Svědectví času - Čas očistce
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
,,...ale také světlo pravdy...“
,,SVĚDECTVÍ ČASU“
,,Člověk, ocitne-li se na rozcestí, např. na rozcestí historickém, by měl stanout, spočinout. Rozhlédnout se kolem, nazpět a taky před sebe, aby zjistil, kde že se to vlastně nalézá. Dovolte mi, abych tak učinila i já, nyní a zde. Abych naladila hlavní řečiště české minulosti a vydala se proti proudu s Vámi.“
FOTO - pixnio.com
,,Lidé by měli dostat šanci prohloubit své historické znalosti. Kdo si uvědomuje ony mezery ve znalostech téměř všech generací ( snad jen s výjimkou té nejstarší ) s tichou radostí ji vítá. To je totiž čin - a ne plané řeči o tom, jací jsme či nejsme, ale jací bychom měli být.“ Ludmilka
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
,,ČAS OČISTCE"“
,,Prostorově i časově se představa očistce utvářela v období od 3. do konce 12. století. Odrážela se v ní víra již velmi raného křesťanství v možnost posmrtného vykoupení určitých hříchů za určitých podmínek. O existenci této víry svědčí liturgie a náhrobní nápisy. Víra v očistec se projevovala nejprve v praxi: v podobě modliteb za mrtvé a celé řady úkonů za spásu duší zesnulých, záhy nazývaných přímluvy. Teprve později se teologové snažili najít pro ně základ v písmu.“
,,Obecně lze říci, že křesťané nejeví v období pozdního starověku ani raného středověku příliš velký zájem o čas mezi smrtí a vzkříšením, mezi individuálním soudem a všezahrnujícím posledním soudem. Zabývají se myšlenkami o času absolutního zániku světa. Směřují-li jejich úvahy o času a prostoru k otázce mezistupně onoho světa, pak se týkají hlavně problému, místa uložení duší mezi smrtí a vzkříšením.“
(Tyto úvahy vyplynuly z obliby židovsko - křesťanské apokalyptické literatury).
,,Pevné místo zaujal očistec v křesťanském světě od 13. století - získal závaznost dogmatu.“
Od okamžiku, kdy křesťanství považovalo za možné odčinění některých hříchů posmrtným očištěním, doznal čas očišťování několika různých definic:
1. Očistec mohl začít na zemi.
2. Čas očistce mohl spadat do času posledního soudu.
3. Čas očistce se nacházel mezi smrtí a individuálním soudem na straně jedné, vzkříšením a všeobecným soudem na straně druhé, ale každý zesnulý, který mohl dojít posmrtného vykoupení, musel smývat svůj nános hříchů po celý čas od smrti do posledního soudu.
4. Latinské křesťanství přijalo čtvrtou možnost: čas očistce trval pro každého jeho obyvatele různě dlouho, podle závažnosti hříchů, které mají být ještě očištěny.
,,Konečný zrod očistce v období let 1170 - 1220 zhruba odpovídá období hlubokých změn intelektuálních struktur křesťanství. Pravděpodobně nejdůležitější a jen těžko doložitelnou revoluční změnou, kterou lze však dobře znázornit na několika styčných ukazatelích ( posun směrem k vyhledávání materiálního blaha, pokrok v oblasti movitého, spotřebního i užitkového majetku a společenského postavení, vznik světské literatury, renesance antické literatury, rozvoj estetického cítění, odpoutaného od toho, co je dobré a velké, objevení tématu "bezstarostnosti", rozvoj majetkových pojmů a zvyklostí, posun od protikladu pán - venkovan k protikladu bohatý - chudý, tlustý – tenký ) je rostoucí zájem křesťanů o pozemské statky, o přenesení nebe na zemi. Nejen, že horečné blouznění kolem milénia ustalo a posedlost spásou vyprchala, ale většina společnosti, všechny její vrstvy začaly hledat štěstí především na tomto světě, odmítat absolutní rozpor mezi pozemskými radostmi a věčným životem. Tyto pocity se zároveň mísily s pocitem, že hrozivá blízkost posledního soudu ustoupila do pozadí. Usazením očistce na zemi, projevující se rozmachem institucí 13. století, který se tolik liší od karolínské doby ( vždyť země se stala domovem lidí a ne Boha ), bylo doplňováno vědomím o trvání a váze času, který člověka odděluje od posledního soudu.“
( Napsala Radka )
,,Dobu mezi individuální smrtí a vzkříšením již nebylo možné lhostejně přehlížet.“ Ludmilka
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
