Ubohé bytosti !
oooooooooooooooooooooooooooooooooo
,,Slzy dědiců jsou často zastřeným úsměvem."
,,Do paměti se vrývá každý šrám, data i tváře, dramatické scény. Paměť je studna. Podívej se tam. V té hloubce stejně uvidíš se sám, a obraz bude trochu rozostřený."
Ubohé bytosti!
,,Litujeme slepce, který nikdy nespatřil denní světlo, hluchého, který nikdy nezaslechl zvuky přírody, němého, který se nikdy nemohl projevit hlasem a pod záminkou falešného studu nechcete politovat slepé srdce, hluchou duši, netečné svědomí, které ubohou postíženou bytost dohánějí k šílenství, které ji brání proti její vůli rozeznat dobro, zaslechnout hlas Boží a promluvit čistým hlasem Lásky a věrnosti."
,,Paměť je deníkem, který všichni nosíme."
Wilde
,,Osudy lidí v době dávné i dnešní jsou si podobné. Jíme stejný chléb, jako jedli tehdy a kus masa je nám stejně milý ... Nu ano, dříve se nabírala šalše střídou chleba ze společné mísy a nyní se napichuje sousto vidličkou a máčí v omáčce, ale to přece není podstatné. Stejné slunce padá na zdi domů a podle šířky vrat se usuzovalo na bohatství jejich majitele, právě jako dnes. Jen s tím rozdílem, že kdysi tu vyjížděly ekvipáže a nyní automobily."
,,Čas, bratr mého srdce, jež jde a odměřuje mi hodiny mého bytí."
,,Vpravo pod oknem stával pranýř. Místo zůstalo, pranýř rozlámali, odnesli. Ale místo zůstalo. Také mrtvé odnesli, když leželi na dlažbě. Ale zůstalo místo, kde leželi, kde se vsákla jejich krev. I ta zůstala mezi dlažebními kameny. Pouze těla odnesli, i těla z domů, kde se lidé rodili a umírali. Otevřela se okna, aby duše mohla ven a pak odnesli těla. Tatáž těla, tytéž slzy. Tytéž zdi, kameny, stromy ."
,,Život je růžovy keř s trny a umění je jeho květem."
Eberes
,,Někdo časem zmoudří, někdo dál věří pohádkám, o živé a mrtvé vodě. Co, že je lepší ? Nevím ! Jsem zde, odkud jsem vyšla, stejná a jiná. Jako ty domy, věci a stromy kolem. Prosáklá vlastním životem, který si neustále vybírá a mění. Potřebné schovává, nepotřebné zahazuje !"
,,Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí."
,,Chvíle za chvíli padá do minulosti jako sněhové vločky. Zrodila se, hyne a ve vteřině je pouhou vzpomínkou, ve které podléhá stejným změnám, jako já sama. Kde je minulost mimo lidskou paměť ? Dnes ji vidím jinak než včera, jinak než ji uvidím zítra. Minulost, ze které jsem celá utkaná, kde loňské vlákno se váže s předloňským. Bez ladu a skladu a celá ta kukla, usnovaná z vláken okamžiků, jsem já, měnící se každým krokem, kterým běžím po točícím se kole přítomnosti."
,,Před stromem, který vrhá stín, je třeba se poklonit ."
Kafka
,,Když je svět zářivý, musí být jeho opakem špína a když jeho skleněné věže znamenají smrt, musí láska kvést na dlažbě nábřeží a třeba i ověnčena řetězy. Když člověk nechce přijmout skutečnost, musí se o dní oddělit fantazií a čekat na rudý soumrak s čelenkou a pérem ve vlasech."
,,Kniha musí být sekerou na led zamrzlého moře v naších duších."
Kafka
,,Když je člověk ještě malým člověkem, vidí hodně malých a krásných, ale bezvýznamných věcí. Ze své perspektívy na krátkých nožkách má blíže k detailům. Hledí dychtivě na každý kamínek, pohozený cár papíru, barevné sklíčko, zrezivělý pant. Protože nemá o čem velkém přemýšlet, zapamatuje si je na vždy."
,,V životě záleží úplně na jiných věcech než na darech, které je možno koupit."
oooooooooooooooooooooooooooo
