Rub a líc MODRÉ KRVE - Tajemné ROKYCANSKO v západních Čechách - Velmistr sňatkové politiky
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Rub i líc MODRÉ KRVE
FOTO - biography.com
,,Vznešený klid, elegance, řád, tradice a taky bohatství, to vše si takřka automaticky spojujeme se životem šlechty. Ovšem lidé s modrou krví neměli vždy na růžích ustláno. Kupříkladu minulé století pro ně bylo časem velkých ztrát, majetku i domova, a taky strachu z budoucnosti, pocitu ponížení a beznaděje."
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Tajemné Rokycansko v západních Čechách
,,Od říčky Klabavy vystoupáme na táhlý hřeben s podivným vrcholem. Zdejší skály nesou stopy svatovojtěšské legendy. Další pověsti připomínají činy svatého Ivana a Prokopa. Aby ne, tito světci dokázali krotit démony a pracovat s energiemi, dokázali změkčit kameny i skály, meditací „přeprogramovali“ záporné energie v kladné. I když jen dočasně…“
,,V dřívějších dobách na hřebenu stála socha svatého Vojtěcha s trochu nezvyklým křížem. V blízkém sedle se podle psychotroniků kumuluje značné množství energie, dnes tudy vede silnice z Mirošova do Hrádku u Rokycan. V dávných časech tu pocestným hrozil ohnivý čert, strašila je létající hlava - nebezpečný přízrak bůhví odkud.“
,,Jako zjevení na člověka zapůsobí starobylý kostel svatého Jakuba Většího, poslední pozůstatek zaniklé obce. O jeho barokní renovaci se postaral rod Vratislavů z Mitrovic během sedmdesátých let 17. století. Ale možná tu již v románských dobách stávala křesťanská svatyně, před ní i pohanská. Předci byli daleko vnímavější, než jsme my. Dobře rozpoznali ta správná (léčivá, blahodárná) místa v krajině.“
Kostelní hrobka šlechtice Františka Diviše Vratislava z Mitrovic
,,Šlechtic František Diviš Vratislav z Mitrovic je v kostelní hrobce pohřben. Proč zrovna tady? Prý zemřel hned po dokončení kostelní přestavby. Měli Vratislavové z Mitrovic poznatky o energetické síle místa? Doufal urozený pán v lepší posmrtný život a ve snadnější (jisté) vzkříšení? Není to poprvé, co se setkáváme s podobnou vírou či spekulací. Náš průzkum ale došel k opačnému zjištění. Zřejmě svatojakubský kostel soužil jako „zátka“ (pojistka), zabraňoval průniku bytostí a přízraků do našeho světa. V sedle podle všeho bývalo pohanské obětiště s hradištěm (i když archeologové nesouhlasí). Proto lidé kolem kostela založili křesťanský hřbitov s masivní kamennou zdí. Ano, nebožtíci byli chráněni před úkladnými démony stejně jako jejich pán. A naopak - křesťanská svatyně a hroby „plaší“ pohanské přízraky.“
Chylice
mezi Mirošovem a Hrádkem
Filiální kostel svatého Jakuba Většího
,,Podle některých badatelů byl za husitských válek nebo krátce po nich kostel i s vesnicí Chylice vypálen. Vesnice je však naposledy zmíněna ještě k roku 1565, teprve v roce 1616 je označena přídomkem pustá. Kostel zřejmě fungoval i poté, neboť v roce 1611 byl v něm zasazen náhrobní kámen, těch je zde ze století 17. hned několik (majitelů panství Vratislavů z Mitrovic). V roce 1654 byla obnovena fara, nikoliv však v Chylicích, ale v sousedním Mirošově, který převzal sídelní funkci. Kostel v Chylicích funguje od té doby již pouze jako filiální.V polovině 17. století byl chrám sv. Jakuba Většího značně poničený a bez věže. O jeho zásadní opravu se v letech 1675 - 1676 (druhý lepopočet je uveden nad vchodem do kostela) postaral majitel mirošovského panství František Diviš Vratislav z Mitrovic, ten zde byl také o rok později pohřben."
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Erb na Vratislavském paláci
na Malé Straně v Praze
Vratislavský palác na Malé Straně v Praze
Vratislavové z Mitrovic též Wratislavové z Mitrowicz jsou starou vladyckou rodinou.
,,Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od něho pak rod převzal své jméno. A od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu." ,,Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva."
,,Zlom nastal na přelomu 16. a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Hrabata - Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice a další statky."
,,Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem."
Náhrobek Václava Vratislava
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KNIHA:
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
- které on v tureckém hlavním městě Konstantinopoli viděl, v zajetí svém zakusil a po šťastném do vlasti se navrácení sám léta Páně 1599 sepsal/Václav Vratislav z Mitrovic
vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwvvvvvvvv
Fridrich, v pořadí pátý habsburský vévoda tohoto jména, byl zvláštní pavouk. Určitě by si rozuměl s dnešními psychotroniky a záhadology. Spíše než politika a válečnictví ho totiž zajímaly astrologie, alchymie, okultní vědy, mystika a numerologie. Právě jemu je připisován tajemný souhláskový rébus A E I O U, který je ke spatření například v kostele Panny Marie ve Vídeňském Novém Městě.
Údajně jde o zkratku latinského výroku Austriae est imperare orbi universo (Rakousko nechť vládne celému světu). Zvláštní je, že už o dvě generace později se tato věta málem naplnila, když Habsburkové panovali v državách, nad nimiž – obrazně řečeno – slunce nezapadalo.
Navzdory svému nezájmu o politiku byl do ní Fridrich V. neúprosně vtahován. V roce 1440 ho říšští kurfiřti zvolili římským králem. Korunovat se však v Cáchách nechal až v roce 1442. Při jeho notoricky známé nechuti k cestování je vůbec s podivem, že o deset let později vážil cestu až do Říma, kde ho papež Mikuláš V. korunoval na císaře. Nevýbojný, osobně skromný a slušný Fridrich, jako římský panovník toho jména třetí, se překvapivě stal prvním Habsburkem s císařským titulem a prakticky otevřel svému rodu cestu k takřka trvalé usurpaci této nejvyšší světské hodnosti.
Foto - commons.wikimedia.org
Císař rád zahradničil
Na jeho postavení císaře Svaté říše římské však odmítl brát ohledy jeho vlastní mladší bratr Albrecht VI. a oblehl ho ve vídeňském hradě. Teprve vojenská pomoc českého krále Jiřího z Poděbrad zabránila císařovu pokoření. Fridrich V. se ještě dočkal války s mimořádně vládychtivým uherským králem Matyášem Korvínem, který podobně jako Poděbrad nepocházel z významného dynastického rodu, ale z řad domácí šlechty. Matyáš poté, co se zmocnil Moravy a na jihu Uher uzavřel mír s Turky, vpadl také do Dolních Rakous. V roce 1485 se dokonce zmocnil Vídně. Císař Fridrich získal ztracená území teprve po Matyášově smrti. Sám zemřel tři roky po něm v Linci, kde se věnoval zahradničení, sbírce drahokamů a alchymistickým pokusům. Pochován byl ve Svatoštěpánském dómu ve Vídni.
Láska princezny Marie
V té době už byl římským králem Fridrichův syn a jedna z nejpozoruhodnějších osobností habsburského rodu Maxmilián I. Podle astrologů byla v čase jeho narození 22. března 1459 v ascendentu (vzestupu) planeta Mars, což prý přináší „nepříznivého ducha“ strojícího úklady. Tato předpověď se s podivuhodnou přesností vyplnila.
Foto - kids. kiddle.co
Maxmilián to neměl v životě právě jednoduché. Když mu bylo čtrnáct, začal mu jeho otec císař Fridrich sjednávat sňatek s nejžádanější evropskou nevěstou Marií Burgundskou, šestnáctiletou dcerou Karla Smělého, vládce nejen Burgundska, ale také Lucemburska, Flander, Brabantska, Hollandu a Zeelandu, území označovaných jako Nizozemí. Karel si ovšem kladl podmínku, že císař ho povýší z vévody na krále, což Fridrich bez souhlasu říšských kurfiřtů nemohl udělat.
Jednání se vleklo a zdálo se, že ze sňatku nebude nic. Stala se však v takových případech málokdy vídaná věc, princezna Marie se do dlouhovlasého a nosatého Maxmiliána zamilovala. Tatínkovi se to samozřejmě nelíbilo, ale nakonec - jak už to tak v dějinách bývá - zasáhl osud. Vévoda Karel Smělý padl v lednu 1477 v bitvě s francouzským králem Ludvíkem XI. u Nancy a vítěz chtěl osiřelé dědičce Burgundského vévodství vnutit za manžela svého nedospělého syna Karla. Naštěstí Mariin vytoužený Maxmilián dorazil jako pohádkový rytíř ještě před Francouzi v srpnu 1477 do Gentu na vévodský dvůr a okamžitě se slavila svatba.
Foto - aukro.cz
Nešťastný pád z koně
Traduje se, že ti dva k sobě doslova hořeli láskou, byť si první milostná slůvka museli říkat latinsky, protože mladý Habsburk neuměl ani francouzsky a samozřejmě ani vlámsky. Jenže takové maličkosti nejsou v podobných případech vůbec na překážku. A jestliže bylo vzájemné okouzlení pro Maxmiliána spojeno s vyženěním dnešního území Beneluxu, tím lépe.
Po deseti měsících se mladým manželům narodil syn Filip, později označovaný přízviskem Sličný. Už v době Mariina těhotenství oceňoval burgundský dvorní kronikář Jean Molinet jejího manžela nadšenými slovy: „…Plodný a správný muž, milovaný Bohem, který sesílá potomstvo, jehož naše urozená vévodkyně a princezna Marie přijala a otěhotněla životaschopným dítětem.“ Po Filipovi následovala dcera Markéta a další syn František, jenž však zemřel ještě jako kojenec.
Štěstí mladého manželského páru však nemělo mít dlouhého trvání. V roce 1482 spadla při rychlé jízdě teprve pětadvacetiletá Marie Burgundská z koně, utrpěla těžká vnitřní zranění a po třech týdnech bolestivého utrpení zemřela…
Jan Bauer
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
