Promlouvá k nám LIBUSCHE a Král ARTUŠ
LLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLL
,,Promlouvá – Libusche“
„I já jako dávná ochránkyně českého lidu bych chtěla ozřejmit něco ze své životní role, která mi byla dána a kterou jsem se snažila až do své smrti naplnit. Náš otec, jako znalec přírodních věd a magií pro člověka prospěšných, nás nechal vyučit tomuto umění v tehdejším duchovním sídle na hoře Zví-kov na soutoku stříbropěnné řeky Vltavy a zlatonosné Otavy. Zde jsme již jako mladé dívky poznaly, co jsou to duchovní nauky a pravdy. Našimi učiteli byli starší Druidové, zasvěcenci, kteří se tehdy nalézali ve všech významných místech Evropy. Byli mezi nimi muži, ale i ženy. V duchovních naukách v tomto směru i žena hrála a hraje neustále důležitou roli. Já a moje sestry Tétha a Ka-zí jsme se zavázaly při našich zasvěcovacích obřadech k věrnosti našemu bohu, který vždy při těchto rituálech vystupoval jako muž. Neuměly jsme rozeznat tehdy černého boha od Otce Stvořitele, ale pokud jsme měly dostatek přirozeného citu a vnitřní harmonie, nemohly jsme propadnout jakýmkoliv svodům, které se nám nabízely.“
,,Já jsem si předsevzala roli ochránkyně české krajiny – Bohemie, která mi učarovala svou rozmanitostí, svými nádhernými zákoutími u řek, kopci, skalami, lesy. Byl to vskutku ráj pro lidi, čistý a nezkažený. Znala jsem mnohá místa, která již dnes upadla v zapomnění – vrch Oškobrh, Kotýz, Kněží hora a další, které jste již navštívili nebo se je hodláte navštívit. Protože jsem měla ráda celou krajinu, putovala jsem z místa na místo i se svými učenkami, mladými dívkami, které chtěly žít jen čistým způsobem života. Nechtěly se oddávat ničemu, co bylo příliš hmotné, svazující, nechtěly se také nikdy oddat muži, a chtěly si zachovat jen svou panenskou čistotu. Učila jsem je tomu, že láska je lidskou přirozeností, ale že nestačí sobecky milovat jen jediného člověka, ale že je nutno milovat všechny bližní, ať jsou jacíkoliv. Že nemáme právo nikoho předem soudit, že každý je svými činy a myšlenkami sám sobě soudcem před naším bohem - Stvořitelem. Pomocnicí mi dlouhý čas byla i má sestra Tétha, která však v paměť našeho otce po jeho smrti zůstala nedaleko jeho dřívějšího sídla u řeky Mže (dnešní Berounky), kde pro ní kdysi založil sídliště zvané Tetín. Druhá sestra Ka-zí však zradila náš společný cíl, odklonila se od učení starších učitelů Druidů a jejich velkých Učitelů z podzemní říše, nechala se zlákat černým bohem Satanou, neboť nebyla nikdy tak cílevědomá, pečlivá a soustředěná na duchovní nauky jako my. Přitom však chtěla dosáhnout rychle naší úrovně, neboť v jejím srdci převládla závist a pýcha, a dokonce nás chtěla v dovednosti magie i předčit. Její sobectví ji nakonec dovedlo do zkázy. Praktikovala černou magii, tedy programovou sílu proti člověku a jeho přirozenému vývoji. Nakonec odešla z tohoto světa do temných sfér. Proto o ní nikde nenajdete více zmínky. Kdo má jaké myšlenky, takový si také buduje svůj osud.“
,,Co se týká mé osoby. I já jsem se jako mladá žena zamilovala do statného, pracovitého a moudrého muže. Věděla jsem, že není však mým údělem s ním žít v partnerství. Starost o zdravý vývoj českého národa mi byla přednější. Snažila jsem se být spravedlivou a pečlivou učitelkou všemu lidu. Tehdy ještě muži vládli všem krajům svorně a společně, neměli mezi sebou rozdílu, nad sebe i své bližní se nevyvyšovali. Měli ve svých srdcích i dostatek lásky, až do doby kdy jejich srdce opanovala pýcha. Stále více mysleli jen na sebe samé, na svůj prospěch, na hromadění majetku, což přerostlo v touhu po moci, a snahu ovládat druhé kolem sebe. Začaly mezi nimi třenice a sváry, a v české kotlině počaly panovat nedobré vztahy mezi lidmi. Muž již také nedokázal být něžný na ženu, aby ona k němu mohla vzhlížet jako k svému ochránci. Plodil děti bez vztahu, jak se jemu zachtělo, bez láskyplné přirozenosti. Ženu si svým počínáním zcela odcizil. Vztah mezi mužem a ženou přestal být souznějící, stal se protikladem. Satana zasévala velice pečlivě své kapky jedu všude tam, kde pro ně bylo místo a její dílo se jí dařilo. I mezi ženami se objevila nevole a vzpupnost proti lidské přirozenosti. Počaly si vybírat muže ne podle citu z hloubi svého srdce, ale podle chtění a uspokojení své tělesné touhy; dnes tento povrchní vztah nazýváte zamilovaností na první pohled. I ony přicházely o svůj mateřský cit, který vždy vedl jejich kroky tím správným směrem, aby nová a nová pokolení se vyvíjela zdravě a ve stále větší moudrosti a zkušenosti. Děti se rodily do stavu, kdy neměly ani otce ani matku a vyrůstaly bez lásky v místě kde se zrodily. I viděla jsem, že lid byl uchvácen zkažeností, že muže ovládla pýcha a ženy necitelnost. Proto jsem nechala jako poslední Druidka povolat do čela národa muže silného, odhodlaného, přísného ale spravedlivého, který převzal skutečnou vládu nad tímto lidem se všemi ději dobra i zla. Já jsem mu pak věrně stála po boku až do mé smrti. A tak pod vládou mužů počal vznikat dějinný český stát, jak jej znáte až do dnešních dob, se svými ctnostmi i chybami, pevností i liknavostí, odhodláním i zradou. Ještě dlouhá staletí měla proběhnout, než se mělo rožnout duchovní srdce čistým jasem nad celou zemí, aby ukázalo cestu a směr všem lidem bez rozdílu. Utekla převelice dlouhá doba a já jsem již nedoufala, že toto nastane. Těžko se mi dívalo na tu zkázu, která se vždy přihnala na českou zem. Se svými bratry a sestrami jsme z duchovních sfér pomáhali ze všech sil, abychom ochránili ty jedince, kteří se sem zrodili naplnit svůj osud i osud národa českého. Měli jsme radost z úspěchů a slzy v očích, když se dílo nedařilo a když jsme byli nuceni se dívat na převelikou tu zkázu. I dnes sami vidíte, kam se lidstvo dostalo, do jaké slepé uličky se nechalo zahnat.“
,,Zpočátku jen jednotlivci, a poté desítky a stovky, a dnes již tisíce lidí, se však vrací zpět k Otci, nastupují cestu pro svou záchranu, i pro záchranu svých bližních, kteří potřebují ve svém okolí pozitivní příklad - vzor. A tak i lidé zasažení slepotou musí nejdříve sami na sobě poznat ukrutnost a nesmyslnost svého počínání, aby prohlédli. Nikdo nikoho nepovede za ruku, každý sám musí projevit touhu po nápravě sebe sama. Pak jedině bude možné postoupit vpřed… Těším se, že již více nebude soumraku nad českými kraji, a zavládne jen období klidu a míru a všeobecné harmonie. Dnes v duchovním světě vše vidíme jinýma očima, než tomu bylo kdysi na Zemi v Bohemii, ale prožitky, které jsme si odtud odnesli se nám neustále vracejí. Máme samozřejmě radost z vašeho počínání a jsme s vámi v každou vaši hodinu při realizaci Velkého plánu.”
,,Promlouvá – král Artuš“
„Jsem představitelem podzemní říše Strážců planety Země, ve službách našeho Otce Stvořitele a Matky Země a jejich synů a dcer. Otevřením svých srdcí jste probudili, drazí, duchovní srdce této kdysi tak překrásné země, a svou nezištnou prací a spoluprací s duchovním světem jste napomohli k očistě české země – této pozemské Bohemie, zbavit se všeho utrpení zaneseného sem v celé její historii. Uvolnili jste všechny duchovní bytosti k dalšímu vývoji, bytosti jaté a připoutané k hmotnému světu, bez jakékoliv možnosti odchodu. Po nalezení Pravdy a přímé duchovní cesty jste započali promlouvat s námi, bytostmi z různých rovin bytí, a nepodivovali jste se již nad tím, že je toto vůbec možné. Začali jste tyto promluvy po počátečním ostychu brát jako samozřejmost, a tak jste se vlastně navrátili k prapůvodnímu stavu Velkého soužití bratří a sester na živoucí modré planetě. Ačkoliv váš počet není značný, vaše síla se stupňuje s každodenním poznáváním dějů minulých, současných, ale i budoucích. Našli jste si bránu do naší říše, a my jsme vám dovolili do ní nahlédnout. Nemůžete prozatím k nám sestoupit, ono to ani není nutné, ale skrze vysokou vibraci, o které dnes již víte a umíte s ní a v ní pracovat, jste návštěvníky naší Studnice poznání, kdykoliv si to budete přát. Odcházím nyní v době zásadních změn z této Země, neboť má činnost zde je u konce. Nejsem již legendou, ale pro vás skutečnou bytostí."
,,Je mě zapotřebí jinde, můj čas služby se naplnil, a to i díky vám. Uvolňuji své křeslo, na kterém jsem usedal po dlouhou dobu. Toto křeslo předávám tobě, český lide, který jsi našel cestu do našich srdcí a způsobil jsi mi radost ze skutků, které nastaly – neboť oba světy, ten pozemský hmotný a ten duchovní, jsou vzájemně již propojeny. Klíč obdržíš tam, kam tě i nadále povede tvé duchovní srdce. Loučí se milující král Artuš, oddaný zastánce Pravdy. Zvu zástupce českého lidu k převzetí klíče od pokladnice vědění ve svém sídle, v místě uložení „svatého Grálu“ a „hradu sv. Grálu“. Pokladnice bude zpřístupněna jen těm, kdož byli k tomuto úkolu svobodně zvoleni, kdo sebou ponesou své čisté srdce, kdo přijmou úkol jim daný, a kdo ruku v ruce jsou ochotni obětovat své pohodlí pro službu svým bližním. Oni sami nechť se svobodně rozhodnou. V mém paláci jsou vždy vítáni. Mí rytíři nechť je vítají v plné duchovní zbroji jako mé nejvěrnější přátele a spojence. Světlo poznání je přivede vždy na ta správná místa. To pravím Já Artuš král Rytířů kulatého stolu modré planety Země a Spojenectví planet světelného kříže, věrný a oddaný služebník Otce Stvořitele 11. vesmíru.”
Přijal Jaroslav Tůma
