Buďme posly lásky, světla a Několik myšlenek o cestě k poznání
LLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLL
,,Buďme posly lásky a světla“
,,Většina duchovních hledačů se vrhne na různé cesty nauk, filosofií a praxí, aby brzy zjistila, že se musí vyrovnat nejprve se svými problémy a svým egem. Mezi nejčastějšími problémy, které vyvstanou, jsou city a vzájemné vztahy. Brzy většina z nás zjistí, že potřebuje mít vedle sebe někoho blízkého, s nímž by chtěla sdílet své zkušenosti a nejen to, s nímž by chtěla společně kráčet."
,,Mnozí naopak opouštějí své rodiny a vztahy, protože si myslí, že jim blízcí nerozumějí nebo jim cestu neumožňují, dusí je a nejsou tak dalece "duchovní" jako oni, takže mají právo se na ně "vykašlat". V této oblasti je potom mnoho nepochopení, bolesti a egoismu, který často podporují někteří "mistři", kteří sami nevidí své zastavení a nepokračování na cestě a chtějí si na ní přidržet všechny žáky kolem sebe, protože si také nevědí rady a také nedokáží být sami.“
,,Je pravda, že vnitřní cestu si musí každý projít a prožít sám. Neznamená to však vůbec, že na vnější cestě si nemůže pomáhat se svým milovaným partnerem - právě naopak. Neznamená to také, že jde o závislost, když se vše správně chápe a provádí. Nepodceňujme se navzájem, nepodceňujme sebe sama, nepodceňujme ženy ani muže, nevyvyšujme ani ženy, ani muže."
,,Je sice těžké, ale vůbec ne nemožné být s druhým. Chce to však toleranci, často pochopení druhého a ustoupení mu, hlubokou lásku a respekt. To dokáže každý, je-li upřímný a pravdivý. Místo toho však stále řešíme zcela jiné věci, který mistr je lepší, která nauka pravdivější, která mantra silnější, jestli jsou všechny čakry otevřené nebo jestli umíme meditovat."
,,Skutečná meditace je otevření se Nejvyššímu Milovanému či Milované v nás a v tom druhém. Jak prostě to řekl Ježíš: "Miluj Boha a miluj bližního svého." My se bojíme milovat, stydíme se milovat a ten, kdo miluje, je pokládán za slabocha. Pamatujme, že láska je největší síla a jen ta dokáže změnit nás a tedy i celý svět. Vždyť není marně psáno v Jóga sútrách, že ten, kdo neubližuje v myšlenkách, slovech i činech, vyvine takovou lásku, která přirozeně přeměňuje vše kolem."
,,Prosím, neučme se nenávidět, milujme stále, i když nás ti kolem přestali milovat. Věřme tomu, že nesmíme přistoupit na hru negativních energií, které se nás snaží zmocnit. Nestyďme se plakat. Není to slabost. Je to očišťující proud v nás, který uvolní pravdu, již si uvědomíme. Nepřetvařujme se před druhými ani před sebou. Zjistěme si, jací jsme a pracujme s tím. Naučme se přijímat od druhých a stále jim jakkoli dávat. Žijme ve světle, neboť ze světla jsme a vizme takovými i druhé. Naučme se stále odpouštět a vážit si svých rodičů. Prosím, respektujme druhé duchovní cesty a najdeme společnou spojovací nit."
,,Buďme všude takovými posly lásky a světla, ne však kazateli, karateli a hlasateli. I mlčení - a to dokonce nejvíce - je přesvědčující a pomáhá. Od největších přednašečů a neustálých vysvětlovačů se toho dozvíme nejméně. Naučme se to rozlišit a správně si vybrat. V tom je svobodná vůle. Ne v tom, že si můžeme dělat, co chceme. Když poznáme univerzální zákony, zjistíme, že je vše trochu jinak."
Z časopisu Dotek – listopad 2003
,,Přeji vám, abyste sami hledali a našli! A hlavně si tisíckrát rozmysleli, jestli bytost, s níž jste dlouho sdíleli dobré i zlé, je skutečně tak nevyhovující, abychom ji opustili a navždy jí i sobě ublížili.“ Ludmilka
,,Několik myšlenek o cestě k poznání"
,,Učení se sděluje nejlépe Mlčením a ten, kdo dovede naslouchat řeči beze slov, odnáší si nejvíce. To co je Prazákladem všeho, ono Nezjevené, Nezrozené se nedá postihnout rozumováním, popsat slovy. Je to Život ve své pravé přirozenosti. Je majetkem každého odevždy. Ten však, kdo Pravdu nežije, je v zajetí nevědomosti a neví, čím vskutku je.“
,,A přece je každému možno Poznání dosáhnout. Dostavuje se z člověka samého, nikoli milostí zvnějšku. Je třeba dbát jen jednoho: Pravdy. Nepřemýšlíme o povinnostech ke světu, jak by na to zbyl čas, když toužíme po Poznání tolik, jako tonoucí po doušku vzduchu?"
,,Vztah k světu se upraví naším Poznáním, sami si ho vytvářet nemusíme. Vždyť svět má jen takový význam, jaký mu přikládáme. Jeho obraz vyplynul z našich dřívějších myšlenek, pocitů, z naší připoutanosti. Nezměníme-li postoj, je pro nás připraven bezpočet dalších obrazů, světů, životů, v nichž naše JÁ bude trpět. A přece každá věc života nás může přivést při správné analýze k postřehnutí čirého Vědomí, které je Subjektem i Objektem dění."
,,Ze všech jevů může ovšem přispět k našemu prohlédnutí nejvíce ten, kdo se sám s čirým Vědomím ztotožnil. Že jsme ho potkali a že ho poznáváme, není náhoda. Vždyť je součástí Jeho Vědomí a on našeho. Žije v soucítění se všemi a se vším, v soucítění pramenícím z totožnosti stvořeného s nestvořeným, konečného s bezpočátečným, z Jednoty, z Prázdna.“
,,Poznání je přirozeným stavem, a přece musí dítě světa vyvinout velké úsilí, aby Poznání zazářilo. Podle velikosti touhy a předpokladů může to být za léta, měsíce či hodiny. Na cestě k Poznání je nutná neustálá bdělost, analýza všech jevů. K tomu je nutno zbavit se všeho lpění a všeho chtění, i takového, které je zdánlivě ušlechtilé a nesobecké."
,,Soustřeďovací cvičení je účinnou pomůckou. Je prostředkem, aby se mysl naučila nic nežádat, nic netvořit. Askeze není nutnou. Připoutání a toužení po čemkoli, tělesném i duchovním, je překážkou, kterou nutno překročit soustavnou bdělostí. Kdo si nedovede odepřít cokoli, ten Poznání nedosahuje. Po odepření si však nesmí zbýt touha. Je větší brzdou, než její ukojení. Ulpět se nesmí ani na nelpění.“
,,Při správném postupu se mění soustavně naše vědomí, jeho kvality i obsah. Změna prochází i tělem. Určitým stavům vědomí odpovídající tělesná střediska se rozžehují Světlem Poznání. A naopak, když nastávají změny v těle, třeba následkem koncentrace, provází je nebo brzy následuje prohloubení a rozšíření vědomí. Ani na smyslových pocitech, ani na psychických stavech zplozených s pochodem změny se nesmí ulpět. Zážitky jsou poukazem k cestě, jsou pobídkou. Je nutno je analyzovat a překročit za tělo, smysly i mysl, ke Zdroji, k čirému Vědomí, k Jednotě, která zahrnuje život se všemi jeho projevy. S tím se ztotožnit lze jen po naprostém odložení osobnosti s jejími přednostmi i nedostatky.“
,,Konečné prohlédnutí dostavuje se rázem. Včera jsem byl dítětem nevědomosti, dnes není otázky, která by byla nezodpovězena. Žádná touha se nezvedá, žiji ve všem Pravdu. Druzí nevidí nápadné změny. Podle stupně svého poznání pociťují v přítomnosti Osvíceného klid. Ani v nich se nezvedají přání. Jsou tiší a uvědomují si, že jsou Pravdě blíž.“
,,Osvícený žije Pravdu ve všem. Přijde-li popud, může se projevit radost, spokojenost, nesouhlas či bolest. Nic to nezmění v jeho Poznání. Netvoří dalšího osudu v časném světě. Nelpí na ničem, neztotožňuje se s myšlenkami. Mlčky jim přihlíží. V těle, bez něho, je pro něho jen Jednota. Překonal smrt, není jí podroben, i když tělo trpí a zmírá. Nirvána a samsára jsou totožné. A přece je nesmírný rozdíl mezi ním a člověkem, který Pravdu nepoznává. Je to rozdíl mezi Světlem a temnotou, mezi Poznáním a nevědomostí.“
Úryvek z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol
,,Žijte Pravdu v každodenním životě a ve všem - Žijte Pravdou!“ Ludmilka
