ostatků i na Západě. Je spolu se svatým Jeronýmem, Řehořem Velikým a Augustinem považován za velkého církevního učitele. Ovlivnil 4. století jako nikdo jiný.

Atributy:

Je zobrazován se včelím úlem. Podle legendy spal totiž jako malé dítě s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med. Je to pravděpodobně symbol jeho píle, výmluvnosti a sladkosti jeho řeči. Také je zobrazován s důtkami, které poukazují na církevní tresty, jimiž postihoval veřejné hříšníky, zejména císaře Theodosia.

Je patronem :

Včelařů, voskařů, včel, domácích zvířat.

ANASTÁZIE

15.4.   Svatá Anastázie ze Sirmia, mučednice

Žila v 3. století. Byla jednou z nejvznešenějších a nejkrásnějších římských dívek. Její otec byl pohan Praetextatus a matka Flavia byla křesťanka. Ta dceru vychovávala v křesťanské víře. Po matčině smrti otec Anastázii zasnoubil s urozeným pohanem Publiem a dívka, i když se ze všech sil vzpírala, byla k sňatku nakonec donucena. Publius byl brutální člověk a velký zhýralec. Z křesťanské víry si tropil posměch a Anastázii surově týral. Ta hledala útěchu v modlitbě a ve skutcích křesťanského milosrdenství. Když to bylo možné, navštěvovala uvězněné křesťany, povzbuzovala je ve víře a podplácela žalářníky, kteří jí pak dovolili nosit vězňům jídlo a nápoje. Publiovi se to doneslo a proto nařídil služebníkům, aby Anastázii všude sledovali. Nakonec jí nedovolil ani vycházet ven, odloučil jí ode všeho styku se světem a držel ji přísně zavřenou v domácnosti.

Pojednou však nastal v jejím životě obrat k lepšímu. Císař Dioklecián poslal Publia k perskému dvoru jako vyslance. Než Publius odjel, přikázal služebníkům, aby Anastázii přísně střežili. Cestou však zemřel a Anastázie byla rázem zbavena všeho soužení. Stala se paní obrovského majetku. Opět sloužila pronásledovaným křesťanům. Jejím duchovním vůdcem se stal sv. Chrysogon. Za Diokleciánova pronásledování křesťanů byl zatčen a měl být popraven v Aquileji v severní Itálii. Anastázie ho doprovázela k místu popravy a tam byla zajata a uvržena do žaláře v Sirmiu. Nejprve se proti ní jako vážené Římance báli zakročit a hlavně je zajímal její velký majetek. Když však Anastázie řekla, že všechno rozdala chudým, odevzdali ji soudci, aby s ní naložil podle zákona. Ve vězení podstoupila týrání hladem a mnohá jiná mučení. Nakonec byla jako křesťanka odsouzena k smrti. Posadili ji do děravého člunu a vypustili na širé moře v domnění, že se utopí. K údivu všech se člun nepotopil. Proto byla Anastázie ještě s dalšími křesťany kolem r. 340 upálena.

Je patronkou :

proti chorobám hlavy, proti bolestech prsou, vdov, mučedníků, tkalců, /když je manžel proti víře, za týrané ženy/*

Atributy:

palma,meč, kříž a nádoba (váza) s mastí v ruce (pomazávala těla mrtvých mučedníků), nůžky, někdy bývá zobrazováno její mučednictví. V Ravenně u sv. Apolináře na mozaice má sv. Anastázie závoj a v ruce drží korunu.

 ANDĚL

 ANDĚL STRÁŽNÝ

 ANDĚLA MERICIOVÁ

 ANDĚLA Z FOLIGNA

 ANEŽKA ČESKÁ

13.11.   Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka patronkou pracovníků plynárenského průmyslu

Žila ve 13. století. Svatá Anežka Česká byla dcerou krále Přemysla Otakara I. Zaslíbil ji následníku císaře Fridricha II., pozdějšímu králi Jindřichu VIL, a poslal ji na dvůr Babenberků do Rakous, aby se naučila dvorským mravům. Leopold VI. Babenberský však přemluvil císaře, aby dal svého syna místo Anežce jeho dceři Markétě;a tak byla poslána zpátky do Čech. Přemysl Otakar I. odpověděl na tuto urážku vpádem do Rakous. Anežka však už dávno toužila vstoupit do kláštera, ale pro otcův odpor se to mohlo uskutečnit až po jeho smrti 1230. Příkladem jí byli František a Klára z Assisi, kteří opustili vznešené příbytky svých rodičů a bydleli v klášterech menších bratří a sester na okraji města, kde se dělili s chudými o jejich úděl.Mezi pražskými minority byli dva mniši, jeden z Wormsu, druhý Dětřich z Kutné Hory, kteří Anežku doporučili svaté Kláře, jež k ní našla brzy tak srdečný vztah, že ji nazývala "polovinou své duše". Uchovaly se čtyři láskyplné listy, které napsala Klára Anežce. Týkají se fundace a vnitřního uspořádání kláštera klarisek, které Anežka v Praze založila; klarisky jsou ženská odnož františkánů. Z jejího podnětu postavil její bratr Václav I. klášter,zvaný České Assisi, jehož první abatyší se stala Anežka. Tam byla roku 1282 pohřbena, ale její hrob nebyl dosud přes usilovné pátrání objeven.Při ženském klášteře byl současně založen menší klášter františkánů, což vedlo k postavení dvou sousedících kostelů, sv. Františka, ženského, a sv. Salvátora, mužského. Neobyčejný význam v tom rozlehlém komplexu budov měla nemocnice, jejíž špitální bratrstvo povýšil papež Alexandr IV. na řád křižovníků s červenou hvězdou.Klášter klarisek, jehož srdcem i duší byla Anežka, měl takovou přitažlivost, že do něho vstupovaly dcery nejvyšší české šlechty,které vyrůstaly v hojnosti, nadbytku, a nyní vedry život krajní chudoby, odříkání a pokání. Brzy musily být v Cechách zakládány pobočky a hnutí přesáhlo do Polska; za Josefa II. byl klášter roku 1782 zrušen.

Je patronkou :

Čech, nemocných, chudých a trpících

Atributy:

model kostela v ruce. Je zobrazována v řeholních šatech s korunkou, někdy má odložený královský šat a korunu; u nohou ubožáka; ošetřuje nemocné; uděluje almužnu; sytí hladové.

ANEŽKA ŘÍMSKÁ

 Sv.Anežka Římská 21.1.

     Žila na konci 3. století, zemřela v roce 304 za císaře Diokleciána. Její osud známe jen z ústního podání. Pocházela z bohaté rodiny urozených římských křesťanů. Byla velmi krásná a už ve dvanácti letech dostala nabídku k sňatku od syna římského místodržícího Symfronia. Přinesl jí drahé šperky a vzácné roucho a žádal ji, aby se stala jeho manželkou. Anežka dary odmítla s tím, že je již zasnoubena s jiným ženichem a ten je krásnější a bohatší než všichni smrtelní mladíci. Odmítnutý ženich z toho onemocněl. Dozvěděl se to jeho otec, dal Anežku předvolat a nařídil jí, aby obětovala modlám. Anežka mu odpověděla :,,Jako nemůžu mít tvého syna za manžela, tak nemůžu ani obětovat mrtvým modlám. Jsou-li vaši bohové tak mocní, ať mě k tomu přinutí." Když soudce nepořídil, přišel na ďábelský nápad odvést Anežku do veřejného domu a tam ji nechat na pospas. Ale Ježíš Anežku ochránil - poslal k ní svého anděla, který ji obklopil takovou září, že všichni zpustlíci v nevěstinci byli naplněni hrůzou a dali se na útěk. Zůstal jediný Symfroniův syn. Když chtěl ale Anežku zneuctít, oslepený a polomrtvý padl k zemi. Anežka ho modlitbami přivedla opět k životu. Byla pak předvolána k jinému soudci a měla být upálena na Domiciánově stadionu, jenže plameny šlehaly kolem a neublížily jí. Soudce musel poručit jednomu vojákovi, aby Anežce vrazil meč do krku a tak zemřela. Její rodiče ji pohřbili na zahradě za městem a nad jejím hrobem byla postavena basilika S. Agnese fuori le mura. Svatá Anežka Římská je nejslavnější z římských mučednic a je uctívána už od roku 354.

     Je patronkou :

    panenství, čistoty; proti znásilnění, obětí znásilnění; zahradníků; dívek, snoubenců; za dobrou úrodu.

     Atributy :

     beránek (podle latinského názvu pro beránka - agnus), je zobrazována jako dívka s dlouhými vlasy a beránkem; zakrvavený meč, nebo meč zabodnutý v hrdle; někdy leží na hranici. Patří k nejčastěji zobrazovaným svatým.

ANNA MARIA TAIGI

 ANNA MARIA TAIGI

 ANSELM

 ANTONÍN

ANTONÍN

ANTONÍN ABBAS

ANTONÍN MARIA KLARET

ANTONÍN PADUÁNSKÝ

13.6. Svatý Antonín z Padovy

Žil v 13. století. Narodil se roku 1195 Lisabonu v Portugalsku ve zbožné šlechtické rodině. Křestním jménem se jmenoval Fernandéz. Již v patnácti letech vstoupil k augustiniánům do kláštera sv. Vincence, kam za ním stále chodili příbuzní a vyrušovali ho od studia, takže po nějaké době přestoupil do kláštera v Coimbře, kde zůstal až do svých 25 let. Dostalo se mu důkladného teologického vzdělání.

    Po několika letech v Maroku muslimové umučili pět františkánských misionářů. Jejich těla byla převezena do Portugalska a pohřbena za účasti obrovského množství lidí. Na pohřbu byl i mladý Antonín a hluboce ho to dojalo. Rozhodl se je následovat. Vstoupil mezi františkány do kláštera v Coimbře, přijal zde jméno Antonín a odjel do Afriky, aby pracoval mezi muslimy. Hned po příjezdu však těžce onemocněl zimnicí a byl několik měsíců upoután na lůžko. Musel se vrátit do Evropy. Na zpáteční cestě zahnala bouře jeho loď k břehům ostrova Sicílie. Šel do Assisi, aby tu poznal zakladatele františkánů, sv. Františka. Uviděl ho, ale když prosil, aby ho vzali do některého z klášterů, neuspěl. Byl po nemoci totiž ještě celý zesláblý a nemohl by dělat namáhavou tělesnou práci. Nakonec ho ale přijali do osamělého horského kláštera blízko Forli, kde žili jen čtyři mnichové.

    Antonín se snažil dělat i ty nejtěžší práce a nikomu neřekl nic o svém původu a vzdělání. Po čase byl poslán do Forli ke kněžskému svěcení. Bylo tam mnoho kleriků z řádu františkánského i dominikánského. Představený je vyzval, aby někdo z nich pronesl duchovní řeč před slavnostním jídlem. Když nikdo nechtěl, začal mluvit Antonín. Nejprve nesměle a prostě, ale poznenáhlu řečnil se takovou učeností a neodolatelnou výmluvností, že všichni žasli. Následně byl poslán na studia a věnoval se kazatelskému úřadu.

    Byl pozoruhodným znalcem Bible a jeho kázání dokázala ovlivnit prosté lidi i učence. Kázal v kostelech, na náměstích i na mořských plážích a jeho strhující proslovy si přišlo poslechnout někdy až 30 tisíc lidí a tlačenici museli zabraňovat pořadatelé. V Rimini se mu stalo, že ho zprvu nikdo neposlouchal a najednou vystrčily ryby hlavy z vody a naslouchaly mu. Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku dali pokřtít. V Padově někteří lidé přicházeli do kostela zaujmout výhodné místo u kazatelny už o půlnoci. Nikdo si nebral zvlášť pěkné šaty, protože to Antonín hlavně o půstu neviděl rád. Když sestoupil s kazatelny, vrhli se mu posluchači k nohám a líbali jeho hrubý mnišský oděv. Podle legendy se prý jeden pohan posmíval svaté hostii a k všeobecnému údivu se jeho osel sám uklonil před hostií, kterou držel Antonín v ruce.

    Podle jiné legendy se Antonín setkal s veronským knížetem Ezzelinem, který nechal povraždit 10 tisíc lidí, a pohrozil mu, že jestli nepřestane, rozdrtí ho trestající ruka Boží. Tyran se tak zalekl, že slíbil polepšení. Chtěl však nejdříve Antonína vyzkoušet, jestli se sám chová podle toho, co hlásá. Nechal mu poslat skvostný dar, a služebníkům nařídil, aby Antonína zabili, jestli dar přijme. Antonín se při spatření darů zhrozil a řekl poslům: "Rychle ty věci odneste, aby se dům neposkvrnil uloupeným bohatstvím." Poslové vyřídili jeho slova Ezzelinovi a ten pravil: "Opravdu je to muž Boží."

    Antonín procestoval severní Itálii, kde úspěšně vyvracel bludy tamější sekty katarů, a v Jižní Francii se účastnil křižáckého tažení proti sektě albigenských. Kázal i v Toulouse, středisku sektářů, kde měly Antonínovy promluvy takový úspěch, že se mu říkalo "kladivo kacířů". Založil zde několik klášterů a nakonec se usadil v Padově. Jednou mluvil k veřejnosti v přítomnosti papeže Řehoře IX. a když ten viděl ohromující účinky jeho kázání, nazval ho "archou svatého Písma". Po vyslechnutí Antonínových slov nevěstky, zloději a další příživníci činili pokání, lichváři vraceli úroky a dlužníci byli propouštěni z vězení. V té době byl prosazen zákon, že dlužník ručí svým majetkem, ne osobou a svobodou, který platí dodnes. Texty některých Antonínových kázání se zachovaly.

    Svatý Antonín měl chatrné zdraví a vyčerpán dlouhými misijními cestami se v roce 1231 uchýlil na statek Campo di San Pietro nedaleko Padovy. Nechal si v koruně ořechu postavit vzdušné sídlo a tam trávil volný čas. Cítil však, že se blíží smrt a odebral se těžce nemocen do bytu zpovědníka karmelitek na padovském předměstí. 13. června 1231 zde zemřel ve věku pouhých 36 let.

    V roce 1263 byla postavena basilika zasvěcená sv. Antonínovi a byly sem přeneseny jeho ostatky. U hrobu se udály mnohé zázraky a sv. Bonaventura řekl : "Hledáš-li zázraky, jdi k Antonínovi."

    Je patronem :

    za znovunalezení ztracených věcí; milujících, manželství, žen a dětí, těhotných žen, za šťastný porod, proti neplodnosti; starých lidí; chudých; cestujících; pekařů, horníků, lodníků, námořníků, trosečníků, pastýřů vepřů, pošťáků a pracujících na poště; proti horečce, proti nemocem dobytka, proti moru; proti ztroskotání lodi, proti válečným útrapám, pomocník v každé nouzi; františkánů; zvířat, koní; / proti lichvě a úrokům /*;

    Atributy:

    kniha, lilie, hostie, skříňka s poklady, kříž. Bývá zobrazován, jak káže rybám, nebo jak se osel klaní před hostií v jeho ruce. Nejčastěji je však na obrazech s malým Ježíškem v náručí.

 APOLINÁŘ Z RAVENNY

Apolonie

9.2.   Svatá Apollonie

Apollonie žila ve 2.- 3. století. Byla pravděpodobně šlechtického rodu a dosáhla již vysokého věku, když nastalo v Alexandrii roku 249 velké pronásledování křesťanů. Zfanatizovaný dav usmrtil každého křesťana, který se mu dostal do rukou. Apolonii opakovaně bili do obličeje, vyrazili (nebo vytrhali kleštěmi) jí všechny zuby a pak rozbili čelisti. Chtěli, aby se zřekla své víry a vyhrožovali jí upálením zaživa. Apollonie se však po krátké modlitbě vrhla v nestřeženém okamžiku sama do plamenů a uhořela. Tehdejší alexandrijský biskup sv. Dionýsius zachytil zprávu o umučení svaté Apolonie v dopise Fabiánovi z Antiochie.

Je patronkou :

Proti bolesti zubů, proti nemocem v ústní dutině; zubních lékařů, zubních laborantů.

Atributy :

kleště, někdy se zubem, které drží v ruce; zuby, dláto, nůž, hořící hranice; kniha, palmová ratolest, mučednická koruna.

AQUILA A PRYSCA

8.7.   Svatí Prisca a Aquila

Žili v 1. století. Aquila a Prisca byl manželský pár, který provázel sv.Pavla na jeho misijních cestách. Jednou mu prý pomohli v Efesu z těžkého nebezpečí. V Efesu i v Římě se starali Aquila a Prisca o křesťanskou obec a jejich dům sloužil jako kostel. Živili se stejným řemeslem jako Pavel - vyráběli stany. Později putovali z města do města a šířili křesťanskou víru. Zemřeli mučednickou smrtí, pravděpodobně v Římě.

 ATANÁŠ

2.5.   Svatý Atanáš (Athanasius)

Žil ve 3. - 4. století. Narodil se v roce 295 nebo 297 v Alexandrii věřícím rodičům. Jeho bratr se jmenoval Petr, jinak o jeho rodině není nic bližšího známo. Slavný alexandrijský patriarcha Alexandr se jednou díval z okna na hrající si skupinku dětí. Byl zvědavý, co je to za hru a zeptal se jich. Jeden chlapec mu odpověděl, že si hrají na "křesty". Některý z chlapců byl ponořen v napodobování liturgie, jiný měl úlohu biskupa a podobně. Alexandr, zaujatý jejich nevinností a vážností, se k jejich hře přidal. Netušil, že ten chlapec, který představoval biskupa, se jednou stane jeho podjáhnem a později biskupem alexandrijským.

    Atanáš studoval v slavném "Didascaleionu", kde se naučil gramatice, logice a rétorice a častými filosofickými a náboženskými diskusemi si vycvičil svou mysl. Pobyt na poušti pod vedením sv. Antonína Velikého zase vytříbil Atanášův charakter a vyvolal v něm nezdolnou odvahu a hlubokou víru. To vše potom Atanáš využil v boji proti Ariánům. (Ariáni tvrdili, že Ježíš byl sice neobyčejný člověk, ale nebyl Boží syn a proto neměl stejnou podstatu s Bohem, podobně jako to tvrdí i Svědci Jehovovi).

    Už jako jáhen patriarchy Alexandra se zúčastnil důležitého nicejského koncilu r. 325 a poprvé tam veřejně vystoupil proti Ariánům. Na tomto koncilu byl také arianismus odsouzen, ale ještě dlouho přetrvával, protože ho podporovali někteří biskupové a císaři. Ariáni se stále snažili Atanáše zdiskreditovat a když se stal alexandrijským patriarchou, chtěli místo něj dosadit své kandidáty. Obvinili Atanáše, že zavedl nějakou novou kostelní dávku a že finančně podporoval zrádce Filumena - tato obvinění císař po prozkoumání označil jako lživá. Ariáni proto podplatili jednu ženu, aby udala Atanáše, že ji znásilnil. Před soudce byl předveden Atanáš spolu s knězem Timotejem. Timotej řekl ženě:"Ženo tvrdíš, že já u tebe byl ? Já jsem tě znásilnil ?" Žena přísahala :"Ano, tys to byl." Tak byl Atanáš opět očištěn. Ariáni se ovšem nevzdali a obžalovali Atanáše z vraždy biskupa Arsena. Biskupa zavřeli a jako důkaz vraždy přinesli něčí uťatou ruku. Na soudu se po přečtení obžaloby otevřely dveře a v nich se objevil sám biskup Arsen, kterému se podařilo ze zajetí uprchnout. Ariáni se k němu vrhli a chtěli, aby ukázal, jak mu Atanáš nechal utnout ruku. Arsen s úsměvem ukázal nejdřív jednu, pak i druhou ruku a řekl:"Víc než dvě ruce Bůh člověku nedal." Protože někteří přísedící Arsena osobně znali, nevina Atanášova byla dokázána. Nakonec ale císař uvěřil obvinění, že Atanáš překazil dovoz obilí z Alexandrie do Cařihradu a poslal Atanáše do vyhnanství v Trevíru.

    Během 47 let, kdy byl Atanáš alexandrijským patriarchou, byl pětkrát poslán do vyhnanství a strávil tam kvůli sporům s Ariány 17 - 20 let. Sedm let byl například v Římě u papeže Julia I. a přinesl sem první zprávy o egyptských poustevnících a mniších. Když se Atanášovi doneslo, že ho chce nechat císař Julián Odpadlík zavraždit, napadlo ho nejprve opustit Alexandrii po Nilu. Cestou ale uviděl, že ho pronásledují vojáci na lodi. Rychle se otočil a jel zpět. Když míjel vojenskou loď, velitel, který ho neznal osobně, se ptal: "Neviděl jsi Atanáše ?" Atanáš mu odpověděl, že ho viděl a že není daleko. Takto se zachránil. Skrýval se pak 4 měsíce v hrobce svého otce nedaleko Aleandrie.

    Ke konci života, od roku 366, se podařilo Atanášovi konečně několik let žít normálně a věnovat se svým povinnostem. Určil svého nástupce a 2. května 373 zemřel. Jeho spisy, knihy a dopisy ho však přežily, stejně jako jeho teologický názor, že Ježíš je Bůh stejně jako jeho Otec, protože bez božského zásahu by nemohl svět být zachráněn.

    Je patronem :

    proti bolestem hlavy, /proti sektářům, za odvrácení od sekty/*

    Atributy:

    je znázorňován jako stařec s dlouhými vousy, v biskupském oděvu a se svitkem v ruce.

AUGUSTIN

STRÁŽNÝ ANDĚL

VŠICHNI SVATÍ

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

sv.Josefína Bakhita

[Iosephina Bakhita]

 Postavení : otrokyně a řeholnice

Úmrtí : 1947

ŽIVOTOPIS

,,Už jako svobodná byla pěstounkou dcery Michielimových. Nakonec, po setkání s Bohem, se stala vzornou řeholnicí u sester kanosiánek.“

 ,,Své původní jméno si snad ani nepamatovala. Narodila se v muslimské rodině v Súdánu a když jako malá vytrhávala na poli plevel, byla unesena a prodána do otroctví. Od únosců dostala jméno Bakhita, což znamená "šťastná." Při otrockém zacházení však šťastná být nemohla. Vícekrát byla prodávána na trzích v Chartúmu a Obejde, poznala mnoho tělesného i duševního utrpení. Pak dostala za pána italského konzula Kalista Legnaniho, který s ní zacházel jako s člověkem. Laskavost a přívětivost nových majitelů provázela však touha po domově a vlastní rodině. Jelikož politické změny přiměly Legnaniho k návratu do Itálie, vzal Bakhitu sebou. Tam ji svěřil svému příteli Michielimu, v jehož rodině se narodila dcera a pěstounka vykoupená z otroctví mu přišla vhod.“

 ,,Rodina, která z důvodů pracovních povinností potřebovala odcestovat, dala dceru i s ošetřovatelkou do péče katechumenického ústavu sester kanosiánek. Bakhita se tak setkala s Bohem, jehož existenci už jako malé dítě tušila při pohledu na slunce, hvězdy a měsíc. Tenkrát si kladla otázku, kdo může být jejich pánem? Ve vzpomínkách uvedla, že jej chtěla poznat a vzdávat mu chválu. U sester kanosiánek se jí to podařilo. Po katechumenátu přijala v lednu 1890 křest a nové jméno Josefína. Po návratu paní Michieliové, které předala dceru, zůstala v klášteře. 8.12. 1896 složila sliby v Kongregaci sv. Magdalény z Canossy. Velkou úctu měla ke křtitelnici, u níž si připomínala, že to je místo, kde se stala Boží dcerou. Ta událost znamenala pro ni víc než osvobození z otroctví. Také my bychom měli častěji myslet na význam svého křtu.“

 ,,V klášteře vařila v kuchyni, vyšívala i bývala ve vrátnici. Zprvu svou odlišnou barvou pleti způsobovala rozruch a sama tím dost trpěla. Svoji laskavostí však získala srdce mnohých. Byla přezdívána "Africký květ" nebo i "Šťastná sestra." Konec života prožila v nemoci a v agonii se vracela do doby otroctví, žádajíce povolit těžké řetězy. Zemřela v pověsti svatosti a 1.10. 2000 byla kanonizována.“

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

 ,,Pomodlím se za to, abych dokázal být dobrý ve všech situacích a v každém prostředí hledal Boží přítomnost.“

 ,,Bože, radujeme se z výroční oslavy svaté Bakhity a prosíme Tě, nauč nás, jak Tě máme hledat, abychom se naučili žít v Tvé přítomnosti a jako ona svědčit o Tvé lásce svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.“

 ,,Film Svatá Bakhita 2. díly je natočen podle skutečné události. Stojí za to, aby jste mu věnovali pozornost, a tak se ponaučili na své životní cestě, že pravda, láska, pokora a víra je velmi důležitou součástí každého člověka." Ludmilka

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 ,,Základem této mariánské památky je osmnáct zjevení, která měla mezi 11. únorem a 16. červnem roku 1858 dívenka Bernadetta Soubirousová."

Zázrak:

Neporušenost těla po smrti - Svatá Bernadetta Soubirous

,,Poutníci přicházející do kaple kláštera Saint-Gildard v Nevers vidí ženu, která působí dojmem, že spí – přestože zemřela před více než 130 lety a nebyla před pohřbem nijak mumifikována. Její tělo přitom prvních 46 let po smrti spočívalo v zemi."

,,Bernadetta Soubirous vstoupila do kláštera sester v Nevers, který leží asi 200 kilometrů jižně od Paříže, v roce 1866. Bylo to osm let po zjevení Panny Marie v Lurdech. V klášteře v Nevers žila až do své smrti 16. dubna roku 1879. V sobotu 19. května bylo Bernadettino tělo uzavřeno v pozinkované dubové rakvi, která byla vložena do hrobu v klášterní zahradě. Od té doby tělo svaté Bernadetty nepodlehlo rozkladnému procesu. Tělo je neporušené, včetně pleti, nehtů, vlasů, řas, svalů a dokonce všech vnitřních tělesných orgánů, jak je doloženo výsledky nedávného vědeckého ohledání (viz zpráva radiovaticana.cz z 11. 2. 2008)."

,,Skutečností je dokonce to, že tělo svaté Bernadetty Soubirous, která zemřela ve svých 35 letech strávena četnými nemocemi od tuberkulózy po gangrénu, je dnes ještě zachovalejší než bylo před smrtí. Poutníci přicházející do kaple kláštera Saint-Gildard v Nevers vidí ženu, která působí dojmem, že spí. Drobné, jenom 142 centimetrů dlouhé tělo leží nyní ve zdobené rakvi s rukama sepnutýma, ovinutýma růžencem, a hlavou nakloněnou doleva, s tváří, vyvolávající dojem jako by Bernadetta právě zavřela oči."

,,Tělo Bernadetty v Nevers není nijak balzamováno, pouze obličej a ruce byly v roce 1925 ošetřeny voskem. Protože prameny se v údajích o ošetření těla rozcházejí, odpověď na dotaz přímo sester v Nevers zní: "...jen na obličej a ruce byla nanesena velmi tenká vrstva vosku."

Exhumace po třiceti letech

,,Informační proces na diecézní úrovni – příprava k blahořečení – skončil na podzim roku 1909. Podle závazných církevních předpisů bylo třeba ohledat tělo zemřelé, k tomu došlo 22. září roku 1909. Oficiální podrobná zpráva z první exhumace se nachází v archivu kláštera Saint-Gildard. Čteme v ní, že v 8.30 ráno byl otevřen hrob za přítomnosti biskupa Gautheya z Nevers a členů diecézního tribunálu. Po odkrytí víka uviděli přítomní ideálně zachované Bernadettino tělo. Z její tváře zářila panenská krása, oči měla zavřené, jako by byla pohroužena do klidného spánku, ústa trochu pootevřená. Její hlava byla lehce nakloněna vlevo, ruce byly složené na prsou a ovinuté silně ztrouchnivělým růžencem; její kůže, pod kterou bylo vidět rýsující se žíly, přiléhala ke svalům; rovněž nehty u jejích rukou i nohou byly v dokonalém stavu. Podrobné ohledání ostatků prováděli dva lékaři. Po svlečení hábitu vypadalo Bernadettino tělo jako živé, bylo elastické a neporušené. Po prozkoumání byl vystaven protokol s podpisem lékařů a svědků. Sestry umyly Bernadettino tělo, oblékly ho do nového hábitu, a pak je vložily do nové, dvojité rakve, která byla uzavřena, zapečetěna a vložena znovu do původního hrobu."

Další zkoumání

,,Druhé ohledání Bernadettina těla se konalo 3. května roku 1919 v přítomnosti neverského biskupa, policejního komisaře, reprezentantů městské rady a členů diecézního soudu. Ohledání se konalo podobně jako před 10 lety pouze s tím rozdílem, že každý ze dvou lékařů – Talon a Comte – redigoval svoji zprávu odděleně a bez vzájemné konzultace. Obě tato dobrozdání se úplně spolu shodují a rovněž se shodují s lékařskou zprávou starou 10 let, kterou vypracovali lékaři David a Jordan. V roce 1923 papež Pius XI. vyhlásil heroičnost ctností Bernadetty Soubirous, a tak se otevřela cesta k jejímu blahořečení. Tělo bylo potřetí exhumováno. Došlo k tomu 18. dubna roku 1925, čili po 46 letech a dvou dnech od Bernadettiny smrti. Tehdy byli přítomni neverský biskup, policejní komisař, primátor a lékařská komise. Po požadované přísaze byla rakev přenesena a otevřena v kapli svaté Heleny. K úžasu všech shromážděných bylo Bernadettino tělo stále zachovalé ve velmi dobrém stavu! Odcitujme na tomto místě úryvek závěrečné zprávy, kterou napsal vedoucí lékařské komise doktor Comte:
"..tělo ctihodné bylo netknuté, neporušené, (…) vůbec nepodlehlo hnilobným procesům a rozkladu, které jsou zcela normální po tak dlouhém pobytu v hrobě vykopaném v zemi."
Doktor Comte mimo to publikoval odborný článek ve vědeckém časopisu, v němž uvedl více lékařských podrobností:
"To, co mě při zkoumání udivilo, byla dokonale zachovaná kostra, všechny vazy, kůže, a také elasticita a svěžest svalů…. To, co mě především opravdu udivilo, byl stav jater po 46 letech od smrti. Tento orgán, přece je tak křehký a jemný, musí brzy podlehnout rozkladu nebo ztvrdnutí. Rozřízl jsem je, abych mohl vytvořit relikvie, a objevil jsem, že mají elastickou, normální konsistenci. Okamžitě jsem to ukázal všem přítomným a řekl jsem jim, že tento fakt se nezdá být přirozeného řádu."

,,Na relikvie byly vzaty kousky jater, sval a dvě žebra. Bernadettino tělo zůstalo v kapli svaté Heleny, která byla zapečetěna do doby blahořečení, které vyhlásil Pius XI. 14. června 1925 (svatořečena byla roku 1933). Měsíc po vyhlášení za blahoslavenou, 18. července roku 1925, bylo tělo umístěno v průhledném sarkofágu, který byl postaven do klášterní kaple po pravé straně hlavního oltáře. Je tam dodnes. Stále jakoby jen spící…"

Trvalé znamení

,,V skleněném sarkofágu se nachází v nevysvětlitelné míře zachovalé, procesem rozkladu téměř nedotčené tělo svaté Bernadetty Soubirous. Je to stejná tvář a tytéž oči, které osmnáctkrát viděly zjevující se Pannu Marii v Lurdech. Tytéž ruce, které posouvaly během zjevení zrnka růžence a které vyhrabaly v bahnité zemi zázračný pramen. Ty samé rty, které předaly užaslému panu faráři Mariino jméno:
Neposkvrněné početí.
Totéž čisté srdce, které bylo zamilováno do Lásky."

zdroje: Milujte se! 18/2011, Wikipedia

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Svátek Panny Marie (Lurdské)

,,Základem této mariánské památky je osmnáct zjevení, která měla mezi 11. únorem a 16. červnem roku 1858 dívenka Bernadetta Soubirousová.
Bernadetta Soubirous se narodila v Lurdech 7.ledna 1844 jako 1.dítě mlynáře."
,,Bernadetta měla další tři sourozence : sestru Toinette (Antoinette) a dva bratry Jean-Maria a Justina. Zchudlá rodina byla nucena bydlet v jediné studené místnosti bývalého vězení zvaného Cachot v ulici des Petits - Fosses. Bernadetta byla často nemocná, při astma trpěla úporným kašlem, což ji neumožnilo navštěvovat školu.
Celý život Berandetty se změnil ve čtvrtek 11. února 1858. V ten sychravý den, kdy se sestrou a kamarádkou vyšla děvčata nasbírat k říčce Gavě naplavené dřevo, se užaslé Bernadettě ve skalním výklenku jeskyně Massabiellské zjevila neznámá „Paní s růžencem v ruce."
V únoru 1858 došlo ještě k deseti dalším zjevením, ale teprve 25. března ve svátek Zvěstování Páně o sobě neznámá prohlásila :
"QUE SOY ERA IMMACULADA CONCEPCIOU
JÁ JSEM NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ".
K poslednímu již 18. setkání Bernadetty s „její Paní"došlo o svátku Panny Marie Karmelské, 16. července 1858."
,,Svátek byl současně přeměněn ze "svátku Zjevení neposkvrněné Panny Marie" na "památku Panny Marie Lurdské". Byl tedy přeorientován z oslavy události na oslavu samotné Marie."
,,Z tohoto aktu je zároveň patrné i oficiální stanovisko církve ke všem zázrakům a různým zjevením. Ani v okamžiku, kdy je oficiální církevní autority přijmou, nejsou předmětem povinné víry, ale na druhé straně nejsou ani znevažovány či podceňovány."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Sv.pater PIO"

,,Ve Francii zemřel jistý pater Pio - kapucínský mnich. Ve světě křesťanstva je to poměrně známá osoba, za níž jezdívali pro radu nejen mnozí vysocí církevní představitelé, ale také davy zvědavých turistů. Jeho život je opředen mnohými tajemnými, podivnými a dá se říci, že ohromujícími událostmi.“

 ,,Narodil se v jižní Itálii 25.května 1887. Již v patnácti letech vstoupil do kláštera. Po čase ho však zachvátila horečka a velice onemocněl. Byl proto zavolán lékař - při měření teploty prasknul teploměr, použili tedy jiný... ten prasknul také. Rozrušený doktor sáhl po teploměru, jíž se měřila teplota ve vodní koupeli a zjistil, že nemocný bratr Pio má teplotu 48,5 stupňů Celsia ! Tento úkaz se však u Otce Pia vyskytoval potom stále, ale vědci pro něj nemají vysvětlení ! V lékařských kruzích se teploty nad 42 °C označují jako teploty agónie a jsou znakem smrtelného zhroucení.“

,,Jednoho dne přestal jíst.úplně. Jeho představení každý den očekávali smrt. Konečně po 36 dnech vyrozuměli rodiče. Otec vzal syna domů. V Bonavenetě čekali na vlakové spojení. Pojednou syn poprosil otce:

"Tati, kup mi limonádu, mám žízeň."

Když se napil, zvolal:

"Už mám zase silu a jsem zdravý. Prosím tě, kup mi ještě pohlednici, musím napsat otci provinciálovi,

že jsem se uzdravil !"

,,Otec Pio jídal tak málo, že by to k životu nestačilo ani ročnímu dítěti. Na jídlo často zapomínal po celé dny. Páterův osobní lékař, doktor Sale, řekl, že denní kalorický příjem Pátera Pia byl 500-600 kalorií a odborníci na výživu pokládají 1300 kalorií denně za hranici, při které člověk ještě nezemře hlady.“

,,Roku 1910 byl vysvěcen na kněze. Dne 20. září 1918 se u něj začala objevovat stigmata. Když se tehdy modlil s rozpjatýma rukama na chóru před křížem, svatostánek zahořel zvláštním světlem. Kristus - v podobě nevyslovitelně krásného mladého muže - se snášel k Otci Piovi. Když procitl z této vize, měl viditelně vtlačené Kristovy rány. Jeho spolubratři ho našli ležet na dlažbě chóru.“

 ,,Odnesli ho do cely a zpozorovali, že nejen na rukou, ale i na nohách a v levém boku má rány. Zpráva o tom se rozletěla po kraji. Ze všech stran se začali hrnout věřící, aby viděli Otce Pia a mohli s ním promluvit. Od té doby rány nepřestaly krvácet a nezměnily se. Na nohách i na rukou mají průměr víc než 2 cm a procházejí z obou stran, takže je možné v nich spojit ukazovák s palcem. Rána v boku je 7 cm dlouhá a 5 cm široká, tkáň je rozrušena až k srdci.“

 ,,Sv. pater Pio, úžasný člověk, který svůj celý život obětoval Kristovi měl stigmata, a tak byl často ponižován ze všech stran. A až teď můžeme pochopit význam svatých pro náš život. Mají nám dokazovat svým světlem od Krista, že jen tehdy nás nezotročí hmota, když se staneme milovníky Krista a lidí."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

KNIHA

Anděl vám žehná

,,Andělé nás hlídají, vedou, bdí nad námi a dodávají nám odvahu, pocit bezpečí a naději. Jsou to boží poslové, kteří k nám sestupují, aby nám připomínali, že nás Bůh miluje a pečuje o nás."

,,Blízkost Andělů v životě pociťujeme v okamžiku, kdy nám někdo podá pomocnou ruku. Andělé jsou nám oporou, poplácavají nás po rameni, aby nám dodali odvahu, pečují o nás, když jsme nemocní nebo propadáme beznaději, a drží nás za ruku, když máme strach."

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA