BALBÍNOVÉ z VORLIČNÉ
BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB
,,BALBÍNOVÉ z VORLIČNÉ“
,,Byli patricijskou rodinou z Hradce Králové, která ke svému původnímu jménu Škornicové přibrala i jméno Balbínus. Při povýšení do vladyckého stavu se začali psát Balbínové z Vorličné. Podle stejnojmenné usedlosti nedaleko města Hradce Králové."
,,Nejstarší známý člen rodiny byl Jan Balbín Škornice ze začátku 16. století. Jeden z jeho synů Jan, odešel studovat do Prahy, kde se stal sekretářem u apelačního soudu a plodným básníkem. Založil pražskou větev Balbínů, domohl se zde majetku a v roce 1556 získal pro sebe i dědice povýšení do vladyckého stavu. Jeho bratr Filip se stal zakladatelem královehradecké větve. Z ní pochází nejslavnější příslušník rodu Bohuslav, který je také jeho posledním členem.
Otec Bohuslava Ludvíka Balbína ( 1621 – 1688 ) Lukáš byl purkrabím pardubického hradu, který ubránil proti stavovskému vojsku a zemřel rok po synově narození. Bohuslav studoval v jezuitských školách v Broumově, Jičíně, Praze a stal se členem řádu. Učil na mnohých místech země a všude shromažďoval historický materiál o českém národě a jeho dějinách, který zpracoval v latinsky psaných dílech ,,Výtah z českých dějin a Historické rozmanitosti Království českého.“ Jeho proslulá ,,Obrana jazyka slovanského, zvláště českého,“ ho spolu s jeho upřímným vlastenectvím přivedla do sporu s vlastním řádem, ale zároveň se stala návodem i inspirací pro obrozence."
,,Většina Balbínů se v krátké historii vladyckého stavu uplatňovala především na poli uměleckém. K již zmíněnému Janovi a Bohuslavovi můžeme ještě připojit Ondřeje, který byl tiskař, a Filipa, ilustrátora kancionálů."
,,Mládí a rodový původ“
,,Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům roku 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková."
,,Bohuslav byl vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Matku se synem podporoval také Mikuláš ze Schonfeldtu. Zajímavostí je, že hocha křtil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho (ve strachu) zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlubokou úctu ke svatým."
,,Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohorském katolickém prostředí, od deseti let navštěvoval jezuitskou školu ( předtím studoval u benediktinů v Broumově ), a tak není překvapující, že v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova."
,,Studium Bohuslava Balbína“
,,Studoval v Jičíně, Praze, Olomouci, Brně a Kladsku. V té době nebyla častá změna studijního pobytu ničím výjimečným, zvláště u jezuitů. Zde studoval klasické jazyky, literaturu a filosofii, prohloubil se jeho vztah k českým dějinám a vlasti. Při studiu v Olomouci byl Balbín ovlivněn páterem Mikulášem Leczyckým, jehož životopis později napsal. O prázdninách pobýval hlavně v Častolovicích, kde doprovázel Otu z Oppersdorfu při loveckých vycházkách a osvojil si tak smysl pro krásy přírody."
,,Církevní dráhu započal Bohuslav Balbín v patnácti letech, kdy se stal novicem brněnské koleje. O dva roky později složil první řeholní sliby v Tovaryšstvu Ježíšovu."
,,V osmnácti letech začal studovat filosofii na pražské jezuitské koleji Klementinu. Studoval v napjaté době. Roku 1639 zažil drancování Čech švédskou armádou. Po dosažení bakalářského titulu učil na gymnáziu u sv. Klimenta, aby poté, dle pravidel řádu, mohl pokračovat ve studiu teologie."
,,Když Švédové roku 1642 plenili Moravu, Balbín obhajoval doktorát. V témže roce provázel po Čechách španělského církevního pedagoga Rodriga Arriagu. Šest let poté se zúčastnil obrany Prahy. Když hrozil útok švédských vojsk, přihlásil se Balbín ihned do akademického praporu a pod vedením svého profesora, jezuity Jiřího Plachého, udatně hájil Karlův most. Při obraně Staroměstské mostecké věže byl Bohuslav Balbín vážně zraněn."
,,Do dějin vešel Bohuslav Balbín jako spisovatel a historik. Byl velkým, mnohdy nekritickým, obdivovatelem Václava Hájka z Libočan, který měl na jeho psaní velký vliv."
,,Veškerá Balbínova tvorba je charakterizována dvěma póly: pravověrným katolictvím a loajalitou na jedné straně, srdečnou láskou k vlasti, jejímu jazyku a kultuře na straně druhé. Balbínova autorská potence je úctyhodná. Napsal by dokonce více. Nebylo mu to bohužel osudem dopřáno. Zastavila ho nemoc a později slepota. Přesto se nechtěl vzdát. Útěchu mu přinášelo heslo ,,In silentio et spe fortitudo mea.“( Mlče a doufaje jsem statečný )."
,,Pracoval až do posledního možného okamžiku, než byl roku 1683 stižen mrtvicí, ochrnul a mohl psát pouze levou rukou. Nakonec mu zbyla jen možnost využívat služeb písaře. Bohuslav Balbín, bezesporu jedna z největších osobností barokní doby a české historie vůbec, zemřel čtyři dny před svými 67. narozeninami dne 29. listopadu 1688 okolo osmé hodiny večerní. Je pochován v kryptě kostela sv. Salvátora v Praze."
Kostel sv. Salvátora v Praze
,,Bohuslav Balbín je také autorem knih o církevních dějinách, o životě Jana Nepomuckého i jiných svatých. Napsal dílo, v němž líčí popis a dějiny míst zasvěcených Panně Marii v zemích Koruny české. Spolu s přítelem a žákem Tomášem Pěšinou z Čechorodu je Balbín autorem dnes už vžitého názvu Dalimilova kronika. Balbínův životopis Jana Nepomuckého si také zaslouží být podrobněji zmíněn. Zasloužil se totiž o popularizaci Jana z Pomuku, významné osobnosti z doby Václava IV. Bohuslav Balbín shromáždil existující prameny, pověsti i lidové zkazky, ze kterých vznikla nepomucká legenda. Při heuristice Balbínovi pomohli především svatovítští kanovníci Tomáš Pěšina z Čechorodu a Jan Dlouhoveský."
,,Nepomuckého životopis byl napsán pro velkou mezinárodní sbírku Životy svatých roku 1670. Balbínovy legendy využila roku 1729 jako oporu papežská kanonizační bula. V případě posuzování životopisu Jana Nepomuckého z hlediska dějepisného je nutné si uvědomit, že Balbín sám se na své dílo díval jako na legendu, která se může volně doplnit. Není to tedy striktně historický spis, což mu bylo později vytýkáno. I přes historické nepřesnosti, např. datum světcovy smrti, je však Balbínův spis důležitou českou památkou."
Poznámky – výběr z díla Bohuslava Balbína
,,Legatio Apollinis coelestis ad universitatem Pragensem etc.“ - vydáno při příležitosti korunovace Ferdinanda IV. českým králem v roce 1646. Za tento spis byl Bohuslav Balbín poslán do „vyhnanství“ do Klatov.
Dále vydal popis tří hlavních míst v Českém království zasvěcených Panně Marii :
Diva Vartensis - ve Slezsku ve Vartě
Diva Turzanensis - v Tuřanech na Moravě
Diva S. Monti - Svatá Hora u Příbrami
Díla historická, politická a životopisná :
Origines Comit. de Guttenstein - původ hrabat z Guttenštejna
Vita venerab. Arnesti - život arcibiskupa Arnošta z Pardubic
Miscellanea historica regni Bohemiae - Směs rozprav o dějinách českých, vycházelo od r. 1679. Dílo bylo rozvrženo do dvou částí, z nichž každá měla mít deset knih. Některé části vyšly až po jeho smrti.
*3.12.1621 - Hradec Králové
+28.11.1688 - Praha
,,A ŠLECHTICTVÍ JE TEDY JAKÉSI
STÁLÉ PROJEVOVÁNÍ VYNIKAJÍCÍCH
VLASTNOSTÍ, K NĚMUŽ VEDE POTOMKY
JEJICH PŮVOD A PŘÍKLADY JEJICH
PŘEDKŮ."
Bohuslav Balbín
,,Ano, i Bohuslav Balbín se řadí na první místa jako velká osobnost české historie a patří také mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka." Ludmilka
Vypsáno z Lexikonu České šlechty a denního tisku
BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB
