Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

,,Historie Kolovratského kostela sv.Ondřeje“

Vznik kolovratského kostela svatého Ondřeje není znám. Je možné, že stavba vznikla již v období románském tj. před rokem 1250, někteří odborníci to připouštějí nebo vznikl v období ranně gotickém. Stavba byla založena na skalnaté vyvýšenině nad obcí nad protékajícím potokem, uprostřed středověké obce Kolowraty považované za kolébku slavného šlechtického rodu Panů z Kolowrat. Jejich předek šlechtic jménem Mladota se připomíná již roku 1205. Stavba se jistě měnila, byla přestavována, taky rozšiřována i jinak měnila svůj vzhled.

První zmínka o kostele svatého Ondřeje v Kolovratech je z roku 1350, kdy náležel jako farní kostel do děkanátu říčanského. Druhá zmínka z roku 1363 říká, že plebánem zde byl Jan, který si se souhlasem patrona kostela pána Jana z Kolowrat vyměnil zdejší místo s knězem Bohuňkem působícím při chrámu svatého Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha na Pražském hradě. Roku 1380 po smrti plebána Bohuňka byl jako nástupce zmiňován Vavřinec sakristián kollegiálního chrámu v Kroměříži. V té době kolem roku 1380 přešlo patronátní právo ke kostelu do té doby patřící pánům z Kolovrat na převora komendy rytířského řádu svatého Jana Jeruzalémského v Praze, kterým v té době Kolovraty patřily. Roku 1383 mění své místo Vavřinec s plebánem otrybským Chotěborem. Roku 1408 je již pouze jako střídník zmiňován kněz Petr.

Další záznamy a osudy kolovratské farnosti mizí. Lze předpokládat, že husitské hnutí církevní majetek zabralo i Johanitům v Kolovratech, a že v té době pravděpodobně zanikla i kolvratská fara. Od těchto časů po dobu asi 350 let nejsou známy skoro žádné písemné zprávy o kolovratském kostele. Někdy v těchto temných dobách byli kolovratští věřící převedeni z farnosti říčanské do farnosti uhříněveské kam patří dosud. V roce 1384 odváděla kolovratská fara 9 grošů půlletního desátku královské komoře. Z toho je patrno, že kostel měl i svojí faru. Nevíme přesně kde fara stála, jak vypadala, ani kdy byla zničena. To, že je kostel zasvěcen apoštolu svatému Ondřeji ukazuje na ranně středověký původ. Středověký kostel se skládal ze zhruba čtvercové lodi, čtvercového presbytáře se sakristií po boku, věže zvonice a samostatně stojící kostnice.

Původní středověký presbytář stával na jižní straně kostela. Jeho zbytky jsou zakomponovány do přízemí dnešní věže a jižní části kostela. Byl zaklenut středověkou křížovou bezžebrovou klenbou a má v jižním boku zazděný dovnitř obrácený kamenný gotický hrotitý profilovaný portálek, datovaný do první poloviny 14. století. Pravděpodobně vedl do zakristie, ze které se dochoval fragment středověké gotické omítky, se stopami maleb, odkrytých při jedné z oprav kostela. U kostela musela stát i zvonice, pro kterou Mistr zvonař Stanislav Klatovský ze Starého města pražského zhotovil roku 1546 zvon. Druhý větší zvon byl zhotoven roku 1705. Tento byl za první světové války zabaven a rozlit pro vojenské účely.

Kostel byl v průběhu let opravován, jedna větší oprava probíhala v roce 1670 a do této doby se řadí odkrytí ornamentální renesanční malby. V roce 1767 byla provedena radikální barokní přestavba kostela, který byl ve velmi špatném stavu. Dispozice většího barokního kostela je obdobná skladbě středověké. Hlavní loď kostela je obdélníkového půdorysu zaklenutá valenou klenbou s lunetami nad okny. Loď se otevírá triumfálním půlkruhovým obloukem do čtvercového presbytáře situované na severní straně kostela. Presbytář je zaklenut \”českou plackou\” do pasů a přiléhala k němu i sakristie, která byla přistavěna až v 60. letech 19. století. Byla osazena na podélnou osu kostela a přizdobena novorománským vlysem. Při rekonstrukci kostela v roce 1767 byl v severní zdi ohrazení hřbitova, který se rozkládá kolem kostela prolomena v ose kostela nová vstupní brána.

Původní vstup byl ze strany jižní přímo od silnice, (při výkopových pracech byly nalezeny zbytky zrušeného schodiště). Tento jižní vstup potvrzuje zazděný dveřní otvor v jižní štítové stěně kostela. Barokní přestavbu kostela prováděl říčanský stavitel Václav Budil, syn Tomáše Budila , který provedl také zásadní přestavbu uhříněveského kostela \”Všech Svatých\” ve slohu barokním a rovněž i kostel \”Svaté Markéty\” v Královicích. Přestavba kolovratského kostela, ale i kostela uhříněveského a dalších v panství se prováděla za podstatného přispění majitelky uhříněveského panství, vévodkyně Marie Terezie Savojské, velké dobrodinky lidu svého panství. Ta své panství zpravovala od svých 18. let do své smrti ( 1712 – 1772 ). Stavby kostelů podporovala, ale pro jejich údržbu zřizovala donace.

Exteriér kostela se do roku 1993 zachoval v podobě z období šedesátých let dvacátého století. V té době pravděpodobně došlo při opravě k likvidaci zbytků barokních architektonických prvků. Dle pamětníku i dochovaných dokladů můžeme říci, že střecha hlavní věže i sanktusníku měly původně krytinu šindelovou, ta byla při opravě nahrazena krytinou plechovou, dá se předpokládat, že i krytina nad lodí a presbytářem byla původně šindelová, zmizely barokní voluty, které nejlépe dokládá akvarel zdejšího kostela na uhříněveské faře namalovaný uhříněveským rodákem malířem J. Bubeníčkem.

  KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK