Promlouvá k nám kníže VÁCLAV a rytíř BRUNCVÍK
VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV
,,Promlouvá – kníže Václav“
„Velice jsem miloval svou zem, i svůj lid. Pro ně jsem byl ochoten vzdát se všeho nejcennějšího, včetně svého života. Ctil jsem Pravdu, a má babička, kněžna Ludmila, mě společně s mými duchovními učiteli uvedla na cestu k Pravdě. Tuto jsem celý svůj krátký život hájil a snažil jsem se z ní nesejít. Některá údobí mého života byla složitá. Můj vztah k matce byl chladný, neboť i ona byla ke mně chladná. Můj vztah k bratru Boleslavovi byl přátelský, nikoliv však vřelý, neboť on spadal do vlivu mé matky a ta v něm viděla silného vládce, který na rozdíl ode mne dokáže vládnout pevnou rukou. Kdo se zajímá o podstatu mého života, najde ji v legendě o sv. Václavovi.“
,,Nikdy jsem nechtěl, aby české země žily v porobě, ale musel jsem mír vykoupit. Vykoupil jsem jej zlatem, neboť to podle mě nemělo zásadní hodnotu pro člověka, jak se ve své pýše vždy domníval. Cennější bylo vždy zachování lidského života a hájemství šlechetných lidských hodnot. Chtěl jsem zachovat mír v české zemi, proto jsem nevyvolával konflikty, ani hádky. Vždy jsem se však uměl postavit bezpráví a násilí. Měl jsem mnoho věrných přátel, i spojenců, ale zloba v lidech z nich často dělala i nepřátele. Mečem jsem uměl vládnout, byla to tehdy povinnost, ale nikdy jsem jej nadarmo nepoužíval. V obráceném meči jsem viděl symbol kříže, který mě varoval před násilím a zmarem lidských životů. Věděl jsem, že boj přináší nekonečné utrpení a neustálý koloběh karmického zrozování.“
,,Rád jsem pobýval v kraji u řeky Mže (Berounky), kde se střetávalo vždy mnoho lidských osudů podstatných pro samu historii Čech. Je to krásný kraj, plný energie, plný odkazů našich předků. Dnes již málokdo může vidět to, co jsem tehdy vídával já. Sedávali jsme s mou babičkou na Tetíně, na skále nad řekou a měli jsme dostatek času přemýšlet o smyslu lidského bytí, o učení Krista a o Jeho poselství, které nám přinesl skrze cestu svého velkého utrpení. Přemýšlel jsem i o našem osudu, lidských bytostí z masa a kostí, ve vztahu k osudu české země i k nekonečnu všehomíra.“
,,Měl jsem ženu a malého syna, a oba jsem velice miloval, když jsem předával vládu nad světskými záležitostmi svému bratru. Po zavraždění mé babičky Ludmily jsem neustále přemítal nad pomíjivostí lidského bytí, nad nesmyslností některého lidského počínání, i prospěchu a neprospěchu lidského konání. Udělal jsem pro svou zemi mnohé, ale nemyslím si, že jsem udělal vše. Lidé ve mně nacházeli vzor spíše v časech budoucích, než mí tehdejší vrstevníci. To, že jsem duchovně prohlédl v mladém věku, mi dávalo naději, že v mém příštím zrození dokonám poslání a děje již tehdy započaté. Mohu dnes říci, že jsem nebyl zavražděn svým bratrem ani jeho kumpány, pouze raněn při potyčce, když se o to pokusili. Nebylo jim dovoleno mě zabít. Nicméně vzdal jsem se svého panování dobrovolně, neboť vše potřebné již bylo vykonáno a nebylo nutno o moc ve státě českém zápasit. Odešel jsem do ústraní, kde jsem dožil svůj krátký život se svou rodinou. Někteří dobří lidé mého času i lidé z časů budoucích na mě často vzpomínali. Zvláště ti, co ctili můj odkaz pro budoucnost. Ale sama církev, která často hýbala lidskými osudy a snažila se měnit běh lidských dějin, se chopila příležitosti, aby začal naše lidské děje a poučení z nich překrucovat a vykládat po svém. Ona potřebovala často pro svoje obcování s ďáblem k ovládání prostých lidí uměle vytvořené světce a neustálé zázraky - zjevení, aby lidem ve vytržení z reality připomínala, že jen ona je schopna vykládat tyto události v pravém úhlu a „světle“. Takto se zcela zpronevěřila odkazu Krista, i odkazu nás bytostí, co jsme za Pravdu mnohdy trpěli i umírali. I její čas se naplní, jako se naplnil kdysi ten náš pozemský. Nelze donekonečna lhát a myslet si, že to zůstane bez příslušné odezvy. Předal jsem kdysi svou zem svým následovníkům po vykonaném díle, o knížecí stolec jsem tedy nebojoval, neboť toho nebylo zapotřebí. Dobře jsem věděl, co mě v budoucnu čeká, to babička mi odhalila celou pravdu. Žil jsem v míru ještě nějakou dobu, abych očekával s nadějí svůj čas nového zrození, v období nové lidské krize, kdy česká zem opět bude potřebovat nové duchovní vzkříšení a probuzení.“
,,Rytíř Bruncvík a význam jeho meče
a úkolu pro dnešní dobu“
,,Jsem i přímým ochráncem všech míst, na kterých vám Karel IV. zanechal tolik zajímavých stavebních památek. Mimo jiné Vysokého učení, kde měli být vzděláváni prostí lidé k poznání Pravdy a Karlova mostu, kudy denně po staletí procházeli z obou břehů tisíce lidí (a zde je nutno připomenout symboliku propojení dvou břehů, tj. hmotného světa a duchovních sfér); dále stavby nejcennější, Karlova hradu, který stojí nedaleko Kněží hory a Dračí skály, a který byl určen pro přímou ochranu Grálu samého. Tento hrad mi byl svěřen do duchovního správcovství. Proto se jej nikdy nezmocnili nepřátelé, tj. hmotní lidé ani černí duchové, jak tomu jinde běžně bývalo. Zde k tomu dojít nesmělo! I do dnešních časů je tato stavba obestřena mnoha tajemstvími. Rytíři z duchovního světa střežili jeho zdi, věž pak byla svěřena do přímé ochrany patronů české země, včetně duchovního sboru dívek, dřívějšího doprovodu kněžky Libuše. Aby nedocházelo k omylům, záměně při zjevování, neměli do této věže mít nikdy přístup ženy, neboť Karel se obával, že vše, co je zde duchovně uloženo, by mohlo být zneužito, napadeno, poškozeno Satanou o které věděl, že je schopna vyslat své služebníky (služebnice) kamkoliv, aby škodili. O Sataně a její činnosti byl z duchovního světa informován v závěru svého života, ale nejdříve sám na sobě okusil moc jejího působení.“
,,Na Karlštejně byly také uloženy korunovační klenoty, nejen jako symbol státnosti, ale jako hmotný symbol „duchovní formace“ všeho co existovalo, existuje a bude existovat v českých zemích. Je to paměťový záznamník dějů. Je to „vibrační přístroj“ nesmírné síly, snímač a vysílač o vysoké intenzitě (vibraci), s kterým mohla nakládat jen osoba obeznalá, povolaná, mravně a duchovně silná, neboť byl utvořen nejdříve duchovně, aby na sebe vzal hmotnou podobu. Je tedy také ovládán z duchovních sfér. V centrální věži hradu byl také ukládán po dlouhá staletí i Artušův Meč spravedlnosti a dočasně i Meč sjednocení, který jsem já měl svěřen do správy rytíři kulatého stolu. Je jedním z dvanácti mečů, které existují v duchovní podobě, s možností zhmotňování, tedy pro boj s temnou silou. Pokud se podaří v jednom místě soustředit všech dvanáct symbolů moci, dojde k absolutnímu převratu celosvětového dění a jednání mnoha lidí ! Tyto symboly vesmírné moci a pomoci může soustředit jen skupina obeznalých bytostí, které skrze své nejcitlivější nitro pochopí smysl podstaty žití všech lidí na této Zemi, pochopí děje minulé, současné, ale i budoucí. Tato skupinka nebude dbát svého prospěchu, nebude se ohlížet na čas i svoje nepohodlí a z čistého lidského srdce vyšle proud té nejčistější upřímné a cílevědomé myšlenky na svazek mečů, který mohutnou silou odstraní všechny dosavadní překážky těžkého žití na planetě. Dá se říci, že dojde k nebývalé změně, uvolnění všech pout, kterými byli lidé svazováni vně i uvnitř. Člověk se stane opět plnohodnotnou bytostí se všemi možnostmi a schopnostmi. Je vám uvolněno toto Poznání, neboť jste schopní a ochotní spolupracovat !“
,,Meč Sjednocení byl uložen v pilíři Karlova mostu až do nedávné doby, tudíž na místě snadno dosažitelném pro jakoukoliv hmotnou bytost, která rozluští a pochopí nápis umístěný na tabulce, nebo pochopí podstatu legendy. Jen takový člověk mohl meč vyzvednout a pak záleželo jen na něm co s ním učiní. Meč Sjednocení má tu schopnost, že pokud by mělo dojít k jeho zneužití, dovede se vypořádat s takovouto osobou, zabrání ji zneužití a pak se vrátí sám zpět na své původní místo. Tedy je schopen sám sebe ochránit. Nesmí také býti vyzvednut příliš dlouhý čas bez povšimnutí, práce a jakéhokoliv užitku.“
,,Přátelé, psané legendy jsou jedna věc a skutečnost dějová je druhá věc. Vím, že o mě a mých skutcích bylo mnoho napsáno, ale tímto se nyní nezabývejte. Podstatné je, že existují dva duchovní meče v českých zemích, které máte již k dispozici. Můj meč Sjednocení, byl určen pro hmotnou sféru pozemskou, pro přímou ochranu zmíněných míst před černými duchy, všudypřítomnými bytostmi sil Temna, ale především pak pro dobu, kdy lidé tohoto světa dojdou ke konečnému Poznání toho, že je možno přímo komunikovat s námi v duchovních rovinách a pokusí se spojit své síly s našimi v konečném boji proti černé sféře Satany, jejímu vojsku a všem jejím pomocníkům. Protože Ona měla své spolupracovníky téměř všude, nebylo lehké uhájit byť sebemenší prostor v krajině či budovách pro nás pracovníky Světla a Spravedlnosti a Vám umožnit nerušeně pracovat. Bylo řečeno, že až prostí lidé objeví kde je Pravda, pak nastane hodina zúčtování. Kristus jako Spasitel opět sestoupí z nebes mezi lid pozemský, aby mohl nastolit skutečnou Spravedlnost, skoncovat navždy se vším zlem a špatnostmi, které se zde po mnohá tisíciletí šířily. My Rytíři jsme měli za úkol světelnými meči zamezit šíření tohoto zla dále do Vesmíru. Satana posílala neustále stále více svých pracovníků z celého Vesmíru na tuto modrou planetu, o které věděla, že je Otcova nejoblíbenější a pro jeho záměry nejpotřebnější. Neměla však přesné informace o Otcově konečném záměru, ten Jí zůstal utajen! Sama se tak nic netuše počala vlastně podílet na velkém díle Sjednocení, na Velkém plánu Otce pro záchranu padlých lidí i andělů. Ona sama měla přivést všechny pomýlené zpět do Jeho náruče. Neboť tím, že sesílala své pracovníky, černé duchy do této sféry, odvolávala je odjinud. Takto nastávalo jinde ve Vesmíru postupné uvolnění pro poznávání Pravdy a nalezení cesty k Otci. Ke konečnému rozhodnému střetu pak mělo dojít na modré Zemi, protože sem byly povolány všechny bytosti z celého Vesmíru. Zde měl být závěrečný střet sil dobra a zla, Světla a Temna z celého 11. vesmíru. Zde měl proběhnout Armagedon, o kterém se vždy tolik psalo a hovořilo. Že k němu nedošlo, je i vaše zásluha. Nalezli jste cestu ke Zdroji Pravdy, Otci Stvořiteli, pochopili jste Jeho záměry, dozvěděli jste se o Jeho Řádu a počali jste z vlastního svobodného rozhodnutí sami konat. Nikdo Vám nic nepřikazoval, vše záleželo jen na vás samotných. To že jsme vám všichni pomáhali ve dne v noci je samozřejmostí, neboť jsme nemohli nechat zhasnout toto jiskřivé světélko, které se rozžehlo v temnotě. Ke změně vlastního střetu se Satanou jste dali podnět právě Vy hmotní lidé, protože jste se Jí nezalekli. Nalezli jste v sobě odvahu tak učinit. Ona toto velice nelibě nesla, proto byla připravena vás všechny zahubit. O to se i v některých případech pokoušela. Ale Otec seslal nás, abychom vás ochránili. Proti našim světelným mečům neměla šanci. Aniž jste to tehdy tušili, měli jste kolem sebe velké množství ochránců. Satana sama se tak podílela na svém sebezničení. Kdo s čím zachází, tím také schází !!!“
,,Víte již dost o bájných Rytířích kulatého stolu, o Blanických rytířích a dalších vašich duchovních spolupracovnících. Vězte, že je to vskutku úžasná síla, která když spolupracuje a dá se do pohybu, nic ji nezastaví. Bylo však nutno čekat dlouhý čas na první výzvu, první povel, zvolání – onu polnici, která ohlásí všem že nastal pravý čas k protiútoku. Na váš požadavek Otec vzal Sataně její sílu, její výkonnou moc. Tím zbavil vojsko hlavního vůdce, zůstali jen generálové a vojáci. Ti konali jen to, čemu byli dříve naučeni. Bez Satany však mnohde zůstali bezradní, jejich činnost byla značně omezena. Jen v lidech samých již bylo zaseto mnoho zla. To, jak se mezi sebou lidé chovají, to vidíte kolem sebe neustále každý den. Cílem Satany bylo celkové znesváření všech bytostí, narušení mezilidských vztahů, včetně těch partnerských a neustálý boj o moc a získávání „své“ energie na úkor jiných. Pokud se jí toto dařilo, tak jí samu to posilovalo. Pravý opak ji oslaboval.“
,,Lidí, kteří dosud konají podle vlivu Satany, si prozatím nevšímejte. Vyjděte vstříc jen těm, kdo projeví alespoň sebemenší zájem o svou či všeobecnou nápravu. To jsou ti, co sami v sobě cítí, že je nutno provést změnu, ale nevědí jak na to. Klíč máte vy. Můžete požádat i nás duchovní pracovníky o pomoc a spolupráci, vždyť my na toto zavolání již dlouhý čas čekáme. To jsou ty spojené paže, které společně uchopí rukojeť meče Sjednocení. Tento meč nebyl vykován dle vašich známých měřítek, on je složen z mnoha rozdílných vysokých vibrací, které se jen v jednotlivých sférách Vesmíru nacházejí. Pokud se s ním naučíte zacházet, jeho moc je nesmírná a nezná hranic ani omezení.“
,,Ukazovali jsme vám vždy vše ve snech i v obrazech, co je nutno udělat, jaké je naše očekávání. To máme ve své moci, ale rozhodnutí k činu bylo opět na vás lidech, žijících v těžkých pozemských podmínkách. Meč byl objeven, vyzvednut a je nyní na vás i na nás, zdali jej správně společně využijeme. Vezměte oba meče sebou do chrámu Sv. Víta na Pražském hradě, zde vám ukážeme, co společně vykonáme. Obstáli jste i tentokráte k našemu potěšení, tak jako vždycky v poslední době. Proto jsme také my všichni duchovní pracovníci vysokých světů mohli vyjet do „pole“ ku pomoci těžce postižené a neustále zkoušené planety Země.“
,,Jsme vaši Bratři, jsme vaši spolupracovníci, vítejte zpět přátelé k nám do nekonečného Vesmíru, který je vaším domovem, kde jste již dlouhou dobu očekáváni. Nechť se nám všem podaří realizovat toto společné velké dílo.“
