Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konstancie, manželka českého krále - Kněz upálen na hranici

24. 1. 2008

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

 

,,Konstancie, manželka českého krále"

File:Konstancie of Hungary.jpg

,,Konstancie Uherská byla manželkou českého krále Přemysla I., jaká ale vlastně byla ? Z dobových pramenů se o ni moc nedozvíme, pouze to, že k vůli ní Přemysl vyhnal svou první a zákonitou manželku Adlétu spolu s jejími čtyřmi dětmi. Byla Konstancie chytrou milenkou, která se šikovně dostala na český trůn ?"

,,Konstancie byla dcerou Uherského krále Bély II. a Anny de Chatillion. Narodila se okolo roku 1 180 a ke sňatku s Přemyslem I. došlo mezi léty 1 199 a 1 201. Přemysl se rozhodl z Čech vybudovat středoevropskou velmoc. K těmto účelům využíval boje o říšskou korunu mezi Štaufy a Welfy, ale také papežských přívrženců s kraáovskými sympatizanty. Přemysla v té době napadla ďábelská myšlenka s výměnou manželek. Pro tyto účely si více než pětačtyřicetiletý Přemysl vyhlédl mladou Uherskou princeznu Konstancii, načež pražský biskup Daniel z Přemyslova prohlásil manželství z Adlétou za neplatné z důvodu příbuzenství. Adléta se, ale manžela i postavení vzdát nechtěla a neprodleně žádala papeže o ochranu svého manželství. Konstancie přesto porodila Přemyslovi syna Vratislava, který ale roku 1 201 umírá. Přemysl vzal Adlétu i s dětmi na milost, ale Konstancie znovu otěhotněla. Postupně mu povila dcery a nakonec syna Václava. Po narození syna slavila konečně Konstancie svůj triumf - Adléta byla definitivně vyhnána."

,,Postavení Konstancie se postupně zlepšovalo. Roku 1 207 zasnoubil Přemysl Václava s Kunhutou, dcerou Filipa Švábského. Do roku 1 211, který je udáván jako narození Anežky, později prohlášené za svatou, stihla Konstancie porodit Přemyslovi ještě dva syny - Vladislava a Přemysla."

,,Po Přemyslově smrti roku 1 230 nastalo pro Konstancii desetiletí relativní svobody. Vrhla se do stavby kláštera cisterciaček u moravského Tišnova. Výstavba proběhla neobyčejně rychle, i když se jednalo o jednu z prvních gotických sakrálních staveb na našem území. Tady našla královna i své poslední útočiště, když zde v prosinci 1 240 zemřela."

 

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

 

,,Kněz upálen na hranici"

Kanovník Urbain Grandier

Foto- WIKIPEDIE

,,Ve Francii začala veřejnost protestovat proti čarodějnickým procesům v 17.století, přesto byl ještě za vlády Ludvíka VIII., roku 1634 zaživa upálen osmatřicetiletý kněz Urban Grandier, protože prý uvedl v posedlost ďáblem několik jeptišek. Šlo o jeden z nejpověstnějších čarodějnických procesů vůbec. Jeho ,,smlouva s ďáblem" měla, ale trochu jiného ducha, než se snažili předvést tehdejší kněží. Podle dochovaných pramenů byl Grandier nejen slavným kazatelem, ale i velice inteligentním a krásným mužem, který měl odpor k celibátu."

,,Útok proti němu zahájil otec svedené dcery a po té ho dal biskup z Poitiers uvěznit. I když byl následně propuštěn, byla proti němu použita masová hysterie v klášteře uršulinek v Loudunu. Právě ta přivedla Grandiera do plamenů. Některé jeptišky totiž uvěřily, že jsou k vůli němu opravdu posedlé samotným ďáblem a také se podle toho chovaly."

,,Před svou popravou byl Grandier strašlivě mučen, ale soudní úředník mu slíbil, že bude moci ještě jednou naposled promluvit k lidu. Ani k tomu ale nedošlo, protože mniši nastříkali do jeho obličeje svěcenou vodu, líbali ho a tiskli mu k ústůmkovový krucifix. Páter, který zapálil hranici, byl Grandierem proklet a pozval ho tak do jednoho měsíce na Boží soud. Páter Lactantius zemřel přesně za měsíc ve velkých bolestech."

Foto- WIKIPEDIE

Kolegiátní kostel Svatého kříže v Loudunu.

,,Grandier byl členem kapituly při tomto chrámu a v jeho blízkosti byl později za živa upálen. Popravě přihlíželo asi šest tisíc lidí z města i okolí."

,,Urbain Grandier nebyl nikdy formálně rehabilitován. Postupně však byly publikovány práce, které zpochybňovaly průběh procesu i rozsudek. V roce 1693 vydal v Amsterdamu Nicolas Aubin spis Histoire des Diables de Loudun [Historie loudunských ďáblů], ve kterém popsal úlohu kardinála Richeliaua v tomto případu."

,,V roce 1735 publikoval François Gayot de Pitaval, učený francouzský právník, důkladné vylíčení procesu s Grandierem, které uzavřel těmito slovy:

„Komedie loudunských jeptišek a tragický konec Grandierův budou naši potomci pokládat za pozoruhodný příklad, jak daleko může zajít lidská lehkověrnost, jak kruté dovede být spiknutí, jemuž jde o zničení člověka, jak vášnivě dovede nenávidět mocný ministr a jak velká může být poddajnost a zaujatost soudců."

 

Voltaire publikoval v roce 1755 satirický epos La Pucelle [Panna] a do třetího zpěvu tohoto díla vložil verše:

Ach, loudunské zdi, co ta divná záře?
To hranice se chystá pro faráře,
prý čaruje – pár lumpů řeklo včera –
tak budem péci pana Grandiera.

,,Od 19. století se Grandierův příběh opakovaně stává

námětem literárního zpracování."

 

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO