,,Klášter Göttweig byl založen v r. 1083 pasovským biskupem svatým Altmannem (1015–1091). Byl postaven na hoře (449 m n.m.) ležící 260 m nad Dunajem na jihovýchodním okraji údolí Wachau v Dolním Rakousku. Název této hory Göttweig (Chotwich, Ketwein) – „gottgeweihter Berg“ znamená Bohu zasvěcená hora. Toto místo bylo osídlené už v 6. před Kristem, kdy bylo keltským kultovním místem. Ve 2. a 3. století po Kristu zde sídlili Římané. Svatý biskup Altmann zde v roce 1072 zřídil dům a vysvětil kapli sv. Erentrudy. V roce 1083 pak zde založil samostatný klášter, který i s kostelem zbudovaným ke cti Matky Boží slavnostně vysvětil dne 9. září 1083. Zakladatel musel ve zmatcích boje o investituru mezi císařem Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. opustit své biskupské město Pasov a protože stál na straně papeže, mohl se ve svém posledním úseku života zdržovat jen ve východní části své diecéze pod ochranou Babenbergů. Göttweig se tedy stal jeho útočištěm a novým domovem. Biskup Altmann zemřel v obci Zeiselmauer (v půli cesty mezi klášterem a Vídní) dne 8. srpna 1091 a byl pochován na svém Göttweigu, který dříve založil. Dodnes jsou zde uloženy jeho ostatky.“
,,Göttweig byl původně středověký obranný klášter. Původní hradní hejtmanství je částečně zachováno vedle dnešní vstupní brány. Dnes po zrestaurování tohoto objektu zde vzniklo sídlo klášterních grafických sbírek společně s Kulturně-vědeckým institutem Dunajské Univerzity Krems. Vedením a správou těchto sbírek a celého centra byl pověřen zdejší mnich historik umění P. prof. Dr. Gregor Lechner. V dobách nouze mohlo okolní obyvatelstvo najít uvnitř hradeb ochranu, což mělo v dobách tureckých válek zvláštní význam.“
,,Zakladatel Göttweigu pasovský biskup sv. Altmann zde založil klášter, do kterého povolal členy řádu Řeholních kanovníků sv. Augustina, augustiniánské kanovníky. Tyto řeholníky však již po 11 letech života na Göttweigu vystřídali v r. 1094 benediktinští mniši z mateřského opatství Sv. Blasien ve Schwarzwaldu (založeno v r. 858). Sv. Benedikt z Nursie (480-547) je nazýván patriarchou západního mnišství, je spolupatronem Evropy a zakladatelem nejstaršího mnišského řádu Západní katolické Církvi – Řádu benediktinů a benediktinek (OSB). Sepsal pravidla společného mnišského života (řeholi) a v r. 529 založil svůj klášter Monte Cassino u Neapole v Itálii, ve kterém byl po své smrti dne 21. 3. 547 pochován. Obsah jeho řehole vystihuje úsloví Ora et labora (Modli se a pracuj). Heslem řádu je novozákonní věta Ut im omnibus glorificetur Deus (Ať je ve všem oslavován Bůh). Benediktinům se i pro jejich zachovávání zásady setrvávání v klášterním životě na stejném místě - stabilitas loci, podařilo zachovat kulturu antiky až do dneška a to i v době zmatků stěhování národů, válek, revolucí, převratů a reformací. Benediktinský řád dal Církvi velké množství svatých a blahoslavených. Stal se vrcholným nositelem evangelia, hospodaření, vzdělanosti, kultury, umění, a ekonomie. I dnes žijí benediktinští mniši a mnišky ve svých klášteřích na celém světě, kde podle přijaté řehole naplňují své poslání v církvi.“
,,Po barokní dostavbě postihly klášter na konci 18. století omezení a zákazy v rámci josefinských církevních reforem. Opatství sice nebylo zrušeno, jako mnohé kláštery v celé monarchii, byl ale omezen počet mnichů, bylo zakázáno přijímat novice, byl zvýšen počet farností, zakázány poutě aj. Po zrušení těchto nařízení císařem Leopoldem II. postihly klášter zase napoleonské války v r. 1805 a 1809, kdy klášter sloužil jako francouzská kasárna. V r. 1810 postihl klášter i státní bankrot (sběr stříbra aj.). Za opata Altmanna Ariglera (1812-1846) byl klášter uveden opět do řádného stavu. V době opata Engelberta Schwerdfegera (1846-1872) dosáhl klášter největšího počtu mnichů – 81. Nastal velký rozvoj studia, vědních oborů a hudby. Někteří zdejší mniši pocházeli z území dnešní České republiky, ponejvíce z Moravy. Např. opati Matyáš II. ze Znojma (1516-1532), Adalbert I. z Lukova (1886-1923), Adalbert II. z Lančova (1923-1930), Edmund Vašíček z Jihlavy (1947-1949) a další kněží i bratři laici."
,,Klášter Göttweig je po staletí od svého založení významným náboženským, kulturním, vědeckým i mnišským centrem. Z jeho středu vzešla celá řada řádových i vědeckých osobností. Klášter stále žije odkazem svého zakladatele a v duchu benediktinské řehole i tradic plní své poslání v Církvi."
