Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jen postůj, poutníče

28. 8. 2007

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ

 

Obrazek

 

,,Jen postůj, poutníče ..."

 

,,Jen postůj, poutníče…

nad hlavou slunce

a oslnivá nádhera léta.

Za zády hřmějící varhany –

u nohou hluboko pod schodištěm

k chrámu leží Země.

Vidíš až k Jeseníkům,

k Brnu i k Velké Moravě

a na východě stíny Tater.

To je Tvůj domov.

To je ta vlast,

o níž kdysi slýchals,

ale dnes už nevíš,

co to je.

Tak postůj, poutníče.

Ten chrám za zády

a znění varhan

tak to je srdce,

stále ještě tluče…

Ale že nepřišels rozjímat

a šeptat modlitby ke Svaté Matce ?

Nevadí.

Žes chtěl jen uniknout

a na chvíli zapomenout

na svoje bolesti a úzkosti,

na všechny hrůzy a zloby světa ?

Žes chtěl zahlédnout oblohu nad hlavou

a cítit vůni trav a pryskyřice v lesích ?

Že vlast Tě dávno nezajímá,

ani ruka,

jež z ní stále zmítá

a MATKA nad bronzovou branou

v Tobě dávno mlčí ?

Že máš raději lásku na psí knížku

než Boží požehnání

a těch knížek po kapsách raději víc ?

Jen postůj, poutníče…

Jsi přece svobodný,

moderní člověk,

jen trochu unavený

a zklamaný životem i světem.

Přišel jsi na výlet,

ne si trápit hlavu,

chrám přírody Ti stačí.

Nevadí, odtud vidíš všechno,

celou Moravu,

lesy i vůni pryskyřice

i to hemžení tam dole,

jemuž chceš uniknout.

A cítíš také všechno –

někdo však

v Tobě stále šeptá

a zneklidňuje.

Slyšíš ho ?

Nemáš nic,

čím bys ucpal uši.

Pod nohou jen starý kámen schodů,

je stále pevný jako láska

a víra těch minulých.

Každý schod označili jménem.

To jsou přece Tvoji,

i když je neznáš

a nechceš o nich slyšet.

I tak jsi tady doma,

tak jaký výlet.

Jsi jenom ten dávný zbloudilec

hledající cestu a vědoucí,

že OTEC rád počká.

Nespěchej, poutníče,

ON má dost času.

To jenom nám tak ubíhá

a zoufale schází.

Jistě jsi už dávno pochopil,

že máme v tomto nádherném,

opojném a slunném letním dni,

do něhož sis tak radostně vyšel,

abys zhlédl tu milovanou Zemi

i s těmi jmény v kameni,

šeptajícím hlasem v Tobě

a čekajícím OTCEM,

jen jedinou jistotu

MEMENTO MORI – POUTNÍČE !"

( Pavel Hejcman )

 

 

Obrazek

 

 ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ