PROROCTVÍ nebo-li role proroka - Co říká BIBLE o posmrtném životě ? - Neopuštěj nás svatý VÁCLAVE !
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Proroctví nebo-li role Proroka“
,,Různé termíny, které používá Bible pro proroky, naznačují, které společenské prostředky plnili. Jejich vlastnosti jsou však do určité míry neměnné, aby bylo snazší je rozpoznat. Obecný termín ,,prorok“ je překlad hebrejského slova NAVI, které znamená pravděpodobnost mluvčího nebo hovořící osobu. Proroci nebyli podle toho původně lidé, kteří předpovídali budoucnost, i když jistě tuto schopnost měli a uplatňovali ji, nýbrž vyhlašovatelé Boží vůle, kteří hovořili Božím jménem s pravidelným uvedením : ,,Toto praví Hospodin.“
,,Jejich hlavní funkcí bylo udržovat národ ve správném vztahu k Bohu a svými slovy a skutky tento vztah posilovat. Sloveso odvozené od NAVI značí ,,jednat jako prorok a označuje často neřízené chování, zpravidla označované za ,,extázi.“ Důkaz o tom, že je někdo nějakým způsobem posedlý božstvem, Jahveho ,,duchem“ nebo ,,rukou“, byl podstatným charakteristickým znakem prorockosti. Tato posedlost dodávala prorokům vnitřní nutkání vyslovovat Boží poselství, a to dokonce i proti vlastní vůli. Takové chování se neomezovalo jen na Jahveho proroky : egyptský příběh o Wen-Amonóvi z 11.století před Kristem vypráví, jak jakéhosi mladého muže z fénického města Byblosu posedl při obětní slavnosti prorocký záchvat a on vyslovil poselství božstva, jež se ho zmocnilo.“
,,Prorockým postavám se říkalo také ,,zřeci,“ tedy lidé obdařeni druhým zrakem nebo schopní odlišovat božská znamení od přirozených předmětů či jevů. Dalším častým označením je ,,Boží muž“, ten kdo je ve styku s nadpřirozenou oblastí. Někdy se říkalo, že prorok má přístup ke dvoru nebeských rádců obklopujících Jahveho. Prorok byl tedy ,,Poslem“ a prorocké předpovědi často používaly formule konstatující, že vyslanec hovoří jménem svého nadřizeného.“
Kniha:
,,Proroci, jejich slova a jejich svět"
Jiří Hoblík
Přestože „proroci“ tvoří významnou část hebrejské bible a jejich knihy byly převzaty i do křesťanského kánonu, literatury věnované tomuto tématu je v našem prostředí poskrovnu. Tuto nerovnováhu chce napravit obsáhlá monografie Jiřího Hoblíka - Proroci, jejich slova a jejich svět, která je věnována starověké profétii.
V první části se autor zabývá otázkou, co profétií rozumět a jak ji zařadit, a sleduje její dějiny od prvních dokladů na starém Předním východě až po rané křesťanství. Protože odkaz hebrejské tradice je nejobsáhlejší a bádání mu věnuje největší pozornost, je zvláštní prostor vyhrazen právě prorokům hebrejským. Druhá část knihy se pokouší z různých úhlů postihnout fenomén hebrejské profétie a formální a obsahové rysy starozákonní prorocké literatury, ale nalezneme tu i obecnější úvahy, například o prorocké inspiraci.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Všechno má svůj čas“
,,Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem svůj čas :
Je čas rození a čas umírání,
čas sázet i čas trhat,
je čas zabíjet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat,
je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat,
je čas kameny rozhazovat
i čas kameny sbírat,
čas objímat i čas objímání zanechat,
je čas hledat i čas ztrácet,
čas opatrovat i čas odhazovat,
je čas roztrhávat i čas sešívat,
čas mlčet i čas mluvit,
je čas milovat i čas nenávidět,
čas boje i čas pokoje.
Jaký užitek má ten,
kdo pracuje,
ze všeho svého pachtění ?
Viděl jsem lopotu,
kterou Bůh uložil lidským synům,
a tak se lopotí.
On všechno učinil krásné a v pravý čas,
lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,
jenže člověk nevystihne
začátek ani konec díla,
jež Bůh koná.“
( Kazatel 3.1-11 )
od autora J.R.Portera.“
,,CO ŘÍKÁ BIBLE
O POSMRTNÉM ŽIVOTĚ ?“
,,Přijde den Posledního soudu, kdy všichni mrtví budou stát před Bohem. Bude je soudit podle toho jak žili a zda věřili v Ježíše Krista. Ti, kteří věřili, že jim odpustí jejich hříchy, vstoupí do Božího království. Nevěřící budou navěky potrestáni.“
,,Ježíš hlásal, že jeho život, smrt a zmrtvýchvstání přinesly světu nový řád. Po jeho dovršení dostanou věřící nové tělo stejné jako Ježíš, když vstal z mrtvých a budou se podílet na novém stvoření. Křesťané tedy nevěří jen v zachování duše, ale i v zachování těla.“
,,Starý zákon popisuje smrt jako tmu, ticho, odpočinek a ztrátu mysli a paměti. Nikdo nevstane z hrobu, ale smrt není konec existence a je v Boží moci, aby mrtvé z hrobu vyvedl.“
,,Nový zákon tento obraz dokresluje. Mrtví spí, je však rozdíl mezi těmi, kteří zemřeli jako věřící v Ježíše a těmi, kteří ho zavrhli. Věřící jsou s Kristem, ostatní jsou ,,uvězněné duše.“
