Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skalní hrad a poustevníci - Negativní energie na hradě Bítov - Řád německých rytířů obestřen mýty

26. 2. 2018

,,Pod skálou, na které dodnes ční zbytky hradu Sloup, se kdysi nalézala keltsko-germánská celnice. Rušno na této civilizační hranici ale bylo i později, za templářů. Po této středověké legendě se na hradě Sloup dochovaly záhadné řezby v tzv. Zbrojnici. Jsou na nich vyobrazeni dva lvi - jeden je za mříží, druhý číhá. Zůstane už asi navždy záhadou, proč je tu rytíři Svaté země vytvořili. Sluší se však připomenout, že pod nedalekým hradem Lemberk stála ve 13. století malá komenda tohoto vojensko-mnišského řádu."

,,Vězni vyzdobená hladomorna Zbrojnice není jedinou místností Sloupu vytesanou do nitra skály. Unikátem je třeba zdejší středověká hradní hladomorna, která má tvar hrušky. Stěny tohoto vězení jsou pokryty nápisy a obrázky, které sem kdysi vyryli vězni. Další skalní kobky na hradě vznikly po roce 1680, kdy zříceninu osídlila skupina poustevníků. Zejména první z nich - Konstantin (jeho jméno dokonce zachovaly místní kroniky) - vyhloubil a upravil staré hradní kobky a místnosti. Ti, co přišli po něm, je pak náležitě vyzdobili. A protože to byli svatí muži, vysekali do skály také výklenky pro křížovou cestu."

,,Na Sloupu se nakonec vystřídalo nejméně pět generací poustevníků, protože zde vydrželi více než sto let, a to až do zákazu poustevničení vydaného císařem Josefem II. v roce 1785."

Konvalinky střeží přízrak

,,Na dohled Sloupu se uprostřed členitého terénu pískovcových Svojkovských skal tyčí výrazný čedičový vrch Slavíček, jenž je vysoký 535 metrů. Místní legenda říká, že dostal jméno po hvízdání větru ve skalních slujích na jeho pískovcovém úpatí, které připomínalo zpěv tohoto ptáka. Na severním svahu hory vyniká mezi čedičovými skalkami asi patnáctimetrová kuželová skalní věž připomínající svým tvarem ženskou postavu. Místní jí proto říkají Bílá paní a v 19. století ji dokonce na čas kvůli tomu natřeli vápnem na bílo."

,,Pověst říká, že se bílá paní zjevovala jako varování před trháním a ničením konvalinek, které na Slavíčku rostou v míře vskutku nevídané, zejména kolem zdejší kapličky."

,,Na výrazné hoře Ortel poblíž Sloupu zase podle pověstí roste zázračné býlí, díky kterému ovce a krávy, které se tady pásly, byly mnohem vykrmenější než jiné. Jednou tady pasák náhodou našel pramen, o kterém do té doby nikdo nevěděl, a rozhodl si z něj uvařit čaj. Rozdělal oheň, a když zapomněl odstavit vodu, která se vypařila, našel na dně kotlíku krystaly soli. Když ale později hledal onen záhadný pramen, aby získal více v té době vzácné soli, již ho nenašel. Jak se objevil, tak zmizel."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Bítov - jeden z nejstarších, a díky své poloze na hraně skal i nejromantičtějších, českých a moravských hradů - by si neměl nechat ujít žádný vyznavač paranormálních jevů. Je jich zde mnoho a navíc tu ze země tryská silný proud negativní energie. Hrad Bítov stojí na místě, kde nechala už přemyslovská knížata postavit v době Velkomoravské říše nad hlubokým kaňonem se soutokem Dyje a Želetavky pevné hradiště, které mělo spolu s dalšími pevnostmi strážit jižní hranici raně středověkého přemyslovského státu. Sám hrad zde stojí už skoro tisíc let, protože byl založen za vlády knížete Břetislava I. Paranormální jevy jsou zde ale aktivní dodnes."

Pomsta šílené rybářky

,,Podle mnoha svědků z řad návštěvníků hradu i jeho zaměstnanců je zde stále vidět duch nacistického barona Haase, který se na hradě zastřelil v květnu 1945 těsně před osvobozením Bítova - prý ze strachu z potrestání za své zločiny na Moravanech. Paranormální zjevení je doprovázeno například zvuky kroků, pádů věcí, praskání parket nebo samovolným rozsvěcením či naopak zhášením světel. Samotný duch je často viděn ve své bývalé ložnici, jak sedí na kraji postele, kde také spáchal sebevraždu. Po nějaké době se přízrak sám rozplyne."

,,Jiným zvláštním duchem je zjevení bezhlavého pošťáka nebo přízrak šílené rybářky. Ta přišla o rozum po smrti dcerky. Veškerou svou lásku věnovala kočkám, chránila je před zimou a vlky. Za nocí kočky dováděly na břehu a jejich vřískot se rozléhal celým údolím. Jednou večer plul kolem na člunu hradní pán se svou dcerou a dívka se hrozně vyděsila kvůli kčičím zvukům. Otec nelenil a začal kočky zabíjet šípy, kvůli čemuž na něj rybářka na oplátku nenávistně řvala a slibovala mu pomstu."

,,Její čas nadešel, když hradní pán musel odjet do války. Svou dceru nechal na hradě samotnou a přikázal jí, aby nechodila dolů k vodě. Děvčátko ho ale neposlechlo. Šílená rybářka si na dítě jednou počkala a shodila ho ze skály. Po svém návratu domů rytíř našel dceru na hřbitově, zatímco se pod hradem ozýval strašný smích bláznivé vražedkyně. „Za své kočky jsem si vzala tvou dceru,“ křičela. Pán z hradu Bítov na to šílenou ženu proklel a ona v ten moment zmizela. Od té doby nemá v hrobě pokoje."

Zázračná záchrana faráře

,,Socha anděla strážného v údolí pod Bítovem na břehu Želetavky pod hradem dodnes připomíná šťastnou a historicky doloženou událost, ke které došlo 1. června 1738. Farář Jan Stallhofer z blízkého Kdousova se vracel ze mše a oslavy, na kterou ho pozval hrabě Daun, tehdejší majitel Bítova. Protože byl zdatným cestovatelem a vypravěčem, zdržel se líčením příhod ze svých cest a nazpátek vyrazil až večer. Navíc se spustil déšť, a tak byla cesta dolů ze svahu velmi nebezpečná. V jednu chvíli faráři uklouzla noha a on se zřítil ze strmého srázu. Ačkoli se zastavil až na břehu Želetavky, jako zázrakem se mu nic vážného nestalo. Na důkaz vděku nad tímto božím zázrakem nechal na místě své záchrany postavit sochu anděla. Bizarní kouzlo hradu Bítov spočívá nejen v jeho pověstech a legendách, ale také v největší sbírce vycpaných psů na světě (a dalších zvířat). Pověstná je také bítovská zbrojnice, která patří k největším u nás."

Petr Blahuš - Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Obestřen mýty, drcen a vláčen dějinami byl řád německých rytířů vzniklý z původního špitálního bratrstva brémských kupců v Akkonu. Již roku 1198 se stal řádem rytířským a dodnes jitří vášně. Kam zmizely poklady? Co se stalo se starými kronikami?
Po evropském stěhování se řádoví velmistři usadili na Moravě a ve Slezsku. Řád byl v roce 1840 reformován, hlavním sídlem se stal Bruntál. Bratři se věnovali charitě a špitální činnosti.

Už během 18. století se ve funkcích velmistrů vystřídali významní Habsburkové, například arcivévoda Max Franz, Mozartův mecenáš a přítel, či vévodové z rodové linie Modena d´Este. Jeden z nich přebudoval hrad Sovinec na tajuplné řádové sídlo. V roce 1696 němečtí rytíři zakoupili panství Bouzov s dalším hradem, také on prošel náročnou přestavbou. Komplex je dodnes spojován s četnými záhadami. Na hradě se podle pověstí zjevují přízraky bývalých velmistrů a řádových kněží.

Po II. světové válce tu mnoho hledačů pátralo po tajných dokumentech a cennostech, někteří z nich na to doplatili svým zdravím a psychikou. Častokrát se setkali s různými anomáliemi a přízraky, ale nikdo o tom nechtěl hovořit. Čeho se báli?
Posledním Habsburkem v čele německých rytířů byl arcivévoda Eugen (1863 – 1954), velmistrem byl od roku 1894 do roku 1923. Patřil mezi nejvzdělanější šlechtice u nás, stal se členem vědeckých spolků a nositelem 45 vyznamenání. Adolf Hitler řád jako nepřátelský k říši nekompromisně zrušil. Další ústrky a likvidace na konci války rytíře velmi oslabily. Osudovou ránu jim zasadil komunistický režim, majetek řádu byl ukraden. A to i přesto, že mezinárodní soud tehdy rozhodl, že konfiskace byla protiprávní.
Řád německých rytířů byl dokonale organizován, měl téměř vojenskou disciplínu, i když jeho hlavním posláním byla charita. Víra v jeho „tajné“ poslání ale přetrvala dodnes. Pravdou však je, že kontinuita původního bratrstva z desátého století nebyla nikdy zpřetrhána a řada tajemných činů zůstala nevysvětlena.

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO