AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

  ,,Adolfovice“

,,Název obce, německy Adelsdorf, byl dán této lokalitě zřejmě podle osobního jména zakladatele. Pečeť Adolfovic je doložena z první poloviny 18. století a je na ní zobrazena postava bohyně Spravedlnosti. Vlastní ves má protáhlý tvar v severojižním směru a leží v nadmořské výšce 474m při říčce Bělé jižně od Jeseníku a Bukovic.“

,,Adolfovice jsou poprvé zmiňovány roku 1284 a patřily vratislavským biskupům. Již tehdy zde asi byla menší tvrz a kostel. Je však také možné, že tvrz vystavěli příslušníci loupeživého rodu Haugwitzů, kteří získali tento majetek někdy na počátku 14. století. Po vystřídání dalších majitelů získali ves po roce 1505 známí podnikatelé Fuggerové, ale roku 1547 byla opět včleněna do biskupských statků a podléhala vrchnostenskému úřadu ve Frývaldově.“

,,Po třicetileté válce tu bylo 25 sedláků a 13 zahradníků. Byla to těžká doba, protože ani Adolfovicím se nevyhnuly pověstné procesy s čarodějnicemi.“

,,Koncem 18. století začala vrchnost rozprodávat zájemcům půdu, a tak se počet usedlíků poměrně rychle zvětšoval: v roce 1836 zde žilo již 1053 lidí ve 155 převážně dřevěných domcích. Ve vsi byla již od 16. století pila, od 18. století potašovna a dvě bělidla, od počátku 19. století i pálenice; většina těchto podniků patřila k fojtství.“

,,Původní kostel byl asi zničen za husitských válek. Nový kostel, tentokrát i se školou, postavili Adolfovičtí společně s Domašovskými v roce 1730. Ves velmi často trpěla velkými povodněmi (například v roce 1903)“

.

,,Po zrušení poddanství se Adolfovice dostaly do kompetence okresního soudu i politického úřadu ve Frývaldově. Zdejší obyvatele nemohla uživit pole, ale ani les a přadláctví. Postupně byly zakládány další, i když poměrně malé závody. Většina z nich navazovala na tradici dřevařského průmyslu, ať již to byla od roku 1881 továrna na nástroje a pily A. Legler, nebo od roku 1916 výroba dřevité vlny firmy M. Weihonig. Dolování železné rudy, o němž jsou jen velmi sporadické zprávy, skončilo definitivně po roce 1850.“

,,Za první republiky měli v obci zprvu hlavní slovo němečtí křesťanští sociálové, po nich příznivci K. Henleina. Za druhé světové války tu bylo několik poboček zajateckých táborů.“

,,Podstatná část adolfovického katastru je součástí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a částečně i přírodní rezervace mezi Šerákem a Keprníkem. Na Zámeckém kopci u vesnice jsou dnes patrné jenom zbytky základového zdiva bývalé tvrze asi z počátku 14. století.“ 

,,Adolfovická tvrz stávala na Zámeckém kopci nad řekou Bělou (okr. Šumperk). Roku 1370 prodal Albert Haugwitz ves Adolfovice svému bratrovi Merhotovi. Rod Haugwitzů postavil v Adolfovicích tvrz, která je však poprvé písemně připomínána až v roce 1689, již jako pustá. Tvrz zanikla snad spolu s kostelem, který byl podle zápisu z roku 1689 zničen husity roku 1428 (F. Spurný a kolektiv 1983: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II, 21)."

 ,,Ve 30. letech našeho století zde prováděl vykopávky J. Uwira. Archeologicky se podařilo zachytit sklepní prostory a schodiště obdélníkové budovy o vnějších rozměrech 16 x 9,7 m. Zdi byly silné 2,3 x 2,9 m, přičemž nejmohutnější byly na nejpřístupnější severozápadní straně. Stavba stála na severozápadní části obdélného areálu vymezeného kamennou zdí; na severozápadní straně byla obvodní zeď široká 1,6 m a od hlavní budovy vzdálená necelé 4 m. Na vnější straně obvodní zdi se nacházejí různě široké pilíře. Jihovýchodní část ohrazeného areálu nebyla soustavně archeologicky zkoumána, ale zdá se, že tam nebyly žádné větší budovy. Při výzkumu bylo nalezeno mnoho hrotů střel do kuší, středověkých střepů a stříbrný brakteát. Vznik tohoto spíše hrádku je nejnověji kladen do přelomu 13. a 14. století. (V. Nekuda – J. Unger 1981: Hrádky a tvrze na Moravě, 63 – 64, kde je i plán výkopů J. Uwiry)."

,,Obec jménem Adolfovice je v ČR jen jedna."     Ludmilka

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

,,Osada Antonka“

,,Osada Antonka vznikla podle dostupné literatury v roce 1798. Byla pojmenována podle Antonína Vratislava a bylo to v době, kdy kamenické panství spravovala už jeho dcera Gabriela Vratislavová spolu se svým manželem Václavem Janem Ubellim ze Siegburgu. Později se majitelé místního panství střídali a vláda jednotlivých rodů zde neměla dlouhého trvání. Až v roce 1831 se stal majitelem panství Jindřich z Geymüllerů a tím se zde usídlil rod Geymüllerů na dlouhých 114 let."

Antonský lom

,,Antonský lom vznikl za značného přispění člověka. V minulosti se zde těžil kámen. O vzniku lomu se traduje mnoho historek, ale ne každá se opírá o pravdu. Podle nejrozšířenějších informací se při těžbě v lomu narazilo na pramen, který, i přes snahu dělníků, stejně nakonec lom zaplavil. Vděčná ukázka toho, jak se příroda dokáže účinně bránit zásahům člověka. O životě na dně lomu se traduje snad ještě více historek než o jeho vzniku. Od zatopených těžebních strojů až po hlubinnou příšeru. Pravda je taková, že na dně je pramálo života, tedy kromě chrostíků a žabiček, které jsou v lomu v létě slyšet a v zimě je jich plné dno. Voda je kyselá, dno ploché a terén přehledný."

,,Lom je v létě využíván jako přírodní koupaliště. Patří mezi krásné místa ke koupání na vysočině. Viditelnost ve vodě, která se jinak pohybuje okolo úctihodných 4 metrů, se tak značně zhoršuje. Ale i tak jde o jedno z nejčistších přírodních koupališt v jižních Čechách. Na druhou stranu tu teplota vody není zrovna nejvyšší, protože kvůli velké hloubce se voda ohřívá skutečně pomalu. V červnu je teplotní průměr okolo 15°C, v červenci 17°C, v srpnu 21°C a v září už teplota opět klesá na pouhých 14°C. Nutno dodat, že předností lomu není teplota vody, ale krásně čistá voda."  

 ,,Dosud nezveřejněné informace z historie Antonského lomu.

Lomy tohoto druhu vznikaly v období války, popř. v 50. letech minulého století. V lomu byla parta pracující na jednu směnu, která měla i vlastního kuchaře. V areálu lomu se pěstovala zelenina i chovala drůbež. Obědy byly připravovány z vlastních zdrojů. Lom byl vybaven lanovým rypadlem a drtírnou s drtičem."

Židovský hřbitov u Antonky

,,Židovský hřbitov byl založen roku 1803 a je památkově chráněn. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z poloviny 19. století. Židovský hřbitov je na izolovaném místě a obklopen lesem, nachází se ale nedaleko silnice. Nejstarším rodem pochovaným na hřbitově je rodina Wetheimerů. Náhrobní kameny jsou mramorové, žulové, vápencové i pískovcové a nejstarší z nich pochází z roku 1807. Na některých z nich jsou vyryty reliéfní dekorace a Hebrejské, Německé či České nápisy. Během let byly některé z kamenů ukradeny, vandalismus je dodnes největší hrozbou hřbitova. Zdejší židovská náboženská obec zanikla za nacistické okupace, kdy byli obyvatelé židovského původu transportováni do koncentračních táborů. V tomto období začal hřbitov chátrat. Vandalové ničili náhrobní kameny i kamennou zeď a v roce 1959 byl hřbitov ve stavu naprosté devastace. Nyní je hřbitov majetkem Židovské náboženské obce v Praze, která také finančně podpořila některé opravné práce. Od 8. května 1996 je na židovském hřbitově umístěna také pamětní deska se 46 jmény obětí holocaustu."  

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA