Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zajímá nás vtělování - Vzpomínky malých DĚTÍ - Stres matek se vymstí na SYNECH

8. 12. 2007

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Slovo Bódhisattva pochází ze starověkého jazyka sanskrtu a skládá se ze dvou slov – „Bodhi“ a „sattva“. „Bodhi“ znamená probuzení uvědomování, osvícení. „Sattva“ - doslova – „existence, realita“, může znamenat i „čistý, čistota“. Slovo Bódhisattva se také překládá jako „ten, jehož podstatou jsou Znalosti“.

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% 

,,Zajímá nás Vtělování"

co-je-male-to-je-mile_small.jpg

,,Soustředíme se na otázky, které nás zajímají - na to, co se děje během porodu a před ním. Kdy vstupuje člověk do nenarozeného tělíčka, zda se člověk k tomuto kroku rozhoduje sám, zda je vstup dobrovolný, zdá zná své rodiče z dřivějška, zda si volí své pohlaví aj."

,,Jednoznačně vysvitá, že dítě vnímá celý průběh porodu. Že i pro dítě je to kus fyzické námahy, když překonává odpor porodního kanálu a je vystaveno tlakům a samo někdy porodu napomáhá a nebo se na opak staví na odpor. Kdy cítí, jak je z těla vytahováno a někdy už ve chvíli, kdy hlavička vyjde ven, ví zda je v porodnici nebo doma, kolik je tam lidí, jakou barvu má nábytek, zda lékař a sestry svou práci dělají se zaujetím nebo nedbale, zda má matka z porodu strach, zda se na dítě těší, či má nějaké obavy z budoucna. Vnímá třeba rozčarování otce, který chtěl kluka a narodila se mu holka atd. Vnímá zimu, hrubé pleny a že je v okolí hluk a světlo ho oslepuje."

,,Dítě už v šestém měsíci těhotenství rozezná hlas své matky a hlasy, které se v okolí pravidelně vyskytují, vnímá atmosféru, ve které matka žije. Už v této době se vytvářejí prvé postoje a vztah k životu vůbec. Matka by měla s dítětem mluvit již v průběhu těhotenství, dítě ji rozumí. Upozorňovat své dítě již co se děje v okolí, že půjdou na procházku do parku, budou poslouchat krásnou hudbu a jíst zmrzlinu. Měla by své dítě připravit na porod, co se vše bude dít a požádat je, aby ji pomáhalo dostat se rychle ven, a že se na ně všichni velmi těší !" 

,,Co se týče zážitků dítěte - nebo vlastně člověka připraveného na nové vtělení - před tím, než do nenarozeného tělíčka vstoupí, nebo ještě před početím, je možno zde jen říci : 85% lidí se vtěluje v posledních čtyřech měsících těhotenství, někteří až během porodu. Jen 1% při početí. Přesto se ale pohybují v blízkosti matky. Interval mezi dvěma životy je v přítomné době od čtyř měsíců do dvou set let. Naprosta většina z nás se vtěluje dobrovolně, jen nepatrné procento nemá možnost volby. Na vtělení se těší 28% lidí, dvě třetiny váhají, a to někdy velmi dlouho. Musí jim být domlouváno a být přesvědčování, protože vidí poměry, do kterých se narodí, a některé zážitky, které na ně čekají, ne vždy příjemné."

===================--------------------------------------------------=================

,,Vzpomínky malých dětí"

w633363450431703487.jpg

,,Dalším druhem převtělování nám poskytují lidé, kteří se na své minulé životy pamatují bez hypnózy."

,,Nejčastěji se s tím setkáváme u dětí do 8 nebo 10 let. U dospělých zcela ojediněle. A ti mlčí, aby je okolí neprohlasilo za blázny. Některé dítě začne vypravovat o minulosti ihned, jakmile začne mluvit. V Evropě a Americe je rodiče  zpravidla pokárají, že si vymýšlí a aby nemluvilo hlouposti. Tím je zakřiknou. Dítě pochopí, že o tomhle by nemělo mluvit a v pozdějších létech se vzpomínky vytratí."

,,V Indii a jinde je tomu jinak. Tam se převtělování pokládá za samozřejmé. Rodiče dítěti naslouchají z vážností. Jsou příklady, kdy dítě vypravovalo, že je někdo v minulém životě zabil a rodiče se to snaží řešit a pátrají po viníkovi nebo vinících a stalo se nejednou, že viník byl poprávu potrestán."

,,A proto dejme průchod vyprávění svého dítěte a zaposlouchejme se do jeho výkladu, i když nám to nepřipadá souvislé. Snažme se mu porozumět a vyjít vstříc! Možná, že se dozvíme něco, co nám zatají dech." Ludmilka

QQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQ

,,Stres matek se vymstí na synech"

 

Obrazek

 ,,Švédské archivy, sahající až do roku 1751, vydaly svědectví o tom, že v dobách kdy matky prožívají stres, se rodí méně chlapců."

 

 

 
Londýn 1952. Odhaduje se, že smog jako následek industriálního rozvoje stál životy 12 000 lidí. V nejhůře postižených oblastech se rodilo více holčiček.

Nejedná se vlastně o nic neobvyklého protože i výzkum jiných autorů z dřívější doby, zaznamenal posun pohlaví například v Anglii a to v době kdy Londýn sužoval velký smog. Již tehdy statistika poukázala na to, že v době, která byla pro rodičky stresující (smog tehdy doslova zabíjel), se rodilo více děvčátek než chlapců. S obdobným výsledkem se setkali zdravotníci po ničivém zemětřesení v japonském Kobe v roce 1995. Stejně jako v Londýně, tak i v Kobe, přicházelo na svět nezvykle více holčiček.


Nyní se k těmto pozorováním připojilo i Švédsko. Po  prostudování národních archivů se zjistilo, že i v těchto končinách stres matek vedl k upřednostnění  ženského pohlaví.
Někteří badatelé tvrdí, že stres se podepisuje na mužském pohlaví tím, že chlapečci jsou ve stadiu zárodku poškozováni takovým způsobem, že se toto jejich poškození neslučuje s jejich dalším životem. Jiní vědci zase jsou názoru, že těhotné ženy ve „ zlých dobách“ upřednostňují reprodukovat samy sebe. Můžete se setkat i s jinými názory ale žádný zatím nebyl dostatečně podpořen fakty.

Statistik Ralph Catalano z University of California  v Berkeley v tom ale má jasno. Celou záležitost vysvětluje na obecnější rovině a tvrdí, že pro každou populaci je výhodnější mít v ohroženém období samičky místo samců. Zdůvodňuje to tím, že pokud se narodí slabí samci, tak se stejně nedožijí reprodukčního věku. A pokud  by se nějakou náhodou vyššího věku dožili, tak  v soupeření o páření stejně vyjdou naprázdno protože podlehnou silnějším samcům, kteří měli to štěstí, že se narodili do příznivější doby.

Kobe, zemětřesení o síle 6,9 stupňů, trvalo jen 20 sekund. Následky: 33 000 zraněných, 5 470 mrtvých, 144 032 budov zničených zemětřesením, 7 456 budov zničil požár,... Statistické šetření ukázalo, že u narozených dětí následoval posun ve prospěch dcer.

Je zcela jedno jestli se jedná o starší, nebo o mladší samce. Rozhodující je, zda jsou pro zápolení lépe vybaveni.  Podle Catalana z toho vyplývá, že  pokud máte holčičku, je to něco zcela jiného, protože její reprodukční schopnost není v takové přímé závislosti na její robustnosti. Navíc pokud jde o nás muže, nejsme v tomto směru zase až tak moc vybíraví.

Hormonální záležitost?
Při stresujících situacích, a je jedno zda jde o stres pramenící z působení vnějšího prostředí, nebo zda jde o záležitost vnitřního, psychického rázu, se nám uvolňuje do krve hormon kortisol. Jde o hormon, který mobilizuje rezervy a který pomáhá připravit tělo na boj, nebo na útěk. Tento hormon přechází přes placentu do vyvíjejícího se zárodku a vědci se domnívají, že v pozorovaném posunu pohlaví  hraje nějakou roli. Jakým mechanismem by toho ale měl tento hormon dosahovat, nám zatím  zůstává utajeno. Účinek kortisolu se tedy najevu, že se rodí více holčiček jen předpokládá.

Za situace, kdy viník není znám, se Catalano s Timem Brucknerem, oba ze zmíněné university v Berkeley, pokusili o nepřímé zjištění mechanismu, jakým k posunu pohlaví u rodiček dochází.  Položili si dvě otázky. V té první spekulují o tom zda kortisol poškozuje všechny chlapce stejně. Pokud ano, potom by v dobách přívětivých měli muži vykazovat větší přežitelnost, a měl by jim tedy jejich průměrný věk narůstat.
Pokud ale kortisol brání narození jen „slabým“ chlapcům, potom by průměrný věk mužského pohlaví měl být v příznivých  dobách nižší. Proč nižší? Přece proto, že by se celkově rodilo více „nedochůdčat“, nebo jemněji řečeno „slabých“ mužských potomků, což by se snížením průměrného věku mělo projevit.

Když se vědci podívali  z tohoto pohledu na záznamy z let 1751 až 1912, kdy se narodila velká část Švédů, a jejichž život lze obstojně z pohledu stresujících prvků sledovat, jasně vyplynula na povrch nepřímá závislost mezi poměrem pohlaví a dobou po kterou muži ve společnosti přežívali. Jinak řečeno - když  se v populaci rodilo více chlapců, tak ti potom jako dospělí muži nežili moc dlouho. Když  je tomu naopak, a rodí se ve společnosti méně chlapců, jako muži žijí déle.

 
Profesor Ralph Catalano potvrzuje, že ke stejnému posunu pohlaví dochází následkem stresu i v populaci Švédů.

Tyto výsledky svědčí o tom, že stres neovlivňuje všechny mužské potomky stejně. Likviduje pouze slabší zárodky mužského pohlaví. Příroda se nějak brání, aby  slabí  chlapci byli matkami donošeni a tak se jich doby porodu dožívá méně.

Pozorovaná nepřímá úměrnost se ve studii na populaci Švédů projevovala i tehdy, když statistici korigovali svoje výpočty s ohledem na rozličné problémy, jako například dlouhotrvající nárůst průměrného věku lidské populace, sezónnost porodů,  a nebo dokonce když omezili rozsah souboru jen na záznamy z pozdější doby (od roku 1861), tedy na dobu, kdy záznamy jsou podrobnější a spolehlivější.
Ve všech těchto modifikacích testů, při různě nastavovaných parametrech vyhodnocování výsledků, vycházel stále stejný výsledek:  stres = méně chlapců. Těmto „přeživším hochům“ se ale příroda zase odvděčí tím, že je nechá dožívat vyššího věku.
I když zmíněnému pozorování se dá těžko co vytknout, přesto jsou autoři opatrní a  upozorňují na to, že se zatím jedná jen o vyhodnocení záznamů z jedné země a že by se mohlo stát, že jejich závěry nemusejí být platné za všech okolností. Nyní se  připravují prověřit předloženou hypotézu o posunu pohlaví na populacích  dalších zemí.  Jen málo kdo ale pochybuje o tom, že jinde by tomu mělo být jinak.

Obrazek

Když se nad tím vším zamyslíme, tedy nad výsledky, které jsou společné pro Anglii, Japonsko a Švédsko, nastoluje se zde otázka,  kdy se u lidí tento mechanismus poprvé objevil. Nejpravděpodobnější odpovědí bude, že se jedná o dlouho konzervovanou záležitost, která nám umožnila přežít.  I když tento mechanismus nedokážeme ještě popsat na fyziologické úrovni, jisté je, že se jedná o mocný mechanismus a že nám dopomohl dostat se až na vrchol  na kterém se nyní nacházíme. Příroda u nás zakonzervovala tento způsob reakce na stres proto, protože umožňuje rozhodovat o těhotenství. Na tomto mechanismu je  patrné, že přirozený výběr nedbá na jedince. Provizí pro přežití je pouze uchování genů. Statistika tu zase jednou potvrdila neúprosně strohý matematický kalkul – úspěšné je to řešení, které umožňuje geny maximálně šířit. A za zhoršených podmínek by produkce neduživých samců byla plýtváním, které si nelze dovolit.

Obrazek

Proceedings of the National Academies of Science.

 Josef Pazdera

 

QQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQ