OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Jak jednat s těmi, kteří nám nejsou nakloněni, i za co neseme zodpovědnost."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 Bengálský osvícenec 

,,Před více než sto lety obdržel bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel a malíř Rabíndranáth Thákur (v anglickém přepisu Rabindranath Tagore) Nobelovu cenu za literaturu. Tento pedagog a filozof, propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví byl také hlasatelem sbližování Východu a Západu."

,,Nedávno se mi dostala do ruky jeho sbírka přeložená do češtiny pod názvem Gítaňdžali, která mě překvapila svou nadčasovostí. Pozoruhodné je ale celé dílo Rabíndranátha Thákura, stejně jako jeho život."

První básně napsal v osmi letech

,,Rabíndranáth Thákur se narodil roku 1861 v sídle svých rodičů zvaném Jorasanko v bengálské části Kalkaty jako nejmladší ze čtrnácti dětí. Pocházel z bohaté a prominentní rodiny. Jeho dědeček byl velice bohatý muž, který financoval mnohé veřejné projekty (například vysokou lékařskou školu v Kalkatě), jeho otec byl náboženský reformátor a učenec. Matka mu zemřela, když byl velmi mladý. Jako dítě žil v literárním, hudebním a divadelním prostředí. Jeho nejstarší bratr byl respektovaný filozof a básník, další bratr talentovaný hudebník a dramatik a jedna z jeho sester byla uznávanou spisovatelkou. Thákur začal psát první básně v osmi letech."

,,Vzdělání se Thákurovi zprvu dostalo od domácích vychovatelů, později navštěvoval několik indických škol (například Bengálskou akademii, kde studoval historii a kulturu). Roku 1873 s ním otec podnikl dlouhou několikaměsíční cestu po Indii, při které ho rovněž vzdělával v angličtině, sanskrtu, astronomii a historii."

,,Začátkem října roku 1878 pak Thákur odjel do Anglie studovat práva. V roce 1880 však studium ukončil, vrátil se do vlasti a začal pracovat na své básnické sbírce a prvním románu. Roku 1883 se oženil s desetiletou Mrinalini Devi Raichaudhuri, se kterou měl dva syny a tři dcery."

Hindská poustevna v Bengálsku

,,V roce 1901 se Thákur odstěhoval do Západního Bengálska na rodinnou usedlost Šantinikétan, aby zde založil ashram (ve starověké Indii označení pro hindskou poustevnu, kde mudrci bydleli v míru a v klidu uprostřed přírody), který by zahrnoval mandir (chrám a modlitebnu), experimentální školu, zahrady, háje stromů a knihovnu. Ale potkaly ho zde tři rodinné tragedie, roku 1902 zemřela jeho manželka a roku 1903 a 1907 dvě z jeho dětí."

Nobelova cena

,,Díky důkladnému studiu angličtiny se stal pro Thákura tento jazyk v podstatě druhou mateřštinou. Proto v letech 1912 - 1913 začal Thákur pořizovat formou básní v próze poměrně volný anglický překlad výboru ze své duchovní lyriky, zejména ze sbírky Gítaňdžali, z níž přejal pro překlad také titul. Anglická Gitanjali, která vyšla s předmluvou Williama Butlera Yeatse, se setkala v Evropě i v Americe s takovým ohlasem, že přinesla Thákurovi v roce 1913 jako prvnímu příslušníku indického národa (a prvnímu neevropskému nositeli tohoto ocenění vůbec) Nobelovu cenu za literaturu. Podle odůvodnění Švédské akademie především: „…Pro hloubku a vznešené zaměření jeho básní, pro krásu a svěžest, jež jeho poetický génius skvělým způsobem dovedl uvést ve své vlastní anglické podobě do literatury Západu.“

,,Thákur rovněž hodně cestoval. Navštívil více než třicet zemí na pěti kontinentech a setkal se s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího světa, mezi nimiž byli například William Butler Yeats, Ezra Pound, Henri Bergson, Albert Einstein, Robert Frost, Thomas Mann, George Bernard Shaw, Herbert George Wells, Romain Rolland a další. Dvakrát navštívil i Prahu (roku 1921 a 1926) a také zde přednášel."

Foto: Zdroj Wikimedia commons
Indický básník a myslitel Rabíndranáth Thákur dal Gándhímu přízvisko Mahátma neboli Velký duch. Společná fotografie ze setkání v Šantinikétanu (1940).

Institut pro venkovskou obnovu

,,V roce 1921 Thákur a zemědělský ekonom Leonard K. Elmhirst zřídili poblíž Šantinikétanu Institut pro venkovskou obnovu jako alternativu k hnutí Mahátmy Gándího, se kterým Thákur nesouhlasil (zejména s bojkotem britského zboží, který měl přinášet Indii soběstačnost, ale venkovu způsoboval velké problémy). Thákur přesvědčil mnohé vědce a sponzory z různých zemí světa (byl mezi nimi i náš pozdější profesor indologie Vincenc Lesný) k účasti na jejich projektu, který měl vytvořit z Institutu vzdělávací místo sloužící k „osvobození vesnice z pout bezmocnosti a nevědomosti posílením znalostí“. Tak byla k původní experimentální škole přičleněna mezinárodní univerzita Višvabháratí a v letech 1922 až 1924 přidáno oddělení hospodářské a umělecko-průmyslové výchovy."

DODATEK

Rozsáhlé literární dílo oslovilo svět

,,Thákur je dovršitelem moderní indické kulturní renesance, která zapojila indickou literaturu do světového kontextu, aniž ji zbavila nejcennějších rysů jejího tisíciletého odkazu, a dodnes je nejvýznamnějším spisovatelem moderní indické literatury. Napsal víc než 200 knih veršů, dramat, románů, povídkových souborů, esejí a cestopisných črt, z nichž mnohé sám přeložil do angličtiny. V poezii dovedl vyjádřit vlastenecké zanícení, krásu přírody i milostné okouzlení, v pozdější etapě tvorby se pak jeho básně vyznačují hledáním smyslu lidského života. Jeho dramata (z našeho pohledu převážně knižní) se vyznačují převahou lyrického prvku a symbolismem."

,,Z Thákurových próz jsou nejcennější jeho povídky, které jsou oproti jeho románům (ve kterých se projevil zejména nedostatek tradice tohoto žánru v indické literatuře) tematicky i formálně dokonalejší. Thákur obohatil indickou povídku o nové umělecké postupy (jako je hovorový jazyk), rozšířil její tematické okruhy a prohloubil její humanistické tendence."

,,Jeho rozsáhlé literární dílo doplňuje bohatá tvorba hudební (zejména písně a hudebně taneční dramata) a malířská (především z posledního období jeho života). Dvě jeho písně jsou nyní národními hymnami: v Bangladéši Amar Shonar Banglaa (1906, Mé zlaté Bengálsko) a v Indiii Jana Gana Mana (1911, Jsi vládce myslí všeho lidu)."

,,Indický básník Rabíndranáth Thákur žil osamělým životem a často trpěl depresemi. Jedno z nejhorších depresivních období u něj prý nastalo v roce 1914, rok poté, co jako první neevropský literát získal Nobelovu cenu za literaturu."

,,Podle serveru BBC to uvádí nový životopis o významném indickém tvůrci, který je mnohdy označován za Shakespeara Bengálska. Thákur zemřel v roce 1941."

"V lednu 1915 Thákur znovu hovoří o ´zhroucení´, ´hluboké depresi´, ale v únoru tvrdil, že se vyléčil v samotě lodi, ve které bydlel na břehu řeky Padma v severním Bengálsku," tvrdí autor nové biografie s názvem Rabindranath Tagore: An Interpretation (Rabíndranáth Thákur: Interpretace)."

,,Kromě depresí se prý básník potýkal i s důsledky své osamělosti v dětství. Byl jsem velice osamělý - to byl hlavní rys mého dětství - byl jsem velice osamělý. Otce jsem viděl zřídka: byl z velké části pryč... Poté, co matka zemřela, mělo mě na starosti služebnictvo v domě," napsal Thákur jednomu ze svých důvěrníků."

,,Za jeho osamělostí prý stálo i "zklamání z podpory, které se mu dostalo od vlastního lidu, především od lidu Bengálska". Když v roce 1913 získal Nobelovu cenu, Thákur napsal, že oslavy jeho krajanů jsou "chvilkovým vzrušením". Prý cítil, že jen hrstka lidí skutečně oceňovala jeho dílo."

,,Malíř, básník, spisovatel, dramatik a filozof Thákur se narodil 7. května 1861 v Kalkatě. Soubor jeho díla obsahuje 12 románů, 3000 básní a více než 2000 písní, mimo jiné i indickou a bangladéšskou státní hymnu."

Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO