Nové dějiny Čech a Praotec ČECH sděluje - S kým vlastně jeptiška komunikovala?
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Nové dějiny Čech
Tato sdělení zprostředkovávají Blaničtí rytíři:
„My duchovní spolupracovníci se hlásíme tobě, český národe, jako tví opatrovatelé, ochránci, pečovatelé, dnes jako kdysi v minulosti v různých obdobích českých dějin, ochraňující jednotlivá poselství i poslání této kdysi tak překrásné krajiny s jeho lidem národů Středu. Tak jako kdysi Keltové se spojili s přicházejícími kmeny z Východu, aby dali vzniknout společně novému národu, tak i nyní se spojil duchovní svět, jeho pracovníci a bytosti dlouhá staletí i tisíciletí jatí na mnoha místech této země, aby pomohli očistit nejen krajinu, ale zejména lidské vědomí. Dnes již nikdo z duchovních bytostí neovlivňuje smýšlení a konání zdejšího lidu, dokonce po provedeném očištění míst krutých dějů, tzv. patogenních zón a míst, nebudou ani tato působit na zdraví a myšlenkovou podstatu současného člověka. Otec Stvořitel dal svolení k tomuto úkonu, který na této modré Zemi nemá obdoby. Je to dar českým zemím i nám duchovním bytostem za společně vykonanou práci. Otec vše pečlivě sleduje a bude moci porovnávat další děje a události v této zemi, vyvolané jednotlivci či skupinkami, podle jejich smýšlení a konání. Bude moci sledovat činy jednotlivců podle jejich zaměření a založení. Tedy podle skutků plynoucích z vlastního smýšlení lidských bytostí a následných činů pramenících z tohoto smýšlení. Každý bude jen sobě soudcem, bez cizích vlivů. Každý bude moci děkovat sám sobě, či naříkat jen sám na sebe, až nastane ta pravá hodina, kdy Kristus bude soudit živé a mrtvé. Ty duchovně živé a uvědomělé, citově založené, a ty duchovně mrtvé, zaostalé, pomýlené, bloudící, líné a nemotorné, citově zaostalé, kteří nikdy nebyli ochotni vzdát se svého pohodlí, přepychu, hmotně zavedeného života. Nikdo si sebou nikam nic nevezme, kromě citu a soucitu, poznání a nabytého vědění. Ne hmotný, ale jen ten jediný duchovní „majetek“, bude každému ponechán v jeho vlastnictví. Těm, co odejdou vzhůru, i těm, kteří odejdou do prachu země. Těm nahoře bude dobrou výsluhou, a těm dole... každý ať si odpoví sám ?“
,,Nejsme potěšeni stavem, v kterém se lidstvo nachází. Vidíme výsledky svého snažení, kdy jsme ještě žili zde na Zemi i celou dobu totálního úpadku českého národa. Nebyli jsme potěšeni ani tím, jak o nás dnešní naši potomci smýšlí, jak nás hodnotí. Jedině my můžeme ze svého pohledu hodnotit sami sebe a naše tehdejší pozemské činy a náš Otec jediný může soudit !“
,,Nicméně našli se v této malé zemi mezi vámi lidé, kterým nebylo lhostejné utrpení druhých, nebylo jim jedno, v jakém stavu se nachází celá zem, v jakém stavu se nachází krajina a dnešní obyvatelstvo. Neustále se zaobírali myšlenkou na nás, dříve žijící, a naše skutky opředené legendami i tajemstvím časů, nebo zkreslené písemnými i ústními podáními. A protože ve své práci nedosahovali příslušných výsledků u zde hmotně žijících lidí, obrátili se pomáhat bytostem duchovním, které uvízly z neznalosti, strachu, zloby, nenávisti a jiných pohnutek, ke kterým je vedla kdysi Satana, na mnoha místech české a moravské krajiny. Jednalo se o místa nejrůznějších bojů, půtek, střetů, teroru, všech krutých dějů plynoucích z tisíciletého poznávání Dobra a Zla. Mnohdy tápali, nechápali, ale neustále zkoumali samu podstatu života a když se jim otevřely duchovní obzory, počaly se před nimi vynořovat poněkud jiné scény a děje, již ne tak tajemné a obestřené tmou zapomnění. Přenášeli se v myšlenkách i vnitřním zrakem do dřívějších dob, počali s námi rozmlouvat a my jsme jim ochotně naslouchali, radili a vysvětlovali. A to vždy se souhlasem našeho Otce Stvořitele, neboť jen tak lze získávat čisté Pravdy.“
,,Naši pozemští bratři nás myšlenkově sezvali a vyzvali ke spolupráci, abychom společně pomohli všem těm našim pomýleným bratrům a sestrám, aby došlo k jejich vysvobození z vazby na pozemské hmotě. Stalo se tak v neděli dne 21.7.2005 v místě zvaném Ostrov v Tisých skalách. Se souhlasem Otce Stvořitele jsme shromáždili tyto naše bratry a sestry z celé české a moravské země a bylo jich zde obrovské množství. A protože tomuto středu Evropy se nevyhnula téměř žádná válka, byli zde i zástupci mnoha jiných národů. Společně jsme k nim promlouvali a ukázali jim cestu, která vede do příbytků Otce Stvořitele. Mnozí, kteří rychle pochopili svůj omyl, se počali probouzet z těžkého snu, a sami již dnes pracují na duchovní očistě postižené české krajiny. Zakrátko nebude v Čechách a na Moravě místo, které by bylo duchovně znečištěno minulými ději. Toto bude uskutečněno do 7.8.2005. Nebude však odstraněno to, co si zasel svým konáním, a to i myšlenkovým, dnešní člověk. Myšlenky dnešního člověka nejsou o nic méně zlobné a nenávistné než lidí ve starověku či středověku, jen jejich vztah ke krajině je arogantnější, jen prostředky, které užívá, jsou ještě záludnější. Vy lidé nevíte nic o myšlenkovém (psychickém) odpadu a jaký má dopad na krajinu a žití v ní. Tento odpad se do krajiny již šířit nesmí! Zůstane jen tam, kde si jej vyprodukujete, to je ve městech a vsích, vašich domech, kancelářích, úřadech, podnicích, institucích. Ten Vás pak bude trvale poškozovat! Nedovolíme, aby byl rozeset do vyčištěné krajiny. Do té pak budou moci vstoupit lidé, kteří nebudou myšlenkový odpad produkovat, a ona se jim stane vzpruhou v těžkém žití. Bude mít pro ně regenerační účinky. To dovolíme lidem citlivým, pokorným, láskyplným, tolerantním, přizpůsobivým, pracovitým a ohleduplným vůči druhým lidem, zvířatům a rostlinám.“
,,Stačí jediná zlobná myšlenka a může být pro vás neobyvatelná místnost! Stačí mnohonásobné rozčilování, závist a nenávist, touha po hromadění majetku, či násilné uvažování, a může být neobyvatelný celý váš dům!! A sejde-li se více takto smýšlejících na jednom místě, může být neobyvatelné třeba celé město!!! Pak se rozpoutají živly. Člověk si obrátil přírodu proti sobě, neboť se v ní nenaučil žít. My vyčištěnou krajinu uhájíme, ale města a obce před lidmi-škůdci hájit nebudeme. Každý si sklidí, co zasel!”
Duchovně přijal dne 5.11.2005 - Jaroslav Tůma
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Promluva – Praotec Čech sděluje
„Mnozí se domnívají, že jsem pouze legendou, že jsem nikdy neexistoval, a původ českého národa považují za jakousi náhodu. Opak je pravdou. Přivedl jsem svůj lid sedmi kmenů do této kotliny v pátém století, v době, kdy zde sídlily nejrůznější nárůdky, ale v počtu velmi malém, neboť od severu sem pronikali barbarští Germáni a od jihu rozpínaví Římané.“
,,Odešli jsme ze své původní vlasti ze Zakavkazí, neboť tamější úrodný kraj byl již značně přelidněn a navíc docházelo ke střetům mezi obyvateli o půdu, úrodu i místo. Proto jsme se rozhodli odejít za hlasem našeho srdce na západ, tam, kde zapadalo slunce, abychom našli sobě novou Vlast, zemi zaslíbenou. Překročili jsme sedmero horstev a sedmero velkých řek a dorazili jsme do nádherné krajiny, kudy protékaly stříbrné řeky s jejich nesčetnými zátočinami. Hvozdy byly mohutné a zdravé a poskytovaly dostatek dřeva pro stavby i stínu pro odpočinek. Kraj byl lemován řadami kopců roztodivných tvarů a složení, celé území pak obepínalo několikero horstev s neprostupnými lesy. Byl jsem již kmet, když jsem došel se svými věrnými a svými pěti syny (lechy) k hoře Říp. Vystoupal jsem na její úbočí ve směru severním a mí synové na samotný vrchol, kde si každý z nich vybral jeden ze směrů své další cesty. Já jsem však zůstal. To byla ta země bohatá na stříbropěnná vodstva, zelenavé háje dubů, hluboké hvozdy buků a smrčin, oplývající nejen medem a strdím, ale bohatá na úrodnou půdu, plody stromoví i luční byliny…“
,,Pět zbývajících kmenů do této krajiny postupně přicházelo z jihu a jihovýchodu v dalších stoletích. Jednotlivé kmeny se usídlovaly střídavě v nížině před horami, nebo podél toku řeky Labe s četnými zátočinami i podél a jejích přítoků. Dva kmeny pokračovaly podél toku úzkým průsmykem dále do dnešního Německa, jeden se posléze vrátil zpět. Dva kmeny se obrátily na sever, Slezané došli až na území dnešního Polska. Každý kmen si vybral kraj podle libosti, své tužby a představivosti. Mí synové se jmény Hostivít, Lemuz, Pšovan, Drahomír a Stadic rozprostřeli svá sídla severně, západně, jižně a východně od Řípu, Lemuz odešel zpět východním směrem do míst ke kopci Klepec, odkud jsme od něho obdrželi za soumraku ohňové znamení, aby pak osídlil nedalekou Kouřim. Poté, co jsme se odloučili jsme si i nadále byli velmi blízcí. Byli jsme si všichni bratry.“
,,Putováním po krajině v nové zemi jsme se seznámili s dřívějšími obyvateli Kelty, kteří zde žili dávno před naším příchodem. Dokonale znali zdejší krajinu a mnohé zde již zbudovali, co sloužilo ku prospěchu člověku naší doby. Ačkoliv k nám zpočátku měli nedůvěru, ukrývali se v hlubokých lesích či ve skalách a na kopcích se zvláštní ochranou, zakrátko jsme se s nimi velice sblížili. Oni měli totiž mnohá vědění, která nám mohla býti ku prospěchu. A protože nechtěli bojovat proti vetřelcům, ukrývali se ve stínu magických kopců. Ti jejich bratři, kteří žili ve volné krajině na opevněných sídlištích, byli vyvražděni nájezdníky, a krutě by se vedlo i zbylému obyvatelstvu, kdybychom sem nepřišli v hojném počtu. Takto se role obrátila, útočníci již nebyli v přesile a dali se na ústup. Někteří z dobyvatelů se však usídlili na několika místech a snažili se najít nový způsob života v usedlém hospodaření, ale jen tolik, na co jejich síly a vědomí stačily.“
,,My jsme měli dar pilnosti a pracovitosti, byli jsme svědomití ve svém vztahu ke krajině. Živili jsme se převážně zemědělstvím – obděláváním půdy, znali jsme i některá řemesla. Žili jsme z toho co nám někdy těžce darovala Matka zem. Spojili jsme proto své síly a odhodlanost se učit novému s potřebnými znalostmi Keltů a jejich učitelů Druidů, a tak naše národy využily svých kladných vlastností k postupnému splynutí v národ nový, který byl cizinci nazýván BOHÉMANÉ - boží lidé, šťastní lidé od Boha. Sami jsme se nazývali Děti země české – Čechové. Tehdy jsme ještě netušili, že bůh je vlastně černý bůh – Satana, a že naším pravým bohem je vlastně Otec Stvořitel. Přesto, že jsme o Něm nevěděli, převážná část se k němu obracela a ctila jej svou prací, tradicemi, morálním životem podle rad našich otců od doby Noema, a tak jsme dlouhý čas unikali léčkám a svodům Satany, která nám nemohla přímo škodit a nemohla nás lapit do svých sítí. Otec Stvořitel nad námi držel svou neviditelnou ochrannou ruku, neboť do nás vkládal velkou naději.“
,,Ano, vskutku naši předci vzešli z Archy, která po potopě přistála na úbočí Kavkazu. Byli to lidé čestní, nezkažení, s vloženými kladnými vlastnostmi, kteří neznali, co je zlo. Na rozdíl od některých dnešních vyobrazení jsme vypadali zcela jinak. Byli jsme zdravě urostlí, plní životadárné energie ze zdravých potravin, celodenního života v přírodě a poctivé práce v ní. Měli jsme světlé vlasy i vousy, protáhlý tvar lebky, široká ramena, ženy byly krásné na pohled a něžné na dotyk. Měly mateřský cit a vztah k dětem. Měli jsme svá morální pravidla, která si předávali naši dědové, a ta se dědila z otců na syny. Když jsme je dodržovali, vedlo se nám vždy dobře.“
,,Dozvěděli jsme se, že Keltové jako původní obyvatelé české kotliny měli mezi sebou učitele – Druidy, což byla zvláštní skupina kněží a kněžek, která je vyučovala správnému způsobu života, vztahu k přírodním dějům a jevům, i k bytostem, které žily také v této krajině, ale mimo pro ně běžně vnímatelný rozměr. I my jsme ze své dřívější domoviny byli poučeni o tom, jaký život je nutno vést, aby člověk byl šťastný a měl vše, co ke svému životu potřebuje. Někteří jednotlivci se však těmito pravidly přestali řídit a začali vést zahálčivý způsob života. Počali se měnit ve své původní podstatě a povaze a začali naslouchat zloduchům, našeptávačům, přisluhovačům Satany. Ty jsme vymístili ze svého středu. Dali jsme na dobré rady našich nových přátel a na oplátku jsme je ochraňovali před cizími vetřelci, kteří již zde napáchali dosti škod a nepravostí. Zbytky nájezdníků se brzy usadily ve volných místech, neboť toho bylo pro všechny dostatek, a při trošce dobré vůle jsme nikdo nemuseli mít nouzi. Ovšem oni nebyli zvyklí pracovat jako my. Žili více z toho, co jim příroda dala, bez vlastního přičinění, někteří loupili a dokonce i zabíjeli. Proto jsme se počali proti těmto dřívějším taky spoluobyvatelům chránit stavbou opevněných osad, později hradišť, kam se mohlo obyvatelstvo uchýlit v nejhorších chvílích.“
,,Druidi ovládali mistrně své duchovní řemeslo, aniž jsme tehdy tušili, že i oni mají své učitele. Nám postačovalo, že nám pomáhali s úrodou, udržovat dobré vztahy s nejrůznějšími přírodními bytostmi, že nás vyučovali tomu jak se chovat v krajině, jak využívat hlasů kamenů i jejich moc, a jak si získat přízeň mocných živlů. Měli jsme takové znalosti, kterých jsme dovedli využít v každodenním životě pro své základní lidské potřeby. Dnešní člověk neumí být v přírodě přizpůsobivý, je bez citu a proto přírodní krásy a veškeré bohatství v ní ničí, byť někdy i z prosté neznalosti. Proto dnešního člověka tolik litujeme.“
,,Postupně jsme osídlili rozsáhlou českou kotlinu, od hvozdů na severu po hvozdy a bažiny jihu, od hor západu po vrchovinu s hustými lesy na východě. Nic nám zde nechybělo. Nemělo to tak však být navždy. Českou zemi počaly znovu ohrožovat nájezdy sousedů ze všech stran, kteří „vytušili“, že zem je opět obdělána a že v ní noví obyvatelé vybudovali hodnoty, které oni mohou snadno získat, ukořistit.“
,,Já a moji věrní, Keltové i zasvěcení Druidi, jsme měli ochranu před negativní silou, neklesali jsme nikdy na mysli, ale ti co neznali zákon vesmíru i přírody, ti byli lapeni do tenat smyslnosti, podivínství, bezmyšlenkové zbožnosti, nenávisti, zloby, závisti, majetkářství, modlářství a do mnoha jiných pastí, které jim nastražila Satana a její spolupracovníci. Dokonce i naši posvátnou horu Říp, kterou jsem si vybral za svůj domov, nám poškodila tím, že osídlila rokle na úbočí mezi vyhlídkou mou a vyhlídkami mých synů černými duchy. Kdo měl nízké myšlenky a vkročil do této pasti, nebylo z ní pro něj úniku.“
,,Nitro tohoto dutého kopce, plného horké vody, jsme využívali skrze své znalosti k zmnožení svých výpěstků na našich polích v širokém okolí, a to tak, že jsme dovedli myšlenkově nastavit a naprogramovat proudění vřídelní vody spodními proudy pod zemí k ohřevu horních zemních vrstev, a rovněž tak jsme na radu Druidů počali čerpat obrovské množství energie, která vyvěrala z nitra hory a tryskala do okolí. Ani polohu ostatních kopců v blízkém a širém okolí jsme neopominuli. Propojili jsme je „sítí“ z jednoho vrcholu na druhý, do dálky v přímce, pro blízké využití pak s odbočením. Celé Čechy byly propojeny takovouto sítí, jako obrovská pavučina, nad zemí i pod zemí. O tom dnešní generace lidí až na výjimky vůbec nemá ani ponětí. Tato „energetická“ síť dnes existuje jen ve svém zbytku, neboť nevhodné zásahy do krajiny, zejména technickými stavbami, její účinnost propojení zcela rozrušily.”
Duchovně přijal Jaroslav Tůma
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
S kým vlastně jeptiška komunikovala?
Jeptiška Maria Crocifissa della Concenzione se narodila jako Isabella Tomasi v roce 1645 na Sicílii. Jako patnáctiletá vstoupila do kláštera v Palma di Montechiaro a stala se služebnicí boží. O 16 let později se však probudila ve své cele s popsaným listem papíru v ruce. Nikdo netušil, co je na něm uvedené, nikdo to nedokázal přečíst. Maria tehdy tvrdila řádovým sestrám, že ji ovládl ďábel a vedl její ruku.
Snahy o rozluštění dokumentu byly po celé generace marné. Nedávno však pracovníci vědeckého centra Ludum na Sicílii, k nimž se text dostal, požádali o spolupráci tajné zpravodajské služby. Díky využití jejich nejmodernějšího softwaru k dekódování zpráv se zjistilo, že bylo při šifrování použito více jazyků. Konkrétně šlo o latinu, starověkou řečtinu, ale také prvky z rumunské a arabské abecedy. Vědci nakonec rozluštili některé fráze, podařilo se jim přeložit asi 15 řádků. Potvrdili, že se v textu hovoří o vztahu mezi lidmi, Bohem a Satanem. Jeptiška popsala Boha i Ježíše jako „mrtvou zátěž“, také tvrdila, že Boha „vynalezl“ člověk a náboženský systém proto nefunguje.
Zatímco satanisté a někteří záhadologové věří, že je v těstu zakódovaný důkaz o existenci ďábla, odborníci soudí, že jeptiška byla jazykově nadaná, leč trpěla schizofrenií, což byl důvod jejích fantazií o komunikaci s vyslancem pekla.
Doloženo z Wikipedie:
Isabella Tomasi, řeholním jménem Maria Crocifissa od Neposkvrněného početí (29. května 1645, Agrigento - 16. října 1690, Palma di Montechiaro) byla italská katolická řeholnice, sestra kardinála Giuseppe Maria Tomasiho. V současné době u ní probíhá proces svatořečení a náleží jí titul Ctihodná.
Život
Isabella Tomasi byla vychována ve šlechtické rodině silně ovlivněné náboženskou vírou. 7. října 1660 se stala benediktinkou v Palma di Montechiaro. Při slibech přijala jméno sestra Maria Crocifissa della Concezione. Není jisté, zda vstoupila do kláštera právě z vůle své rodiny, ale je to velmi pravděpodobné. Věnovala se rozjímání a slynula skutky křesťanské lásky. Její dobrá pověst se donesla biskupu Ignaziovi D'Amico, který za ní poslal tři jezuity, aby mu zvěsti ověřili. Kněží se prý vrátili ohromeni její svatostí. Sestra Maria uvedla, že roku 1672 se jí zjevila Panna Marie Bolestná a oznámila jí: "Kříž bude tvou věčnou klauzurou." Poté bývala často nemocná, občas křičela a omdlévala u oltáře, nebo varovala ostatní, že ďábel chce aby sloužila jemu a ne Bohu.[1] Podle výpovědí spolusester snášela těžkosti s nadějí. Současní odborníci se domnívají, že trpěla bipolární afektivní poruchou nebo schizofrenií. Zemřela předčasně 16. října 1690. V roce 1701 byl zahájen proces blahořečení.
Ďáblův dopis
Podle legendy využil ďábel Marii Crocifissu k napsání zašifrované zprávy. Událost je v historických pramenech popsána tak, že se řeholnice ráno probudila s rukou špinavou od inkoustu a vedle ní se nacházel jakýsi popsaný list. Nikdo nebyl s to písmo rozluštit, a tak zůstal po 300 let vystaven v klášteře. Vědci se v průběhu staletí domnívali, že je dopis psán jazykem, který si sestra Maria sama vymyslela za využití již existujících jazyků, které dobře ovládala. Až roku 2017 se podařilo výzkumnému týmu z Catanie text rozluštit za využití dekódovací software z deep webu.
Proces svatořečení
Proces svatořečení byl zahájen 10. srpna 1717 v arcidiecézi Agrigento. Dne 15. srpna 1797 byly uznány její hrdinské ctnosti a byla prohlášena Ctihodnou.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
