OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Obec Žerotín“

,,Historie“

Jméno hradu a obce Žerotína se v nejstarších pramenech uvádí jako Žirotín. Do roku 1400 se oba termíny uvádějí střídavě. Od konce 16. století převládl název Žerotín.

Nejstarší zpráva o vsi pochází z r. 1250, kdy zde seděl Ratiboř ze Žerotína. Ačkoli o vzniku hradu Žerotína nejsou žádné zprávy, je možné klást jeho založení mezi prvními

1250 - 1290, do doby Habarta ze Žerotína, otce Plichty ze Žerotína, známého z Dalimilovy kroniky. Tento Habart byl zakladatelem městečka Panenského Týnce, nazyvaného také Žirotský Týnec. Bylo to jakési odškodnění za to, že král odňal asi Habartovu otci Janovi Louny, které pak povýšil na město. Habartovi synové Jaroslav a Plichta bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku a Plichta ještě s Janem Lucemburským v r. 1322 v bitvě u Mühldorfu, kde padl. Plichta, Jaroslav a Habart založily před r. 1321 v Penenském Týnci klášter klarisek.

 Jejich potomci drželi hrad Žerotín s městečkem Panenským Týncem až do r. 1462. Jaroslav a Plichta za Žerotína se stranili v husitské době císaři Zikmundovi a s Lounskými měli dlouholeté spory. Ve válkách husitských drželi polovinu Žerotína Házmburkové, z nichž Jan se stal v době poděbradské majitelem celého hradu. Na počátku 16. století držel hrad Čeněk Míčan z Klinštejna, po něm Petr Chotek z Vojnína. Sňatkem jej získal Jindřich Brozanský z Vřesovic, do něhož jej r. 1583 koupili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova. Bedřichův syn Vilém Vojtěch se zúčastnil stavovského povstání v 1618 až 1620. Byl přítomen vyhození královských místodržících z oken Pražského hradu a zajetí písaře Fabia Pozona v kapucínském klášteře. Jako komisař sloužil ve stavovském vojsku. Po smrti v r. 1621. byl odsouzen královskou konfiskační komisí ke ztrátě třetiny majetku, do nichž byl zahrnut dvůr Žerotín s hradem a vesnicí. V r. 1623 je koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Poněvadž hrad ležel při zemské silnici, velmi utrpěl za třicetileté války zejména při švédském vpádu v r. 1639, kdy Švédové demolovali hrad v Žerotíně a zničili klášter v Panenském Týnci.

Když v r. 1673 koupil Žerotín s příslušenstvím Ferdinand Popel z Lobkovic, byl hrad již tak zpustlý, že jej nebylo možno obývat. V r. 1678 koupil starý hrad Gundakar z Ditrichštejna a připojil jej i s dvorem k panství budyňskému. Část hradních staveb postupně rozebrali místní obyvatelé, část se zřítila sama.

Popis Žerotína z r. 1859 uvádí, že hrad byl obehnán dvojím dosud patrným valem. Na vnitřním valu zřídili Ditrichštejnové v r. 1857 sušárnu švestek. Hradní valy a rozvaliny byly posázeny ořechy a třešněmi. Hrad býval podlouhlý, 34 kroků široký a 48 kroků dlouhý. Zůstaly z něho dvě vysoké zdi, pozůstatek někdejších věží, v jejichž hořejší části bylo vidět díry po koulích, známky násilného dobývání. Mezi oběma věžemi k západní straně byl prostorný, dobře zachovalý sklep, který byl tehdy v roce1859 pronajat. Od sklepa vlevo byla nová zeď, zazděný vchod do druhého sklepa, z něhož vedl dvojí průchod, jeden pod dvůr k východu, druhý do lesa.

     Dnes se z hradu Žerotína zachoval jen kus zdiva, asi z hradního paláce, trčící z rozvalin nad vsí jako komín. Na zbytcích omítky se ještě rýsuje psaníčkové sgrafito užívané v tomto kraji v druhé polovině 16. století. To může být dokladem, že buď Jindřich Brozanský z Vřesovic anebo Doupovcové dali v druhé polovině 16. století původní hrad přestavět. U zřícenin hradu jsou doposud znatelné příkopy a areál hradních staveb.

,,Popis znaku – erbu“

Znak – erb je trvalé štítové znamení, jehož kresba i barva jsou stanoveny.

Obsah erbu je zřetelný na první pohled. Štít vyplňuje figura orlice. Vznešený král ptáků je velice oblíbenou a rozšířenou erbovní figurou. V heraldice je nutné rozlišovat orlici, kreslenou s jednou hlavou, od orla, jenž má hlavy dvě.

   Tvar štítu vyjadřuje gotický erb. Býval určen především k boji. Erb není rozdělen na pole;

je zde pole jediné. Na štítu je použito jedné heraldické barvy nebo-li tinktury - černé, ze čtyř používaných /červené, modré, zelené, černé/ a dvou kovů – zlata a stříbra.

     Štít má stříbrný podklad, na který je kladena figura černé orlice /zachováno pravidlo kladení barvy na kov/, zobák, spáry a perisonium – páska přes prsa v podobě ležícího srpku jsou zlaté /zachováno pravidlo kladení kovu na barvu/.

     Figura orlice patří mezi figury obecné. Orlice je zobrazována plošně. Hlava směřuje do pravého směru. Orlice má křídla roztažená symetricky tak, aby byla dobře vykryta plocha štítu.

     Tvar figury prodělal během staletí určitý slohový vývoj. Zpočátku se objevuje orlice s křídly svisle sevřenými podél těla, svisle visícími páry, jednoduchým ocasem a hlavou jakoby hledící vzhůru. Později se její hlava sklání do vodorovné polohy a křídla se obloukovitě rozevírají a také spáry směřují více do stran - rod pánů ze Žerotína patří do druhé skupiny.

Památkově chráněné objekty, zapsané do seznamu státních kulturních památek :

 Zřícenina hradu Žerotína ( tvrze )

Na návrší severně od středu vsi stojí dva zbylé pilíře obklopené nepřístupným strdím a hložím. I když jde pouze o nepatrné zbytky hradu, jsou dokladem o zajímavé historii Žerotína.

Hrad založen pány erbu orlice před polovinou 13. stol. Poté patřil až do počátku16. stol. pánům z Házmburka. Koncem 16. stol. renesančně přestavěn. Od r. 1639 opuštěn. Většina zřícenin rozebrána na stavební materiál.  Hrad založen Žerotíny, stal se jedním z nejstarších šlechtických hradů. V renesanci byl přizpůsoben dobovým nárokům na bydlení a roku 1639 zničen Švédy.

,,Kaplička“

Stojí pod tvrzí na křižovatce.

,,Kostel svatého Blažeje“

Roku 1680 za vlády Leopolda I.stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na – vesnici Pacov ve třicetileté válce zaniklou. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna. Jeho synek spolkl kostičku, která mu uvízla v krku a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, byly doplněny hrabětem, který nechal vystavět kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách. Kostel stojí u hlavní silnice do Prahy.

,,I tato obec má svou pohnutou minulost – jen je velká škoda, že z hradu stojí v dnešní době jen kusy zdiva nebo-li dvě torza.“     Ludmilka

ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ