Jdi na obsah Jdi na menu
 


Joachim Barrande - celosvětově známý vědec, paleontolog a inženýr

20. 2. 2012

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

Joachim Barrande

,,Byl francouzský inženýr a paleontolog, který se stal celosvětové známým vědcem svým průzkumem geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách."

is.jpg

 

„C´est ce que j´ai vu!“ - To co jsem viděl !"
(Motto, předznamenávající Barrandovu práci)

,,Joachim Barrande se narodil ve Francii, v městečku Saugues, na horním toku řeky Loiry 11.srpna 1799 v rodině Charlotty Louisy a Augustina Barranda. Již odmalička byl vnímavé dítě a jeho vztah k přírodě se začal utvářet již od dětství. Jeho otec chtěl dát svému synovi dobré vzdělání, a tak ho poslal studovat do Paříže. Zde Barrande studoval na Stanislavově lyceu a v letech 1819 – 1824 na „École polytechnique“. V dalších dvou letech potom studoval „École des ponts et chassées.“ Zároveň se studiem mostního a silničního inženýrství se Barrande věnoval svému dalšímu zájmu, a to přírodě. Po absolvování studia ve 22 letech pracoval několik let jako stavební inženýr v Bordeaux a v Saumuru."

,,Díky doporučením svých učitelů byl Barrande koncem 30.let povolán francouzským králem Karlem X. na královský dvůr. Zde pracoval jako učitel a vychovatel králova vnuka, prince Jindřicha, hraběte ze Chambordu. Vše nasvědčovalo tomu, že na královském dvoře povede poklidný život a bude se moci věnovat svým zájmům."

,,Ve Francii však v té době došlo k velkým politickým změnám. Královský rod Bourbonů byl roku 1830 vyhnán ze země a Barrande odešel s dvorem a svým žákem do exilu. První zastávkou vyhnaného krále bylo Skotsko, kde se v roce 1831 usadil na hradě Edinburgh . Ze Skotska se celý královský dvůr stěhuje v roce 1832 do Čech na zámek Buštěhrad a odtud na Pražský hrad. Tímto rokem začíná Barrandova pouť po zemích českých a seznamování s jejími krásami. V té době se Barrande začíná také seznamovat s českými učenci. Jedním z nich byl F. Palacký. K jejich setkání došlo na královském dvoře, kam byl Palacký pozván, aby učil hraběte němčině. A právě Palacký Barranda seznamuje s jedním z nejpřednějších představitelů české vědy s hrabětem Šternberkem, významným přírodovědcem a zakladatelem Národního muzea. K jejich bližší spolupráci dochází v roce 1833, kdy Barrande odchází od královského dvora. V té době často navštěvoval hraběte Šternberka v jeho paláci na Malostranském náměstí a na zámku Březina, kde se pravděpodobně poprvé setkal se zkamenělinami v Čechách."

,,V roce 1834 se Barrande díky hraběti Šternberkovi vrací ke své původní profesi. Šternberk se stává prezidentem společnosti, která byla založena k prodloužení a výstavbě železnice přes údolí Berounky až do Plzně. Při průzkumu terénu narazil Barrande v okolí Týřovic a Skryj na bohaté pozůstatky prvohorní fauny, které už byly známé od 18.století, ale teprve díky Barrandovi vstoupily do povědomí vědců na celém světě. Nakonec se stavba železnice neuskutečnila a tak se Barrande začal naplno věnovat paleontologii a věnoval se jí dalších přibližně 40 let. S prvními zkamenělinami se však Barrande setkal již za svého pobytu v Irsku v roce 1831. Tam jej do paleontologie zasvětil slavný Roderick Murchison. Dalším impulsem k bádání byly statě o prvohorních zkamenělinách a útvarech „Proceedings of the Geological Society, London“ a zvláště pak „The Silurian systém“, obojí napsané právě Murchisonem. Své první nálezy v Čechách učinil v okolí Prahy již v roce 1833 a při porovnání zjistil, že se sice od anglických a skotských zkamenělin liší, přesto jsou zde jisté podobnosti. To byly impulsy k tomu, aby se Barrande rozhodl pro důkladný výzkum prvohorních zkamenělin. Proto je nejen sbíral, ale začal se zabývat i vrstvami, ve kterých byly uloženy. Za svými objevy procestoval pěšky v letech 1840 – 1846 celé střední Čechy. Doklady o tom máme v jeho zápiscích, které se dochovaly z let 1841-1882. A některé z lokalit nebyly opravdu příliš vzdálené. Stačilo projít některou z pražských bran a ocitl se na nalezištích v okolí Dvorců, Hlubočep a dalších. Tato místa Barrande navštívil v roce 1843 společně s Murchisonem, který ho ubezpečil, že toto je opravdu pravý silur (prvohory). Ale nebylo to jen okolí Prahy kam směřoval Barrande za novými objevy. Často se vydával do okolí Berouna, aby zde v případě nutnosti trávil i několik týdnů, ubytován na vesnici. Na těchto cestách ho často doprovázel Tomáš Marek, tesař z Drábova u Berouna, který znal lokality zkamenělin v okolí Berouna."

ipo.jpg  

 

,,Velmi zajímavé bylo i setkání Barranda s Janem Nerudou, významným básníkem 19. století. To, co vlastně spojovalo tyto dva muže, tak různé v povahách i myšlenkách, byla básníkova matka Barbora Nerudová."

,,Barrande se časem přestěhoval z domu „U tří hvězd“ do domu „U řetězového mostu“, nedaleko Újezdských kasáren a B. Nerudová zde pracovala jako hospodyně a byla zároveň Barrandovou učitelkou češtiny. Z výpovědí jeho současníků si můžeme vytvořit obraz Barranda ne jako vědce, ale jako člověka. Ze vzpomínek rakouského geologa E. Suesse z roku 1849 můžeme citovat: „vysoce urostlý štramák, pozornost zasluhující vzhled, bezvousý, s bílou hlavou a s bílým šátkem uvázaným vysoko na krku a s kabátem, který dosahoval až na kotníky“. Jiný jeho současník Petr Durdík popisuje Barranda jako člověka, který málo snídal a téměř nevečeřel. Jen k obědu si dopřával a měl rád všechna jídla, jak masitá a zeleninová, tak i moučná. To vše zapíjel dobrým vínem. Někdy si dal i pivo. které pil zředěné vodou a oslazené kostkou cukru. Prý jen pro chuť a zahnání žízně, a ne aby otupělo jeho myšlení."

,,A nakonec něco ze vzpomínek J.Nerudy a jeho vztahu k Barrandovi. Neruda jako malý chlapec trávil prázdniny mj. i u Barrandova pomocníka Tomáše Marka. Odtud si přivezl malou sbírku zkamenělin a chtěl se jí Barrandovi pochlubit.“ Radostně jsem je přinesl a očekával s dychtivostí, co se stane. Rozložil kameny na prkýnka, dal pak jedno mně, nesl sám dvě ostatní a šli jsme do jeho pokoje. – Tak!- pravil, když jsem prkýnko opatrně položil na stůl, a kývnul rukou, jako mohu zase jít. Se slzami v očích jsem šel. Zbyly mně ze skvostné sbírky všeho všudy jen dva kousky. Letěly ihned oknem ven do oujezdských městských příkopů. A díval jsem se za nimi s živou nadějí, že tam zabijou alespoň několik lidí. Bohužel nezabily.“

,,A druhá vzpomínka J.Nerudy na Barranda je, když mu přinesl přečíst svoji první básnickou sbírku „Hřbitovní kvítí“: „ Když jsem vyrostl ,vyzrál a první svou sbírku básní tiskem vydal, nesl jsem ovšem exemplář Barrandovi. Za několik dní mně řekl: - Nu – četl jsem a některé se mně líbily. Ale víte – básně psát, to není nic pro váš národ. Snad vám vaši kamarádi připíjejí teď šampaňským. Chcete-li však národu svému opravdu prospět, nechte veršů a chopte se některé přísné vědy„ Z předchozích řádků vyplývá, že Barrande ovládal češtinu. Ano,ovládal, a to velmi dobře. Dá se tak usuzovat z dochovaných dopisů, které byly napsány dobrou češtinou, ale i z odborných názvů českých prvohorních mlžů, jako byly např. Maminka, Tetinka, Babinka, Spanila či Panenka. Celý název posledně jmenovaného mlže zní Panenka vendeta, což v doslovném překladu znamená prodaná panenka (nevěsta). Byl to hold nejslavnější Smetanově opeře Prodaná nevěsta.. A Babinka? Celým jménem Babinka prima. Babinka bylo pofrancouzštěné a zdrobnělé jméno Barbora a bylo to vlastně poděkování B.Nerudové za dlouhá léta péče o Barrandovu domácnost."

 

isk.jpg

 

,,Vraťme se ale zpět k Barrandovu bádání. Sám jeden člověk by nikdy nedokázal sesbírat tak ohromné množství studijního materiálu. Barrande však měl velmi dobré vztahy se skalníky, tj. lidmi, kteří pracovali v lomech. Ti dodávali Barrandovi velké množství zkamenělin. Ten si také některé skalníky vyškolil, aby mu kopali tzv. sběratelské jámy. Jen v okolí Koněprus měl v roce 1879 zhruba 100 takových lůmků. Barrande zpočátku také platil skalníkům pravidelnou mzdu, ale když zjistil , že někteří nepoctivci lepší kousky prodávají konkurenci, platil už jen za nalezené kusy. Celkově lze říci, že rozsah terénních prací by byl i na dnešní dobu ohromující. Dva příklady, které hovoří za vše. Ke studiu vývoje trilobita Aulacopleura koninci měl k dispozici 6000 celých trilobitů. A aby měl dostatek materiálu ke studiu trilobita Sao hirsuta, zaměstnával ve Skryjích několik let 3 – 4 skalníky."

,,Při těchto terénních pracích si Barrande velice pečlivě vedl své zápisníky. Popisuje v nich velice pečlivě jednotlivá místa nálezů zkamenělin, kreslí geologické profily, měří přesně sklon a směr vrstev. Na základě těchto poznámek potom porovnává a prozkoumává jednotlivá místa v Čechách. A nejen odborné věci byly v jeho denících. Můžeme se z nich dozvědět i o lidech, kteří byli Barrandovi nápomocni jak slovem, tak i tvrdou prací. Najdeme zde zmínky nejen o Františku Markovi, o kterém jsme se již zmínili, ale i např. o Nejepsovi z Budňan č.6, u kterého Barrande v roce 1864 krátce bydlel, o paní Hanikové a jejích třech dcerách z berounského hotelu „U tří korun“ či skalnících Kazýrkovi, Škodovi, Šťástkovi a dalších."

,,Po letech práce vydává Barrande v roce 1846 v Lipsku své první práce o českém siluru a jeho trilobitech. A jak už to v Čechách bývá, ne vždy je člověk doma prorokem (možno říct, že Barrande byl v Čechách doma). Ve světových učených kruzích vyvolala jeho díla oprávněnou pozornost. V Čechách bohužel byly reakce spíše negativní. Pocit nepřejícnosti, závist a možná vlastenectví byly impulsem pro sepsání „českého paleontologického vědeckého díla“ „Prodrom einer Monographie der bohmischen Trilobiten“. Jeho autory byli A.J.C.Corda, kustod přírodovědeckých sbírek Českého muzea a I.Hawle, sběratel trilobitů z Berouna. Bylo psané německy a jak asi takové dílo mohlo vypadat, když ho pánové sepsali během jediného roku a popsali v něm 274 nových druhů trilobitů. Jistě přineslo řadu nových údajů, ale bylo v něm také velmi mnoho nedostatků, avšak z hlediska priority to byli oni, kdo se stali vědeckými autory velkého počtu taxonů na úrovni druhu, rodu i čeledi. Barrande však toto dílo podrobil velké kritice."

,,V roce 1852 vychází první svazek Barrandova ojedinělého a světoznámého díla o zkamenělinách českých prvohor „Systéme Silurien du Centre de la Boheme“, výsledek dvaceti let sběru a studia trilobitů, které popsal a vyobrazil tak dokonale, že vzbudil zájem a ocenění mnoha tehdejších přírodovědců po celém světě. Je to dílo zcela ojedinělé obsahem i rozsahem a z hlediska vědeckého dodnes nepřekonaného. Do roku 1881 vydává Barrande celkem 22 svazků, které měly více než 6000 stran, 1160 litografických tabulí a bylo v něm popsáno více než 3550 druhů prvohorních zkamenělých organismů. Dílo to je vskutku velkolepé a nebylo jednoduché ho dostat do tisku. Nejprve Barrande vše osobně navrhl, včetně litografických tabulí, udělal náčrt a vše včetně zkamenělin poslal kresličům a litografům (např.J.Fetters,Praha, ,A.Swoboda,Vídeň a Hubert,Paříž). Poté musel jednat s tiskařskými firmami(např.Haase,Praha, Bannwarth,Vídeň, Lemercier,Paříž, aj.), udělat opravy textů a jejich korektury. V neposlední řadě nelze opomenout ani otázku peněz. Jak bylo již napsáno, za výzkum zaplatil Barrande půl milionu franků."

,,Proto vydání jeho díla provázely určité finanční problémy. Většina autorů si v té době tisk a vydání svých děl hradila sama. Nejinak tomu bylo i u Barranda, který většinu nákladů hradil sám. Určitou finanční pomoc mu poskytli hrabě ze Chambordu a Císařská akademie věd ve Vídni. A cena jeho díla? Za celé dílo o českém siluru zaplatil zájemce 1575 franků. Kromě vydaných svazků připravil Barrande ještě podklady k popisům 1500 druhů plžů, korálů, lilijic, mechovek a dalších organismů. Bohužel vydání těchto svazků už se nedožil. Stejně tak zůstala nedokončena další část jeho díla, která měla pojednávat o geologii a statigrafii středočeského paleozoika (prvohor). Další významné dílo, které pojednává o geologii, se jmenuje„Défenses des Colonies“ (Obrana kolonií) napsané v letech 1861 až 1881. O obsah tohoto díle vedl Barrande tvrdý spor s prof. Janem Krejčím. O co šlo? Prof. Krejčí prosazoval názor, že mladší fauna se dostala do blízkosti starších forem života díky tektonické činnosti. Naopak Barrande tvrdil, že mladší fauna se do těchto oblastí přistěhovala odjinud a ve změněných životních podmínkách náhle vyhynula. V dnešní době víme, že pravdu měl prof. Krejčí, ale protože Barrande si stál tvrdě za svým názorem a byla zde obava, že kvůli sporu by mohl všechny výsledky své práce darovat či prodat jinam, vlastenec Krejčí svůj názor veřejně v roce 1869 odvolal. Obava ze ztráty Barrandovi sbírky byla v té době plně oprávněná. České muzeum přišlo o cca 100 000 nálezů zkamenělin z pozůstalosti pražského sládka Jana Michala Šáry, když nedokázalo sehnat potřebné finance na její koupi. Tato sbírka nakonec skončila na Harvardské universitě v Bostonu. V obavě, aby podobný osud nepotkal i sbírku Barrandovu, zmínil se o tomto problému při jednom setkání před Barrandem prof. Antonín Frič, coby představitel české vědecké obce a ředitel přírodovědných sbírek Českého muzea. Ten mu však prý odvětil: “Buďte klidný, znám svoji povinnost k Čechám.“ A své slovo dodržel."

,,Jako čerstvý osmdesátník sice v roce 1879 fáral na dole Vojtěch v Příbrami do hloubky 1000 metrů, ale myslíce na poslední věci člověka napsal 29.května 1881 svoji závěť. „Tamo jest vůle má“ říkával své hospodyni."

,,V r.1883 navštěvuje nemocného hraběte ze Chambordu ve Frohsdorfu. Hrabě však velice brzy po jeho příjezdu umírá. Rozrušení nad touto ztrátou a následná práce vykonavatele Chambordovy závěti podlomily jeho chatrné zdraví a Barrande onemocní zápalem plic. V pátek 5.října 1883 Barrande umírá. Pohřeb se konal 8.října 1883 v Lanzenkirchenu nedaleko Nového Města u Vídně."

,,17.říjen 1883 se stal významným datem pro českou paleontologii. V tento den byla otevřena Barrandova závěť. Celá vědecká společnost tehdy s napětím očekávala její obsah. A ten asi předčil mnohá očekávání: „Daruji a odkazuji do úplného majetku Českému Muzeu všechny typické druhy své silurské sbírky Čech, všechny zkameněliny cizokrajné, všechny své vědecké spisy a brožury. Z české země pocházejí, české zemi nechť náležejí.“

,,A sbírka to byla opravdu monumentální. Obsahovala téměř 300 000 kusů zkamenělin s více než 40 000 typy a originály. Dále odkázal muzeu knihovnu a 10 000 zlatých na dokončení svého díla."

isl.jpg

 

 

 

 

,,Po zveřejnění Barrandovi závěti napsal Jan Neruda v nekrologu v Národních listech toto : „Není pochybnosti, že by Barrandovy sbírky se staly největší ozdobou nejpřednějšího muzea francouzského, a že by si byl zjednal věčnou paměť v národě francouzském. On mohl prodat tyto své poklady do ciziny a byl by se stal zajisté velkým boháčem. Avšak jemu věda není kupectvím, nýbrž pravdou, a poněvadž vědecká práce jeho tvoří kus kulturních dějin naší vlasti, proto své sbírky, tento pomník dlouholeté své přičinlivosti a vědecké slávy, sloučil navěky se jménem Čech.“

www.muzeumtgm.cz
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU