Město BAVOROV - Královské město SLANÝ
BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB
Město,,BAVOROV“
Bavorov - pánský dům - bývalý zámek
,,Městečko Bavorov leží při toku řeky Blanice v Bavorovské pahorkatině."
,,Jihočeské městečko Bavorov - latinsky Bavarovium, německy Barau – má velmi pestrou a zajímavou historií. Ač nikdy Bavorov nevynikal zvláštním bohatstvím, měl vždy strategický význam, neboť jím tehdy vedly hlavní obchodní cesty - Zlatá stezka, odbočka Boubínské stezky a Zemské stezky, spojující Vídeň, Plzeň a Budějovice. Podle archeologických nálezů se v místě současného Bavorova nalézala slovanská osada již v 10. století."
,,Bavorov byl založen Bavorem III. ze Strakonic zřejmě na přelomu
Město Bavorov s kašnou ( chráněná technická památka )
,,Od roku 1742 zdejší náměstí okrašluje nenápadná kamenná kašna, která patří k chráněným technickým památkám."
,,Před rokem 1361 Rožmberkové udělili Bavorovu právo měst královských, vystavili na místě původního nový kostel a zřídili při něm vzácnou knihovnu. Roku 1381 bylo uděleno Bavorovu hrdelní právo, povoleno pečetit červeným voskem a dostal na svůj erb červenou pětilistou růži se zlatým středem ve stříbrném poli."
,,V severozápadní části městečka poblíž náměstí stojí kostel Nenabevzetí Panny Marie. Původně dvoulodní chrám pochází z let 1370 -
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
,,Jižní portál chrámu pocházející z doby před rokem 1389 má figurální výzdobu. Vnitřní zařízení je z druhé třetiny 18.století. Autorství obrazu Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři je připisováno Karlu Škrétovi."
,,Kostel Nenabevzetí Panny Marie je skvostný ! Stojí za to jej celý obejít zvenku – jsou vidět chrliče různých tvarů a kamenné masky na fasádě. Do kostela je možno vejít a prohlédnout si jej zevnitř. Zde převládají květiny a zlatá výzdoba devíti oltářů a kazatelny. Od roku 1969 se tento kostel stal místem posledního spočinutí ostatků svaté Konkordie."
Ostatky sv.Konkordie
,,Na začátku ulice z náměstí ke kostelu si nelze nevšimnout bývalého panského domu - zámku. Ten původní byl vystavěn spolu se sladovnou při založení hradu Helfenburku roku 1355. Roku 1649 však vyhořel a z původní stavby zůstala pouze západní část. Na průčelí jednopatrového raně barokního domu jsou erby knížat z Eggenberku ( držitelů panství v letech 1628 až 1719 ) a Schwarzenberků ( držitelů panství od roku 1719 do roku 1921 )."
,,V pozdějších letech se stal majitelem zámku bývalý správce panství František Vocet, který ho prodal místnímu lékaři MUDr. Rudolfu Halíkovi."
,,V prvním patře budovy se nachází místnost zaklenutá klášterní klenbou, zdobená štukovými rámy. Na dvoře stojí stará lípa a v zadním traktu zámeckého dvora bývala sladovna, na jejímž místě byl v druhé polovině 16. století zřízen pivovar. Ten byl v druhé polovině 19. století zrušen a asi v osmdesátých letech zde byla knížecí mlékárna a sýrárna."
,,Poblíž Bavorova - na jeho východním okraji - je místo zvané Na hradišti. Pahorek byl prý ve 13. století určen pro výstavbu tvrze, ta byla započata, avšak nikdy dokončena."
,,V 17. století bylo Hradiště obydleno a z roku 1790 je zachována kupní smlouva mezi Matyášem Andrážkem a Šimonem Moserem. Na Hradišti se vystřídalo několik majitelů a nájemníků. V 30. letech XX. století jej koupil budějovický stavitel Antonín Kubíček, který jej opravil. Nynější dům Na hradišti pochází z druhé poloviny 18. století."
Erb Města Bavorova
,,I město Bavorov má své kouzlo." Ludmilka
www.Bavorov.cz
-------------------------------------------------------------
Královské město,,SLANÝ“
Radnice ve Slaném
,,Následně vzniklá osada se brzy stala místem trhovým a sídlem "cúdy slanské", přináležející kraji pražskému. První dochovaná písemná zmínka o Slaném je z roku 1239, v listině papeže Řehoře IX., která potvrzuje statky kladrubského kláštera v kraji slánském. Data o povýšení Slaného na město jsou dvě a sice
,,V nastalém zmatku ucpaly povozy a tlačící se lid brány tak, že v ohni zahynulo na 2 000 osob a popelem lehlo prakticky celé město. K jeho obnovení přispěl Karel IV., když městu propůjčil nové výsady a rozmnožil jeho příjmy."
,,Husitské války vtáhly město do proudu svých událostí od samého počátku, ale Slaný těžce doplatilo na spory vzniklé mezi Tábory a Pražany. Roku 1425, poté co se Slánští přiklonili k mírnější straně Pražanů, přitrhli ke Slanému Táboři spolu se Sirotky a po dvanáctidenním obléhání dobyli město zradou. Od té doby, až do bitvy u Lipan roku 1434 bylo Slaný městem táborským. Po porážce Táborů se Slánští společně s Lounskými a Žateckými poddali prozatimní zemské vládě. Jiří z Poděbrad si zavázal Slaný mnoha milostmi a byl tu ve velké úctě."
,,V letech 1461 - 1472 byly kolem města obnoveny hradby a postaveny některé brány a bašty. Roku 1482 utvořila města Žatec, Louny a Slaný brannou jednotu a v tomtéž roce byl ve Slaném konán sněm strany podobojí. Při událostech "šmalkaldského povstání" roku 1547 se aktivně účastnilo i město Slaný a bylo za to potrestáno ztrátou statků v 15 okolních vsích a pokutou 2500 kop grošů. Zdaleka ne všechny tyto příjmy byly Slanému později roku 1562 vráceny."
,,Snad nejvíc doplatilo město na události pobělohorské. Slánští se účastnili vzpoury roku
,,Od roku 1794 bylo Slaný opět svobodným městem. Krajské zřízení, které Slaný ztratilo ve prospěch Rakovníka bylo roku 1787 opět vráceno do Slaného. Od roku 1884 do roku 1918 město znovu zdobí název královské město Slaný a k tomuto názvu se město navrací i po listopadové revoluci roku 1989."
Pověst
,,Jak vzniklo město Slaný“
Když přišli Čechové do své nové vlasti, našli tu úrodnou krajinu, lesy oplývající zvěří a vody plné ryb. A poznenáhlu, jak poznávali nové prostředí, objevovali i nerostné bohatství. Již kněžna Libuše prorokovala, že zlata, stříbra, mědi, železa, cínu i olova budou mít dosti. Vším oplývala naše země, jen jedna pro život velmi důležitá věc jí scházela. To byla sůl. Tu musili kupovat od cizích obchodníků.
Po knížeti Přemyslovi dosedl na knížecí stolec jeho syn Nezamysl, a za něho se stala podivná věc. Přítel Nezamyslův, Holot, rád lovil v lesích kolem Prahy. Jednou se rozjel se svou družinou poněkud dále severozápadním směrem. Byl krásný, teplý den a v lesích bylo nádherně. Jak se tak projížděli a lovili, vyprahlo jim.
"Poohlédněte se po nějaké pramenité vodě, mám velkou žízeň, rád bych se napil," pravil Holot. Našli potok, ale čistý vyvěrající pramen nikde.
"Tamhle je jakýsi kopec, tam by mohl být nějaký pramen," upozorňoval jeden z družiny. I dali se tím směrem. Došli až pod kopec a skutečně tu nalezli bohatý pramen křišťálově čisté vody, vytékající z úbočí.
Rychle sesedli s koní a s chutí se napili. Ale co to ? Ta voda nějak divně chutná. Podívali se po sobě s úžasem. Vždyť ta voda je slaná ! A to hodně slaná ! Zmocnila se jich radost. Taková vzácnost ! Všechno, všechno má naše země, dokonce i slanou vodu...
Hned druhý den se hlásil Holot u knížete Nezamysla a vyprávěl mu, co včera náhodou objevili a kde. To by bylo báječné, mít svou vlastní sůl. Kníže rozradostněn hned poslal své sluhy, aby přinesli na hrad vodu z tohoto pramene. Opravdu byla značně slaná. Zkusili vodu odpařit a na dně nádoby zůstala sůl.
Na rozkaz knížete Nezamysla Holot pak sehnal lidi, kteří se usadili kolem pramene a začali z vody vařit sůl. Říkalo se jim slanci nebo solnaři. Vzácný nález však nezůstal utajen. Zpráva o něm se brzo donesla i k sousednímu výbojnému kmeni Lučanů, kteří se usadili v kraji kolem Žatce. Ti často napadali okrajová sídla Čechů. I stalo se několikrát, že vařiči soli byli náhle přepadeni Lučany, chaty jejich vypáleny a získaná sůl pobrána.
Dokonce došlo mezi Lučany a slanci k zápasu na Horkách, kde stateční slanci pobili stopadesát Lučanů. Ale Lučané se tím nedali odradit. Sůl byla příliš vzácná. Příštím rokem se vrátili znovu a tentokrát jim štěstí přálo. Ovládli vznikající osadu a usadili tam své lidi. Jenže bohatství soli se v prameni najednou začalo ztrácet. Nastaly pak zlé časy. Země byla sužována velkými suchy, prameny vysychaly, a také slaný pramen zeslábl a sůl z něho mizela.
Asi za dvanáct let na to objevil jiný pramen slané vody vnuk kněžny Kazi, Kosál, nedaleko města Bíliny. I povolal Kosál slance od Slaného pramene, aby mu provedli zkoušku vody. Bílinský pramen byl značně bohatší na sůl než vysychající slánský a tu se začali solnaři stěhovat se svými tovaryši k Bílině. Ale ani tam slaný pramen neměl dlouhého trvání. I v něm soli ubývalo, až zmizela docela.
Osadě, která vznikla u Slaného pramene, zůstalo jméno Slaný a hora, z jejíhož úpatí pramen vytéká, nese název Slánská hora...
,,Tak o tom příběhu vypravuje Václav Hájek z Libočan a podle něho byl vzácný pramen objeven roku 750. Přijdete-li do Slaného, zastavte se u něho. Najdete ho v Nezamyslově ulici." Ludmilka
,,O slánském znaku“
Psal se rok 1336, když královské město Slaný dostalo od krále Jana Lucemburského svůj znak. Byl to opravdu vkusný a důstojný znak a Slánští byli na něj patřičně hrdi. Šikmo nakloněný štít zlaté barvy nesl stříbrného dvojocasého lva s korunkou na hlavě. Nad štítem byl kolčí helm s rouškou, posázenou zlatými hvězdami, a s mohutným orlím křídlem, zdobeným lipovými květy s lístky.
Za vlády Karla IV. si postavili Slánští na náměstí pěknou radnici a nad její vchod umístili svůj znak. Před radnicí na prostranném náměstí se odbývaly rušné trhy, na které přicházeli obchodníci i z jiných měst. V Ungeltu při výborném pivu ze slánského pivovaru často besedovali cizí s domácími.
"Máte pěkný znak," povídal jednou obchodník z Litoměřic, "ale my máme lepší. Také máme lva ve znaku jako vy, ale je ho vidět jen polovina, protože před ním máme hradby s cimbuřím a branou se zlatou mříží."
"My také máme hradby s branou a k tomu ještě dvě věže," povídali Rakovničtí, "a místo kolčího helmu máme helmici otevřenou." Tu se ozval jeden posměváček: "Oni Slaňáci jsou kobylkáři, vždyť kolčí helm (to je uzavřenou helmici) mají rytíři v boji, když sedí na kobyle.
To se měšťanů velmi dotklo. Docela se v Ungeltě tehdy proto poprali. Po čase ale začali všichni uvažovat, že jejich znak je prostý, příliš jednoduchý a že jsou v módě znaky složitější. Nejvíce je ale mrzel ten kobylkářský helm.
Zatím zemřel Otec vlasti a na jeho místo nastoupil mladý král Václav IV.. Václav byl náruživým lovcem a Smečenské lesy ho často přivábily. Se svou veselou družinou trávil celé dny na lovu a potom se uchýlil na noc do nejbližšího města. Když se mu podařil dobrý úlovek, býval v báječné náladě a ochotně plnil přání těch, kdož jej přišli o něco poprosit. Na tuto příležitost čekali i slánští. Dohodli se, že při první návštěvě požádají krále o doplnění znaku a hlavně o změnu helmice... Konečně se dočkali...
Byl krásný srpnový den, když přicválal královský posel a ohlásil, že druhý den odpoledne hodlá poctít svou návštěvou město Slaný král se svou početnou družinou.
To bylo najednou chvatu a chystání ! Slánští se snažili, aby jejich město působilo na krále tím nejlepším dojmem. Honem se všude zametalo a uklízelo, domy se věnčily květinami a zdobily fábory.
Nejlépe byla vyzdobena radnice. Kolem vchodu postaveno dřevěné lešení, pokryté chvojím a v čele umístěn znak. Konšelé se sešli k důležité poradě: "Kdo bude krále vítat a přednese mu toužebné přání občanů ?"
Tehdejším primasem byl pan Vaněk Hotmar. Tak dohodnuto, že půjde se dvěma nejstaršími konšely králi vstříc před slánskou bránu, přivítá jej a ve vhodné chvíli ho poprosí o doplnění znaku.
Největší trápení však nastalo místnímu kantorovi, který honem s chlapci nacvičoval slavnostní uvítání. Chlapci byli velmi neukáznění. Jedním z největších uličníků byl synek pana Hotmara, Valentin. Často si na něj kantor stěžoval. Pan primas byl však přesvědčen, že má mimořádně nadaného a schopného syna a na stesky kantorovy vůbec nedal. Nyní se rozhodl, že musí krále upozornit, že jeho syn je nejlepším žákem školy.
Druhý den odpoledne primas s konšely přivítali krále před městskou branou. Král byl v dobré náladě, hned seskočil z koně a dal se s nimi do řeči. Královský průvod se potom ubíral na náměstí. Václav si se zájmem prohlížel město, tu a tam se zastavil a popovídal s občany. Pan Vaněk využil tedy příležitosti a pověděl mu, co mají všichni na srdci. Král ochotně přislíbil, že znak doplní. Když ale slyšel, jak otec vychvaluje svého syna, jen shovívavě pokyvoval hlavou.
Na náměstí už čekal kantor se shromážděnou mládeží. Tu se král zamračil. Již z dálky viděl, jak těžko udržuje kantor pořádek. Zvláště jeden z chlapců se choval tak nepěkně, že učitel jej postavil vedle sebe a držel za límec. Chlapci zazpívali králi na uvítanou, král jim poděkoval a pohovořil s učitelem.
"Což, milý kantore, jsi spokojen se svými žáky ? Učí se dobře ?"
"Ne, milostivý králi, nejsem spokojen. Jsou sice bystří, a mohli by se učit dobře, ale jsou tuze nezbední a neposlušní", stěžoval si kantor.
"Který pak z nich je nejhodnější ?" ptal se Václav dále.
Kantor v té chvíli zčervenal. Vedle krále totiž stál pan Vaněk a dával mu očima znamení. Nemohl si přece primasa rozhněvat!
"Tento - zde." A protože držel Valentina za límec, honem ho postrčil před sebe.
"Jak se jmenuješ ?" ptal se král dále a pohladil chlapce po hlavě.
"Valentin Hotmar".
"Cože, to je tedy tvůj synek, pane Homare !" Václav se s ironickým úsměvem obrátil na primasa.
V tu chvíli se Valentin vyškubl učiteli z ruky a než se nadáli, byl pryč. Nastaly všeobecné rozpaky. Král, jakoby to neviděl, pokračoval dále. Před radnicí byl přivítán po starém českém způsobu chlebem a solí.
Když pojídal chléb, vzpomněl si na prosbu pana Hotmara a rozhodl se, že odmění město za milé přivítání hned na místě. Pohlédl vzhůru, přemýšleje, čím by znak doplnil, ale ulekl se. Spatřil Valentina, který se vyzul ze střevíců a vylezl na lešení, ozdobené chvojím. Seděl na hořejším okraji štítu a snažil se utrhnout kolčí helm. Slyšel doma od otce, že bude vyměněn za otevřený. Všichni ustrnuli a o primasa se pokoušela závrať.
Král se však zasmál a obrátil se k městské radě :
"Slyšel jsem o vašem přání, aby byl váš znak vylepšen, a protože jsem se také rozhodl odměnit nejlepšího žáka, daruji vám Valentina do znaku. Písaři, sepiš hned o tom listinu a nakresli znak tak, jak jej právě vidíš, i s Valentinem, kterak se snaží vyzdvihnout helm ze štítu!"
Nikdo se neodvážil králi odporovat. A tak navždy zůstal Slánským "kobylkářský" helm, doplněný Valentinem.
,,Zajímavé historické památky“
,,Město Slaný se vzhledem ke své bohaté historii může pochlubit i zajímavými historickými památkami."
Městský znak zhotovený z pískovce podle návrhu Ferdinanda Velce
,,Symbolem městské samosprávy se stala městská radnice, pro niž daroval Slanému roku 1378 král Karel IV. dům na náměstí. Radnice byla nově postavena po požáru v letech 1795 -
Klášter
Kostel Nejsvětější trojice - původně protestantský, postavený v letech 1581-1602 na místě jednoho z městských popravišť zvané Golgata, byl roku 1623 zpustošen. V letech 1655 - 1662 k němu byl přistaven klášter, kostel byl obnoven a roku 1657 byla uvnitř postavena Loretánská kaple. Dnes je sídlem řádu Bosých karmelitánů, kteří se po 200 letech vrátili zpět do naší země a sídlí mimo Slaného ještě v Praze."
Portrét Bernarda Ignáce z Martinic ve Vlastivědném muzeu ve Slaném – zakladatel slánského františkánského kláštera (1655) a piaristické koleje (1658)
,,Bývalá kolej piaristů, založena roku 1658, přestavěná v roce 1877 pro potřeby slánského gymnázia, je dnes sídlem městské knihovny a vlastivědného muzea. Základní kámen koleje byl položen 19.4.1659, a to na místě poničených domů na náměstí."
,,Kaple Zasnoubení Panny Marie byla vysvěcena 11.11.1666. Ve 30.letech 12. století přešla velká část osady do vlastnictví benediktinského kláštera na Ostrově u Davle. V té době byl ve Slaném postaven malý raně středověký jednolodní kostel sv. Gotharda. Jeho základy překryl presbytář dnešního pozdně gotického kostela téhož zasvěcení. Poloha chrámu na strategicky nevýhodném místě nad bažinou vedla k tomu, že tento okraj města musel být chráněn opevněním."
Slánský Boží hrob je patrně nejstarší památkou tohoto typu v Čechách. Je zajímavé jak stavebník svatyně Bernard Ignác z Martinic se skutečně postaral o to, aby se kaple svou výzdobou co nejvíce blížila originálu.Originální kaple dodnes stojí v Jeruzalémě a je vtěsnána do zástavby uprostřed města.
,,Z renesančních staveb ve Slaném je nejlépe zachován dům čp.14 tzv. Modletický na rozcestí ulic Vinařického a Štechovy. Stavba s arkýřem v nároží má kamenný portál s datem
,,Budova postavená roku 1902 v novorenesančním stylu ve Wilsonově ulici (bývalý Okresní dům). Budovu navrhl architekt Jan Vejrych, na sochařské výzdobě interiéru se podílel sochař Antonín Popp. V minulosti v budově sídlil Okresní úřad okresu Slaný."
,,Na nároží Wilsonovy ulice vznikla v roce 1881 budova Okresní hospodářské záložny čp.518, a to podle plánů slánského architekta Rudolfa Štecha. Průčelí bylo dál obohaceno barevně pojatými sgrafity alegorických figur Hospodářství a Spořivosti, které v roce 1896 provedl A.Hofbauer podle kartonu Mikoláše Alše."
,,Z původních čtyř bran opevnění města - Pražské, Lounské, Velvarské a Fortny se dodnes dochovala pouze jedna brána, a to brána Velvarská, vyzdobená kamennými zemskými a šlechtickými erby a znaky cechů, datovaná do roku 1461. Ta byla počas své existence několikrát přestavována, a to po požáru v roce
Velvarská brána
,,Z opevnění se na severní straně zachovala Černá bašta a z bran zůstala do dneška jen brána Velvarská. Dnes je Černá bašta zrekonstruována a městskou radou byla v počátku 90.let dána k užívání slánské skautské organizaci. Díky tomu je její stav velice zachovalý, včetně přilehlých prostorů."
,,Slánská hora tvoří přírodní dominantu města Slaný. Slánská hora a nedaleká Vinařická hora představují nejjižnější výběžky sopečné činnosti Českého středohoří. Dozvukem sopečné činnosti je výskyt pramenů slané vody, který vedl k pojmenování hory i města založeného na jejím úpatí."
,,Vlastivědné muzeum ve Slaném“
,,Bývalá kolej piaristů, založena roku 1658, přestavěná v roce 1877 pro potřeby slánského gymnázia, je dnes sídlem městské knihovny a vlastivědného muzea. Základní kámen koleje byl položen 19.4.1659, a to na místě poničených domů na náměstí. Kaple Zasnoubení P.Marie byla vysvěcena 11.11.1666. Tato kaple piaristické koleje ( dnes Vlastivědného muzea ve Slaném ).Hlavní oltář z roku 1727 s obrazem Zasnoubení Panny Marie. Autorem obrazu byl proslulý italský malíř Carlo Innocenzo Carlone. Z téhož roku pocházejí i zlacené sochy sv. Jáchyma a sv.Anny, které zhotovil pražský barokní sochař František Ignác Weiss. Hlavní oltář vznikl za rektorátu P.Leopolda Čabáka, vynikajícího znalce astronomie a geometrie."
,,Bohužel slané prameny se do dnešní doby nezachovaly. Pro ty, kteří chtějí poznat krásu této lokality je na Slánské hoře vybudována naučná stezka.“ Ludmilka
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
,,OSOBNOSTI ve Slaném"
Václav Beneš Třebízský - Byl český spisovatel a katolický kněz. Byl synem krejčího z Třebíze u Slaného. Studoval ve Slaném a v Praze.
Prof., PhDr. et MUDr. František Bílek DrSc., - Nositel Řádu práce se narodil 16.12.1885 ve Slaném.
Karel Alois Vinařický - vlastenecky orientovaný kněz, narozen 24.1.1803 ve Slaném - zemřel 3.2.1869 v Praze.
www.Slany.cz
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
