Obec VITČICE - Obec DOLNÍ HBITY
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Obec - Vitčice
,,Obec Vitčice leží na jižním svahu Račetické plošiny, svažující se k mělkému údolí Vitčického potoka, pramenícího v blízkých Doupovských vrších a tekoucího dále k Širokým Třebčicím. V suchých létech nemívá dostatek vody, nedá se s ním proto počítat pro zavlažování rostlin. Celé území Vitčic patří do oblasti dešťového stínu a suché roky se zde opakují téměř každý druhý rok. Dnes je v dolní části návsi jen bývalý rybník. Okolí Vitčic má velmi úrodnou půdu, pěstovala se zde pšenice, ječmen, cukrová řepa a pícniny. Ovoce se pěstovalo jen na zahrádkách pro vlastní potřebu a v alejích. Významný tu býval i chov dobytka."
,,Ve středu návsi stojí malá kaplička z 19. století, opravená roku
,,Nejstarší zprávy o vsi Vitčice chybí. Archeologické nálezy sice dokazují osídlení od mladší doby bronzové, ale první písemná zpráva je až v listině Jindřicha z Dubé z roku 1408, kterou se Vitčicím a sousedním Německým Třebčicím dostalo určitých svobod v oblasti poddanských povinností."
,,Vitčice jsou v listině nazývány Wiczicz a název se během dalších staletí měnil jen pravopisně: Widczicz, Witcžicze, Wistricz, Wicžicze, Witřice a německy Gross Witschitz. Listinou z roku 1408 byly Vitčice postaveny pod pravomoc kadaňského soudu a jejich obyvatelé byli zproštěni robot výměnou za peněžní částky a stali se opravdovými vlastníky svého majetku."
,,Ani další podrobné dějiny Vitčic není možno sestavit, protože většina písemností vesnice shořela při velkém požáru v roce 1794. Z různých jiných listin je však zřejmé, že během 15. století patřily Lobkovicům a byly součástí jejich hasištejnského panství. Počátkem 16. století je vlastnili Fictumové. Roku 1543 byly spolu s Kašticemi prodány Janem z Fictumu synům jeho bratra a krátce nato je postihlo v souvislosti s penězikazeckou aférou Opla z Fictumu zabavení Ferdinandem I. Ten je roku 1545 přenechal jako úhradu svého dluhu hraběti Albrechtu Šlikovi, majiteli panství Planá, Hauenštein a Krásný Dvůr. Od té doby měly již Vitčice až do roku 1850 společné osudy s Novými, tehdy Německými Třebčicemi, i když se majitelé střídali. Nejdříve od r. 1609 Šlikova manželka Marie, pak její druhý manžel Karel Údrčský z Údrče. Ten již stará práva z roku 1408 neuznal a docházelo kvůli tomu k vleklým sporům. Údrčský se ale zapojil do stavovského povstání a byl po jeho porážce potrestán ztrátou poloviny majetku, do které patřilo i panství Krásný Dvůr. Královská komora je však roku 1626 prodala zpět jeho manželce Marii, protože přihlédla k tomu, že toto panství vlastně patřilo jí. Roku 1649 koupil panství Krásný Dvůr, ke kterému Vitčice stále ještě patřily, hrabě Heřman Černín z Chudenic. Také on odmítl uznat stará privilegia a zacházel s obyvateli Vitčic jako s ostatními poddanými, tzn. že museli plnit všechny robotní povinnosti. Dříve obyvatelé Německých Třebčic i Vitčic sice vypomáhali na vrchnostenských polích, ale konali tak ze své dobré vůle, ne z povinnosti a jen tehdy, kdy sami chtěli. Pak však vrchnost začala vyžadovat povinnou robotu a o tom nechtěli zdejší lidé ani slyšet. Berní rula, která v našich zemích zachytila roku 1654 stav majetků jednotlivých panství uvádí, že ve Vitčicích tehdy žilo 9 sedláků, z nichž jeden byl krejčím, 3 chalupníci, z nichž jeden šenkoval, 1 tzv.zahradník a 1 poddaný žil "na obci".
,,Třicetiletá válka vesnici zřejmě příliš nezasáhla, protože stavení zde byla dobrá, jen 1 chalupa byla pustá. Pole měli pšeničná, ale málo luk. Dobytka bylo u sedláků poměrně dost : 33 potahů, 26 krav, 40 jalovic, 80 ovcí, 77 sviní a 3 kozy. To chalupníci na tom byli mnohem hůře, měli celkem jen 2 krávy a 1 svini. I u Vitčic Berní rula uvádí, že od krupobití v létě 1654 "na obilí velkou škodu vzali.“ Robotní patent Leopolda I. z r. 1680 zakázal práci o sobotách a nedělích a robota nesměla trvat déle než tři dny v týdnu. To život poddaným přece jen trochu ulehčilo, zvláště když se r. 1683 Černínové zavázali, že robotu zvyšovat nebudou. Pak však panství koupil Jan Procházka z Prahy a ten, stejně jako jeho nástupci, začal vyžadovat další a další práce bez nároku na odměnu. Sedláci se sice bránili a odvolávali se na svá stará práva, ale nebylo jim to nic platné. Nepomohl jim ani další robotní patent."
,,Roku 1787 bylo podle Schallerovy topografie ve Vitčicích 20 domů. Roku 1793 vznikl ve vsi již zmíněný požár, který ves zničil. Nejdříve byl obnoven statek č.p.13 na návsi, s datováním 1794 nad vchodem. Kromě pozoruhodně tvarovaného barokního vjezdu má hlavní budova zjednodušený barokní štít s řadou protínajících se kruhů. Kromě hlavní budovy, brány a branky u domu sem patří sýpka, stodola a tři hospodářské objekty. Statek je památkově chráněn."
,,Na okraji Vitčic směrem na Topolany stojí u polní cesty křížek a další jsou u bývalé polní cesty do Vilémova. Z další výstavby byly zajímavé hrázděné stavby č.p.12 a také č.p.10, rozložitá patrová stavba z první poloviny 19. století, která se v okolí často vyskytuje. Dalším dokladem místní výstavby je neogotický statek č.p. 9."
,,Připomeneme si pozoruhodnosti obce Vitčice. Ve středu návsi stojí malá kaplička z 19. století, která byla využívána jako hasičská zbrojnice – to bylo její zneuctění a vedle ní stojí barokní Mariánský sloup z roku 1705. A plastika - sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století."
,,Listinou z roku 1408 byly Vitčice postaveny pod pravomoc kadaňského soudu a jejich obyvatelé byli zproštěni robot."
,,A tady také poznáváme okolnosti historie, která zasáhla tuto vesnici a nejvíce velký požár v roce 1793, který zlikvidoval celou ves a většina písemností vesnice shořela – byly to těžké doby – hlavně pro obyčejné obyvatele.“
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Obec Dolní Hbity ve středních Čechách se původně jmenovala Chybily. Název prý odkazuje k pověsti o šlechticovi, který zabloudil v hlubokých lesích během honu, když se neprozřetelně vzdálil od své družiny. Po dlouhém bloudění objevil zapadlou poustevnu sesvatým kmetem. Pojedl a popil na místě, v poustce také přespal na skromném mechovém lůžku. Druhý den muže stařec vyvedl z nepropustného pralesa a kníže se opět dostal ke svým lidem. Protože pochybil, dostala osada (i pozdější obec) již zmíněné jméno Chybily. Některé verze pověsti uvádějí, že oním zabloudivším byl sám Karel IV., což je ale nesmysl.
Dolní Hbity mají krásné okolí, jsou častým cílem rekreantů, nejen pražských a příbramských. Stala se tu i jedna tragédie. Ve třicátých letech minulého století byla při budování nové silnice objevena kostra. Protože se tajný hrob nacházel u křižovatky, lidé se domnívali, že jde o oběť nějakého magického rituálu. Právě na křižovatkách silnic a cest stávala boží muka, křížky a kapličky. V dávných dobách se zde odehrávaly démonické obřady, „úřadovali“ tu nejrůznější mágové, věštci a zaklínači.
Lékař potvrdil, že kostra ležela v mělkém hrobě sotva padesát let, nejedná se tedy o nějakého středověkého nebožáka. Nakonec se ukázalo, že ostatky patří pohřešovanému vrahovi! Ten v roce 1872, spolu s komplici, zavraždil četníka Čeňka Růžka z nedalekých Smolotel. Růžek jednoho z útočníků zranil, poranění se nakonec ukázalo jako smrtelné. Ostatní zločinci stačili ještě před dopadením mužovo tělo tajně pohřbít. Je ale zarážející, proč zvolili právě místo četníkovi vraždy. Tělo muže zákona pachatelé před smrtí dokonce zohavili. Že by tajný pohřeb vraha souvisel opravdu s magií, byť ne středověkou?
Všichni spolupachatelé skončili v pražském žaláři, jeden se oběsil ještě ve vyšetřovací vazbě. Mezi zatčenými se objevila i žena Anna K. ze Zlákovic. Četník Růžek byl pohřben se všemi poctami 12. prosince 1872 na hřbitově v Dolních Hbitech. A obávané místo vraždy? Tam prý nějakou dobu strašilo. Není divu vzhledem k událostem.
SPIRIT
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
