Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hans von Aachen šlechtický stav a erb -

30. 1. 2025

ooooooooooooooooooooooooooooo

Hans von Aachen šlechtický stav a erb

Autoportrét (asi 1574, Wallraf-Richartz-Museum, Kolín nad Rýnem)

wikipedie

Německý malíř, představitel manýrismu. Působil v Praze jako dvorní malíř Rudolfa II. Potvrzení šlechtického stavu a erbu získal v roce 1605. Jeho náhrobník se znakem rodu se zachoval v chrámu sv.Víta v Praze. Vynikl jako portrétista, ale maloval i obrazy s biblickými, mytologickými a alegorickými náměty.

Hans von Aachen se oženil s Reginou, dcerou hudebního skladatele Orlanda di Lasso, kterou vypodobnil nejméně dvakrát na svých obrazech, poprvé na dvojportrétu se zrcadlem a podruhé jako loutnistku. Měli spolu sedm dětí.[2] Nejstarší byl syn Johannes (Hans), následovala dcera Marie Maxmiliána. V roce 1603 zemřela patrně v kojeneckém věku již zmíněná dvojčata Johanna a Regina. V roce 1610 se manželům narodil syn Julius a později dcera Kateřina. Až po Aachenově smrti se v září 1615 narodil poslední syn Johannes Franciscus, který byl pokřtěn již v Mnichově, kam se Regina von Aachen krátce po manželově smrti přestěhovala.

Hans von Aachen ve Eserleri:

https://www.youtube.com/watch?v=gTxOYQmq0N8#utm_content=organic&utm_term=Hans%20von%20Aachen&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Hans von Aachen v břevnovském klášteře:

https://www.cysnews.cz/kultura/hans-von-aachen-v-brevnovskem-klastere/

Hans von Aachen se po čtyřech stech letech vrací na Hrad:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/hans-von-aachen-se-po-ctyrech-stech-letech-vraci-na-hrad-207823

Wikipedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_von_Aachen

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Kryštof Ignác Abele z Lilienberka

wikipedie

Tajný dvorní sekretář, získal přízeň a důvěru císaře Leopolda I., ,,jenž užíval služeb jeho v nejdůležitějších a nejchoulostivějších záležitostech". Byl členem zvláštního soudného soudu. Jeho jméno figurovalo v celé řadě komisí při trestních a hrdelních procesech ve 2. polovině 17.století. Hrál zásadní roli při zrušení uherské ústavy a v soudním procesu proti knížeti Václavovi z Lobkovic roku 1674. V roce 1680 se podílel na pádu hraběte Sinzendorfa a nahradil ho na postu presidenta dvorní komory.