OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Obec BRÁZDIM"

,,Počátky obce Brázdim"

,,První historická zmínka o Brázdimě je z roku 1052 v základní listině Kapitoly Boleslavské. Jméno je však zkomoleno na "Prisnin". Už tehdy to byly dvě tvrze s několika chalupami: Velký Brázdim a Malý Brázdim (Brázdimec, Brázdimek, později po roce 1777 Starý Brázdim). Nový Brázdim byl založen mnohem později, až roku 1777."

,,Velký Brázdim je osada prastará. Okolí muselo být zalidněno dávno před naším letopočtem. Za obcí na kopečku Homolka byly nalezeny kosti skrčenců a další předměty jako např. bronzová jehlice, bronzové a jantarové korále, bronzový spirálový náramek a různé nádoby. Věci byly uloženy v Národním muzeu."

,,Mezi nejstarší majitele tvrze ve Velikém Brázdimě podle historika Augustina Sedláčka patří Pavlík z Újezda a Jana z Duban. Jiný historik zase uvádí Benešovské."

,,Historicky doložený je z roku 1362 Mikuláš Benešovský, jemuž patřily oba Brázdimy. Poté náležely Mikuláši Vavřincovi, který je prodal Němci Cammererovi. Albert Cammerer zemřel roku 1437. V husitských bouřích je zabrali Pražané a později je sami pronajímali. Poté je získal pražský měšťan Antonín z domu U Oslův (jeho příjmení je odvozeno od znaku jeho domu v Melantrichově ulici v Praze)."

,,Za vlády Jiřího z Poděbrad je jako majitel připomínán Vaněk z domu U Pěti Korun. Roku 1547 koupil Veliký Brázdim (tvrz, dvůr poplužní, s poplužím s dědinami , lukami ,vrbinami, hájkem ,rybníky, štěpnicí a krčmou) Bernard Borman z Lauchu. Jeho syn Jan byl nevděčný, matku utiskoval, byl sudič a práč. Dožil se jen asi 37 let, ale nasoudil se, že by se o něm dala napsat kniha. Sotva se ujal statku, dělal dluhy. Špatný hospodář. Roku 1575 prodal Brázdim za zástavní sumu 5.000 kop míšeňských Bryknarovi."

Pak se rychle vystřídalo několik majitelů:

• Jan Hůlka z Počernic (1580),
• Jakub Jan Beřkovský ze Šebířova (1584),
• Magdalena Beřkovská z Řevnic (1595),
• Mikuláš Beřkovský (1598).

,,V roce 1610 prodal oba Brázdimy Jan Rudolf Trčka z Lípy císaři Rudolfovi II. za 20.000 kop míšeňských. Tím byly Brázdimy připojeny k panství Brandýskému. Brandýs, zámek, lesy a statky patřily císařské rodině Habsburků až do roku 1918. Při předávání tvrze ve Velikém Brázdimě do majetku císaře Rudolfa II. je uváděn dvůr, který zahrnoval celou nynější náves a pět chalup řemeslníků, což byli tito: šafář Martin, řezač Řehoř, kovář Václav, krčmář Jiřík Černý a tesař Jan Rozporka. Ke každé chalupě přináležel i kousek pole."

,,Dvůr musel být značných rozměrů. Podle dochovaných záznamů z roku 1614 k němu náleželo 126 kop a 52 záhonů půdy(cca 762 strychů)."

Stav dobytka v roce 1614: 16 klisen,1 pušťák (hřebec), 30 krav dojných, 60 kusů svinského (vepřového) a 340 ovcí.

,,Tragické události v Brázdimě"

Z pamětí Václava Králíka

,,Až do druhé světové války žila vesnice poklidným životem, a jen čtyři tragické události tuto tišinu porušily."

,,První případ starých manželů Májových ze Sluh. Starý Máj byl nejprve vylákán večer ze svého bydliště ve Sluhách a na křižovatce polních cest zavražděn. Jeho žena byla týž den večer zardoušena ve svém domě ve Sluhách při krmení husí. Stalo se tak v podvečer pouti ve Sluhách a vrah, nebo vrazi nebyli nikdy vypátráni. Říkalo se, že svého otce do Brázdima vylákal jeho vlastní syn a vraždit mu pomáhal jeho švagr, bydlící v Brázdimě. Důvodem mělo být dědictví. Rodiče prý odmítali dát mladým chalupu. Tenkrát to prý hraničilo se stupidností bezpečnostních orgánů. Byly tam údajně stopy naprosto evidentní, např. otisk krvavé čtyřprsté ruky. Na věčnou paměť je nad křižovatkou cest pomníček - křížek s nápisem "Na tomto místě byl dne 24. dubna zavražděn…". Kolem křížku je vysázena skupina akátů."

,,Druhý případ. Při nějaké zábavě se několik mladíků popralo, rvačka se přenesla na náves, kde jednoho mladíka povalili. Ten v sebeobraně bodl jiného tak nešťastně, že ho smrtelně zranil."

Dále píše Václav Králík:

,,Na třetí případ se moc dobře pamatuji. Moje spolužačka Máňa Stránská, moc hezké děvče, měla milého - pekařského chasníka. Rodiče známosti nebránili a byli nesmírně překvapeni, když našli Máňu v posteli mrtvou. Její milý ji ubil sekáčkem. Motiv? Neznámý. Při přelíčení se přišlo na to, že chasník házel živé kočky do rozpálené pece. Tedy sadista. Byl odsouzen za zabití na sedm let. Za války prý utekl, byl chycen a popraven."

,,Čtvrtý případ byl nejasný. Syn chalupnice Houkové ze Starého Brázdima čistil pistoli a při náhodném výstřelu zastřelil svou sestru. Ledacos se povídalo o životní pojistce. Svědci však nebyli žádní."

Ještě vzpomínka pana Václava Řezáče ke skupině akátů u Májova křížku:

,,Cestu ke Sluhám tu křižuje cesta po staletí prý zvaná Hájenka nebo Áronka. Vedla prý od přívozu v Zárybech do Prahy. Židovští obchodníci po ní dopravovali své zboží a cesta míjela vesnice od Polerad, Brázdimů, Veleně, Mirovic, okolo Velenské cihelny a vyústila v Miškovicích, v místech nynějšího sídliště. Pantáta Mazel, náš soused, kterému se pro jeho výšku říkalo dlouhý Mazel, měl pole pod cestou a stále si stěžoval, že mu akáty stíní. Ale náš otec nechtěl o jejich vykácení ani slyšet. Možná i stíní, ale rozhodně nám víc než Mazlovům. A bylo to v té holé krajině moc hezké souhlasil jsem s otcem. A tak pantáta Mazel aspoň stromy ořezával a otce dopaloval. Dnes mi připadá takový spor malicherný, ale lidi se snad nikdy nepoučí! Stále se perou o maličkosti. A zbytečně. Vždyť život je tak krátký! Tenkrát to bylo opravdu holé i "hlinišťata", z nichž se po staletí brala hlína na stavbu budov nebyla ještě tak zarostlá jako dnes. Naopak, i ve vybraném pozemku se selo a sklízelo."

Použitá literatura: Ze Seriálu článků Václava Řezáče

www.obecbrazdim.cz

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo