Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

,,Dnešní podoba původně gotického kostela sv. Vavřince v obci Podlesicích pochází…“

,,Kostel sv.Vavřince v Podlesicích“

Dnešní podoba původně gotického kostela sv. Vavřince v obci Podlesicích pochází z roku 1701, kdy byl kostel i fara zcela nově upraven v barokním slohu na náklady rytíře Golče. V podvěží byla částečně zachována gotická klenba. Kostel je jednolodní s trojboce zakončeným presbytářem, s mohutnou hranolovitou věží se sakristií v přízemí na severní straně a předsíňkou v západním průčelí. Fasády jsou členěny lizénovými rámci a pilastry, západní průčelí je rovné, členěné podloženými pilastry s římsovými hlavicemi a završeno štítem s trojúhelníkovým nástavcem. Hlavní oltář je z 2. poloviny 17. století. Oba postranní oltáře P. Marie a sv. Anny pocházejí nepochybně ze starého zařízení kostela před úpravou v r. 1701. Oba jsou prací téhož autora a patří spolu s kazatelnou z konce 17. stol. k nejcennějším památkám zdejšího kostela.

Ve věži kostela jsou dva zvony - jeden z roku 1489 a druhý z roku 1524. Malý zvon z roku 1489 o váze asi 380 kg měl český nápis "Pane Buezie, racz daru téhoz zehnati. Letha buezicho tisiceho čtyerskeho osmdesateho devateho. Amen."F. Schmied ve svých dějinách obce Podlesice z 30. let 20. století poznamenává, že k položení základního kamene kostela došlo pravděpodobně v době Opla z Fictumu v letech 1514 - 1530. Ukazuje prý na to náhrobek s fictumovským znakem a letopočtem 1514, uložený v sakristii. To, ale neodpovídá skutečnosti, že kostel v Podlesicích v té době již dávno stál.

Letopočet 1514 se musí vztahovat k něčemu jinému než položení základního kamene.Na přelomu 16. a 17. století byl kostel protestantský, roku 1617 je zde uváděn protestantský farář Petr Schlegel. Po Bílé hoře byl znovu katolický a v letech 1623 - 1723 byl filiálním ke kostelu ve Vilémově. Pamětní kniha fary začíná až rokem 1723, kdy zde byla fara obnovena. Jsou v ní zaznamenány všechny opravy kostela - k první větší došlo r. 1862. Od roku 1901 se opakují zápisy o nutnosti rozsáhlé opravy, protože "do kněžiště při příležitosti deště prší a zdi jsou nasáklé vodou". Roku 1904 se přikročilo k částečným opravám, ale na důkladnou opravu musel kostel čekat až do roku 1910. Poslední větší oprava kostela před 2.světovou válkou proběhla r. 1938.

V horní části návsi, pod ohradní zdí kostela, lemované 16 lípami, stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1775. Uvedený letopočet je na soklu. V roce 1999 byly tyto lípy vyhlášeny za chráněné stromy pod názvem "Podlesické lípy".

U ohradní zdi, v prostoru mezi ní a kostelem, jsou 2 náhrobky ze zrušeného hřbitova, který obklopoval kostel a torzo Madony, přemístěné sem od silnice do Vilémova, od nájezdu na polní cestu k radonickému vodojemu. V seznamu kulturních památek je zapsán také areál fary č.p. 8.

,,V okolí Podlesic se zachovaly ještě 2 křížky - u výjezdu na Vilémov a u nájezdu na polní cestu k radonickému vodojemu. Ze silnice do Chotěbudic u polní cesty do Vojtěchova jsou Boží muka.“     Ludka.B

 -----------------------------------------------

,,Původně zde stávala románská bazilika postavená…“

,,Kostel sv.Gotharda ve městě Slaný“

Roku 1137 první zmínka o kostelu sv. Gotharda.

V roce 1371 oprava kostela po požáru.

Konala se v roce 1890 novogotická přestavba kostela

Na jihovýchodní části města se nachází :

Chrám sv. Gotharda, který je žlutý s celkem mohutnou věží se špičatou černou střechou.

Původně zde stávala románská bazilika postavená ostrovskými benediktiny patrně r. 1136, z ní dodnes zachovány fragmenty zdiva na severní straně.

V polovině 14. století goticky přestavěn, opravován po válečných devastacích. Zásadně přestavěn a regotizován v 19. století architektem R. Štechem. Gotická trojlodní bazilika s obdélným, pětiboce ukončeným presbytářem s obdélnou sakristií a přilehlým depozitářem po jižní straně a v průčelí obdélná předsíň.

Nad severozápadním nárožím hranolová věž s hrotitými okny, kryta jehlancovou střechou. Presbytář sklenut síťovou hvězdovou klenbou a dochovaná nástěnná malba z počátku 16. stol.

Sakristie a depozitář sklenuty cihlovou křížovou žebrovou klenbou, předsíň křížovou žebrovou klenbou. Barokní kruchta podklenuta valenou klenbou s lunetami.

V depozitáři je kamenná pozdně gotická pokladnice s železnými dvířky.

Zařízení

Hlavní oltář ze druhé poloviny 18. stoetí, portálový, sloupový a sedm bočních rokokových oltářů z druhé poloviny 18. stol. (sv. Jana Nepomuckého, sv. Barbory, sv. Floriána, sv. Anny, sv. Maří Magdalény, oltář Ukřižování a Panny Marie); pseudogotická kazatelna; barokní zpovědnice a lavice; rokokové varhany; cínová křtitelnice z r. 1511. Na východní zdi lodi nápisový náhrobek ze 17. stol., na vnější zdi presbytáře náhrobní deska a náhrobek, oba ze 16. století - V 90. l. 20. století rekonstrukce třech bočních lodí.

,,Jistě stojí za zmínku -  těch sedm bočních rokokových oltářů a cínová křtitelnice  z roku 1511. I v dnešní době je kostel značně využíván – hlavně ke koncertům.“     Ludka.B

,,A co teprve - Zvony Kostela sv.Gotharda, které mají krásné hlasy."

V prostoru věže ve zvonovém patře na dřevěné zvonici jsou v současné době zavěšeny tři zvony.

Největším zvonem ze současných je :

Gothard - spodní průměr – 154 cm, hloubka – 112 cm, šířka závěsu – 178 cm, délka srdce – 135 cm, rok ulití – 1494, zvonař – Georgius Canulator

Koruna je šestiuchá s plochým květinovým reliéfem. Na čepci jsou dva řádky nápisu (bohužel místy poškozeného) gotickou minuskulou. Řádky jsou odděleny linkami a akantem ovíjeným kolem provazce. Pod nápisem jsou plastiky Panny Marie s Jezulátkem a sv. Mikuláše. Na věnci je akant ovíjený kolem provazce. Zvon má dvě ráhna a směr pohybu je východ – západ.

Erasmus - spodní průměr – 50 cm, výška – 41 cm, šířka závěsu – 69 cm, délka srdce – 37 cm, rok ulití – 1545, zvonař – mistr Stanislav

Koruna je šestiuchá, hladká. Na čepci jsou jednoduchými širšími linkami oddělené dva řádky nápisu. Pod nápisem jsou naproti sobě dvě neidentifikovatelné postavy světců (s knihou v ruce by to mohl být Erasmus, druhá je modlící se světice).

Marie - spodní průměr – 114 cm, hloubka – 86 cm, šířka závěsu – 128 cm, délka srdce - 95 cm, rok ulití – 1508, zvonař – mistr Bartoloměj

Koruna je šestiuchá s plochým reliéfem akantových úponků. Na čepci jsou jednoduchými dvojlinkami oddělené dva řádky nápisu dobře čitelnou minuskulou. Pod nápisem je plastika Panny Marie s Jezulátkem.

,,Jak už vyplývá z textu – všechny zvony jsou na RUČNÍ  zvonění.“     Ludka.B

 ------------------------------------------------

,,Slovanské hradiště Libušín s…“

 ,,Kostel sv.Jiří a Kostel sv.Prokopa“

Slovanské hradiště Libušín s kostelem sv. Jiří.

Území hradiště bylo osídleno již v 6. - 7. století, jak bylo potvrzeno archeologickými nálezy keramiky tzv. pražského typu. Opevnění hradiště bylo budováno až v 9. století a obrannému účelu sloužilo nejvýše do přelomu 11. a 12. století. Je pravděpodobné, že už v 10. století zde byl kostel sv. Jiří, jemuž byly v té době zasvěcovány kostely. Podle historických pramenů byl pravděpodobně po roce 1277 přistavěn ke kostelu presbytář, tj. v době, kdy vlastníkem Libušína byl benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově a Skalách. V rejstřících papežských desátků roku 1352 je kostel sv. Jiří uváděn jako farní. Kostel byl zřejmě živým centrem pro obyvatele ze širokého okolí. Asi kolem roku 1500 byla postavena zvonice a na ní byly osazeny zvony od mistra Bartoloměje z Prahy, jeden r. 1504 /odcizen 1996/ a druhý r. 1536 /nedochoval se/. Roku 1683 byl pořízen ranně barokní oltář a kazatelna. Roku 1711 byly osazeny kamenné portály, roku 1737 byl postaven kůr. Kolem roku 1760 byl zhotoven rokokový oltář sv. Jiří. Po roce 1800 byl kostel vyzdoben souborem obrazů apoštolů /od roku 1991 v depozitáři/. V roce 1859 byly instalovány varhany, v roce 1883 byl zhotoven nový strop na lodi. Od vysvěcení nového kostela sv. Prokopa v Libušíně v roce 1908 slouží kostel sv. Jiří na Hradišti jako kostel poutní a hřbitovní.

Kostel sv. Prokopa

Velký novogotický kostel sv. Prokopa byl postaven v roce 1908 místní školní radou především pro školní děti. V té době už nevyhovovalo docházení do kostela sv. Jiří na hradišti. Za 30 let rozvoje hornictví Libušín vzrostl z 500 obyvatel na 4082 a do dvou škol obecných a školy měšťanské chodilo více než 1000 dětí. Obec nebyla samostatnou farností, kostel mohl mít jen statut kaple. Stavbu proto zařizovala místní školní rada jako školní kapli. V lednu 1906 byly přijaty plány architekta Mockera z Třeboně, v květnu 1907 zadáno provedení staviteli Ullmannovi z Libušína a 25. listopadu 1908 byl kostel vysvěcen pražským arcibiskupem. Kostel, zasvěcený patronu horníků sv. Prokopu, je jednolodní novogotický chrám s věží 32 m vysokou, s presbytářem s malou věžičkou. Má plochý strop, 11 oken z katedrálního skla a 5 oken s obrazy sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Jiří, sv. Josefa, sv Anny s Pannou Marií dle návrhu akad. malíře A. Liebschera. Obrazy v lodi malovali místní učitel Adolf Kolář a Adla Schön, tehdy student uměleckoprůmyslové školy. Vnitřní zařízení je rovněž v novogotickém stylu a tvoří tak se stavbou vzácnou slohovou jednotu. Vedle kostela je sloup se sochou sv. Jana Nepomuského z r. 1735.

,,Obec Libušín má co nabízet, pokud o to stojíme, protože má historické zázemí.“     Ludka.B