OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Mezi nevědomé symboly patří například tajemné obrazce, které se již dlouho objevují v obilných lánech a na loukách.
ODKAZY na Kruhy v obilí :
https://www.youtube.com/watch?time_continue=4&v=Tr_YQ7Q7uwI
https://www.youtube.com/watch?v=kgeLNrBM_6k
https://www.youtube.com/watch?v=apMM0A_faoo
https://www.youtube.com/watch?time_continue=2&v=3W3xHRv7BJA
Symboly jsou i Kruhy v obilí
Foto - cestyksobe.cz
,,Mnohým se asi bude zdát velice nepravděpodobné, že si nevědomí vybírá symboly pro naši společnost dávno mrtvé, symboly cizích kultur, jejichž pozůstatky jsou maličkým fragmentem v dějinách lidstva. Ovšem symbol Boha je spojen s nejednou z vyspělých známých civilizací našeho světa. Těmito civilizacemi prošly statisíce a možná milióny lidských jedinců a ti už museli za sebou v kolektivním nevědomí lidstva zanechat pořádně širokou brázdu. Proto by bylo zázrakem, kdyby se právě takové symboly v nevědomí neobjevovaly. Tato skutečnost by měla vést lidstvo ke skutečné snaze sebrat, sepsat, pochopit a uvést v život mnohé zapomenuté mýty a symboly, neboť ony jsou pupeční šňůrou, která člověka spojuje s říší Boha a která nevědomým vytrvale posílá obrazy k prozření, stejně jako matka posílá živiny svému nenarozenému dítěti ve svém lůně.“
,,Nejen v mytologii jsou ukryté mnohé nevědomé symboly, které lidem unikají díky obrácení se do světa a opomenutí světa vnitřního. Nevědomé symboly se objevují i v běžném životě někdy nepovšimnuty a jindy zase jako tajemné záhady rozehrávají lidské nitro toužící po poznání. Mezi nevědomé symboly patří například tajemné obrazce, které se již dlouho objevují v obilných lánech a na loukách Austrálie či Evropy; později se přidává i Brazílie (1969), Kanada (1974), Turecko (1975), Japonsko (1979), USA (1989), Afghánistán (1990). V současné době se tajemné obrazce zvané piktogramy objevují po celém světě. Není snad jasnějšího příkladu nevědomého symbolu rozšířeného po celém světě ! Je pro naši civilizaci nanejvýš smutné, že špičkoví vědci se zabývají vývojem zbraní a dalších materiálních zbytečností pro jednu malou skupinu lidstva a symboliku, která je naší podstatou, nebo alespoň by nás měla k podstatě přivést, ponechávají bez povšimnutí ! Tak byla a je významná oblast lidského nevědomí odsouzena k živoření mimo oficiální okruh vědeckého zájmu. Prostředky několika nadšenců pak nemohou přinést stejné výsledky jako vědecká mašinérie v současnosti hloupě používaná pouze pro takzvaný materiální blahobyt. Pouhý pohled na nevědomý symbol člověka posune blíže k poznání skutečnosti, aby pak (třebaže laickým pohledem) rozpoznal v piktogramech indiánské symboly jednoty, zapomenuté symboly keltské a germánské i symboly východních národů. Piktogramy v mnoha lánech světa vykreslují i astrologické, geometrické a alchymistické symboly. Zatímco by se lidé měli ptát, proč se takové symboly objevují prostřednictvím smyslů ve vědomí, ptají se jak, a tím jim uniká smysl a význam mnoha významných sdělení. Je nepodstatné, jak se vědomý a nevědomý symbol ocitl v zorném poli hledajícího člověka, vždy záleží na jeho řídící funkci vedoucí k poznání.“
,,Například v symbolice je bílá barva synonymem světla, sebepoznání a moudrosti a ve své nejvyšší formě značí božskou mysl, která vede k vytouženému cíli, k nirváně: pravý názor, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravý život, pravé snažení, pravá bdělost a pravé soustředění mysli.“
Odkaz na Kruhy v obilí v česku
Zadejte:
https://www.youtube.com/watch?v=2nz-6apTlto
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOIOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Severní pobřeží Keni se táhne od Mombasy přes pobřežní městečka až k souostroví Lamu, končí na hranicích se Somálskem. Tento nádherný kus světa tvoří pohádkové pláže, palmy a jakoby očarované trosky měst vyprávějící o dobách dávno minulých. Jedním z nich je tajemné Gede, město opředené legendami a nacházející se na okraji pralesa Arabuko-Sokoke.
Původně se jmenovalo Gedi (svahilsky) a ještě starší název Kilimani pochází z jazyka kmene Oromo, což znamená „drahý“. Trosky Gede se nacházejí 15 km od pobřežního městečka Malindi.
Dávná minulost
V období 13. až 16. století to bylo prosperující město v džungli na pobřeží východní Afriky. Žádné písemné záznamy o jeho založení, bohužel, neexistují, vývoj lze určit pouze z archeologických výzkumů. Z arabských písemných pramenů vyplývá, že sem připlouvali arabští kupci už v 8. století (slavný kalifát Hárúna ar-Rašída) a nakupovali slonovinu, želvovinu, zlato, palmový olej a otroky. Kmen Oromo patří k nejstarším kočovným komunitám v Africe a také k prvním, které kolem 9. století přijaly islám. Oromové byli skvělí obchodníci a celá desetiletí předtím čile obchodovali s Orientem, Féničany, Řeky a s dalšími národy. Ve vykopávkách se našly například lampy z Indie, nože a nůžky ze Španělska, čínské mince a porcelán, dokonce i korálky z Benátek. Největší rozkvět zažilo město ve 14. století a žilo zde asi 2 500 obyvatel.
Od rozkvětu k vylidnění
Díky muslimské kultuře se rozvinulo Gede do podoby moderního a luxusního města. Kromě mešit a paláce (mešit bylo původně sedm a palác sloužil jako sídlo panovníka nebo guvernéra) tu byly postaveny prostorné kamenné domy - s koupelnou a splachovacími záchody! Kamenná nebo keramická pánev uvnitř sloužila jako sifon a splachovací zařízení bylo sestaveno pomocí systému kanálků. Stěny byly zdobeny gobelíny a lampami. Luxusní čtvrť byla ještě obehnána kamennou zdí, aby se odlišila od ostatních částí s obydlími chudších vrstev. Ulice byly pravoúhlé, měly zabudované odvodňovacími žlábky, nechybělo několik studní a kamenných fontán. Fugnovala tu i „čistička“ slané mořské vody. Kromě kamene používali obyvatelé jako stavební materiál také korály z blízkých mořských útesů. V 16. století došlo k vylidnění města. S největší pravděpodobností se tak stalo v důsledku šarvátek a bitev mezi Mombasou a Malindi, avšak skutečná příčina odchodu všech obyvatel zůstává záhadou. Opuštěné Gede začalo rychle zarůstat vegetací a upadlo do zapomnění. Neobjevili je dokonce ani Portugalci, kteří na počátku 16. století bezohledně kolonizovali východní africké pobřeží a v Malindi se drželi celé století.
Mystická atmosféra místa
Gede bylo znovuobjeveno na počátku minulého století, v 50. letech pak začal archeologický výzkum. Podle některých historiků se jedná o nejvýznamnější kulturní památku východního afrického pobřeží. Z dochovaných částí je známá např. vstupní brána do paláce, část Velké mešity s minbarem (obdoba křesťanské kazatelny), několik náhrobků a v místním muzeu můžete vidět exponáty nálezů, které jsou důkazem obchodu města se zámořím. Ruiny Gede mají zvláštní atmosféru, kterou umocňuje množství vegetace. Ta způsobuje, že na ně nedopadají sluneční paprsky a ve stínu působí ještě tajemněji. Místní lidé se mrtvému městu vyhýbají dodnes. Už sama jeho poloha je matoucí. Ačkoli jsou vykopávky jasným důkazem, že Gede udržovalo intenzivní obchodní vztahy s Dálným Východem, Evropou a Persií, chybí přístav a třicetikilometrová cesta od pobřeží do pralesa musela být velmi nepohodlná. Podle legendy bylo Gede založeno na prastarém a obávaném kultovním místě. Pověsti hovoří o šamanech, kteří tu prováděli složité rituály a komunikovali s duchy. Podle vyprávění místních lidí se zde dějí nevysvětlitelné věci - objevují se záhadná světla, jsou slyšet hlasy a zjevují se duchové. Britský archeolog James Kirkman, objevitel Gede, později potvrdil, že měl celou dobu velmi nepříjemný intenzivní pocit. Jakoby byl něčím nebo někým při práci neustále pozorován. Údajně se právě v této lokalitě pohybuje také místní mýtický tvor zvaný Duba. Podobá se obrovské ovci, a když hrozí nebezpečí, šlehají mu z očí světla. Mnohem reálnější nebezpečí však představují Siafu - mravenci zabijáci. Jedná se o kočovné mravence z rodu Dorylus, kteří se objevují zejména po dešti. Útočí na vše, co se hýbe, během několika vteřin jsou schopni zlikvidovat gekona i drobnější savce. Místo je součástí pralesní džungle, takže v mrtvém městě je živo i bez obyvatel. Z větví pokřikují ptáci, po zemi se honí ještěrky a nejvíc si ruiny Gede oblíbili kočkodani zelení rodu Guenon. Vytvořili si z nich opičí dráhu a velmi rychle si zvykli na turisty. Při prohlídce vám budou dělat všetečnou společnost. Atmosféru místa dokreslují i obrovské stromy baobaby, staré až dva tisíce let. Jeden z nich slouží dokonce jako vyhlídka do pralesa, nachází se v samotném centru ruin.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Krutý osud Lidic nemá něco společného s magií, které Hitler velmi fandil? Zde je možná odpověď.
Podle některých historiků bylo brutální vyhlazení Lidic rafinovaným trikem protektora Heydricha. Měl tak být zlomen celý národ. Starousedlíci ale také zmiňují jakýsi podivný souboj s démony, kteří zdejší obyvatele ohrožovali již odedávna. Spočívala snad nad obcí tisíciletá kletba?
Již v minulosti tu archeologové nalezli něco nepochopitelného. V zásobárnách na obilí ležely kostry mužů, žen i dětí. Byly smíchány se zvířecími, naházeny v jámách bez ladu a skladu. Nebožtíci měli kosti zpřerážené, zřejmě byli brutálně pobiti a obětováni krvelačným bohům. S démony, tedy černými bohy, se lidé v obci potkávali již v 18. století. Demonstraci zlých sil však brali časem jako nutné zlo, naučili se s „černými“ žít. Zdejší kostel tedy pro jistotu zasvětili svatému Martinovi, ochránci slabých. Podle známé pranostiky přijíždí na bílém koni, symbolu zásvětí. Ony listopadové dny uctívali již staří Germáni a Keltové. Báli se jich a měli proč!
Je podivné, že Lidice byly zpustošeny podle pravidel germánské magie. Červen je totiž měsícem záhrobí. Je symbolizován černou a stříbrnou barvou, právě tyto barvy byly na uniformách SS. Podle mytologie patří červen i mezi tzv. „kontaktní“ měsíce, kdy snadno můžeme navazovat spojení s temnými silami. Stačí si vzpomenout na svatého Jana Křtitele, na červnové slavnosti druhých čarodějnic. Dále je zarážející, s jakou důsledností byly Lidice vyhlazeny. Došlo k vymazání cest i k odklonění koryta potoka. Energie krajiny měla být prostě narušena, zcela přestavěna.
Opravdu šlo jen o akt pomsty? Nebo se jednalo o magický rituál, který připravoval sám Heydrich ještě za svého života? Paradoxně tak sám za akci zaplatil životem a kolegové dílo zkázy realizovali, navíc pod záminkou děsivé odplaty. Měl hrůzný experiment vyvolat zdejší démony zla, urychlit čas a uspíšit tak znovuzrození „nadčlověka?“ Můžeme se domnívat, že Heydrichova smrt posloužila jako záminka. Otázkou také je, zda se pokus tvůrcům nakonec nevymkl z rukou.
oooooooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOoooooooooooooo
Arthura Conana Doylea znají mnozí jako spisovatele, duchovního otce nesmrtelného detektiva Sherloka Holmese. Už méně se ví o tom, že Doyle byl nadšeným spiritistou, který často na seancích plnil úlohu média.
V březnu 1928 se jedna taková seance konala v domě paní Hinchcliffové, a to na přání jejího manžela, kapitána W. R. Hinchcliffa, který se 13. 3. téhož roku vydal z letiště Cranwell ve východní Anglii na cestu přes Atlantik. Při této cestě zmizel a žádost o spiritistické sezení sdělil své manželce prostřednictvím jiné spiritistky, jisté paní Earlové. Při seanci kapitánův duch sdělil pomocí média – spisovatele Doylea, že nová vzducholoď, označená jako R 101, která se právě stavěla, neunese zátěž. Podobné zprávy předával v průběhu následujících měsíců na seancích několikrát. Také požádal, aby o nedostatcích stroje informovali jeho starého přítele Johnsona, který měl při prvním letu vzducholodí plnit úlohu navigátora. Hinchcliff poslal poslední varování v době, kdy už byla vzducholoď R 101 ve vzduchu a blížila se k Francii. Tvrdil, že ji může zachránit jenom zázrak.
Vzducholoď R 101 byla dílem konstrukční firmy Airship Guarantee Company, stejně jako obdobný typ, označený R 100. Obě vzdušné lodi měly obsah 140 000 krychlových metrů vodíku a kromě vlastní váhy 90 tun měly nést ještě dalších 60 tun nákladu a cestující. Byla to luxusní plavidla, která měla zvýšit prestiž Velké Británie i ve vzduchu.
Vzducholoď R 101 byla hotova koncem září 1930. Její první cesta měla vést až do Indie. 4. října se vzducholoď vydala na cestu. Přeletěla Londýn, kanál La Mance a dosáhla francouzského území u Dieppe. Poslední zpráva, která byla ze vzducholodi zachycena, byla odeslána asi dvacet kilometrů jižně od města Abbeville. V severní Francii její cesta skončila strašlivou katastrofou. Vzducholoď R 101 se zřítila blízko Beauvais a v jeho troskách zahynulo všech 48 cestujících a s výjimkou šesti mužů i celá posádka. Ti se ke svému štěstí nenacházeli jako ostatní v hlavní kabině lodi.
Úřední vyšetřování konstatovalo, že vzducholodi ubýval plyn, dostala se do klesajícího vzdušného proudu, ztratila výšku a zřítila se. Dva dny poté (samozřejmě bez jakékoli spojitosti se vzducholodí) se konala v National Laboratory of Psychical Research v západním Londýně, kterou provozoval Harry Price, schůzka s panem Conanem Doylem. Médiem byla paní Eileen Garettová a pokusu se dále účastnili australský novinář Ian Coster a stenograf.
Po zahájení seance se náhle stav paní Garettové změnil. Začala plakat a volat jméno Irving nebo Irvin. Posléze prohlásila: „Kabina vzducholodi byla už od počátku pro výkon strojů příliš těžká, zvláště střední část. I stroj byl těžký. Musela proto pětkrát na základnu, hnací síla byla příliš malá.“ Potom pokračovala hlasem plným napětí: „Náš pohon je slabý, chybně vypočítaný. Informovat kontrolní stanoviště… Ten nápad s novými pohonnými motory je zcela šílený. Jedna pohonná jednotka je defektní… Olejová pumpa ucpaná… Uhlovodíkový systém je chybný, strašlivě chybný… Letíme příliš nízko, stejně jako při zkušebních letech, příliš malé vrtule. Vstřikování paliva nedostatečné, vzduchová pumpa selhala, chlazení docela špatné… Přídavný motor již nelze použít. Letecké stroje jsou prostě příliš těžké a náklad příliš velký pro takový dlouhý let… Příliš mnoho váhy, příliš, příliš… Rychlost nedostatečná, loď se povážlivě kolébá… Silné tření na vnějším plášti, rozdírá se… Nemůžeme stoupat… Všechny pokusy marné, nezískáme už výšku… Pro tak dlouhý let je počasí příliš špatné… Vnější plášť je zcela provlhlý a příď lodi znepokojivě klesá. Není možné znovu nabrat výšku. Jsme zcela bezmocní. Téměř jsme se otřeli o střechy Achy… Držíme se směru železniční trati.“
Jak se ukázalo při pozdějším oficiálním vyšetřování, mezi hlavní závady na lodi a příčiny neštěstí patřily příliš těžká a málo elastická plachta, chybně umístěná střední část stroje, nadměrná váha apod. Zdá se, že v tomto případě, a na tom se později shodli i novináři, interpretovalo médium hlas kapitána H. Carmichaela Irvinga. O tři týdny později se v noci probudil ve svém domě major Oliver Villiers z civilního ministerstva letectví, přítel zesnulého kapitána vzducholodi R 101. Slyšel známý hlas. Kapitán Irving s ním chtěl hovořit, ale nešlo to.
Proto se Villiers, mimochodem nepřítel spiritismu, se sebezapřením zúčastnil další seance s paní Garettovou. Konala se 31. října 1930 a z rozhovoru pana Villierse s přítelem prostřednictvím média byl pořízen obsáhlý záznam. To, co se od něj Villiers dozvěděl, je šokující. Srovnání s pozdější analýzou vyšetřovací komise dokázalo, že všechny údaje ze spiritistické seance, až do nejmenších podrobností, jsou pravdivé. I do dnešního dne je vše velkou záhadou.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Dále je tady hypotéza průchodů do jiných časoprostorových dimenzí při určitém postavení planet. Byla to záležitost výjimečných jedinců, šamanů a veleknězů. Že tomu tak kdysi skutečně bylo, napovídá kromě obdivuhodných znalostí fyziky, algebry a astronomie našich předků v době kamenné i něco jiného, symbolika nejstarších pohádek. Vzpomeňme neohroženého Mikeše, Alenku a řadu dalších. Kouzelné studny se objevují i v Pohádkách z tisíce a jedné noci i v celé řadě pověstí a bájí z celého světa.
Jana Zapletalová
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Co to tedy je, kulový blesk?
Foto - lorriethepetpsychic.com
Od nepaměti po dnešek se sebralo veliké množství faktů, svědčících o podivném – lépe řečeno ne zcela objasněném – chování kulových blesků.
Historie začíná v dávném čase. Na svatou Gertrudu z belgického Nivelu ( 626 – 659 ) během modlitby sjela svítící koule, která svým světlem ozářila celý kostel. Asi po půl hodině pomalu zhasla. Svědky divu se stali všichni přítomní v chrámu a všichni byli přesvědčeni, že to byl Duch svatý.
Náš materialistický věk asi těžko spojí kulový blesk s nadpřirozenými silami. Obyčejní lidé měli možnost se s tímto jevem setkat a zažívali při tom různé pocity mimo příliv svátosti.
Například Matrona Stelmašuková, obyvatelka Brestu, byla se svými vnuky v zahradě, když se v jejím domě ozval ohlušující rachot. Kulový blesk vletěl oknem do světnice a doslova rozmetal zařízení. Matrona jen se sousedkami stihla uhasit požár, který v domě vypukl. Naštěstí způsobil blesk jen materiální škody a nikomu se nic nestalo.
Ještě jiná občanka Brestu se seznámila s kulovým bleskem. Bylo to v červnu, byla na chatě, seděla doma a četla, venku bylo slyšet hřmění. Najednou vlétlo do místnosti kouřovodem jasné modrobílé klubíčko. Pomalu se blížilo k ženě a zastavilo se těsně u jejího loktu. Po podivné dráze prošel blesk místností, pak ho vzal průvan, vynesl na půdu. Když za pár dní přišli opraváři, nalezli mimo rozbitá kamna i poškozenou horní část domu. Vyražená cihla se válela daleko v zahradě.
Svědectví o kulových blescích se objevují často v Brestské oblasti. Jde o jeden z nejméně prozkoumaných přírodních jevů. Kulové blesky vznikají v průběhu bouřky nebo po ní bez ohledu na čas většinou od května do srpna.
Byl večer, po bouřce a jeden obyvatel Brestu vyšel na verandu. Náhle uslyšel výkřik. Žena na zahradě věšela prádlo a teď leknutím ani nemohla mluvit. Jen rukou ukazovala kamsi nahoru. Tam na okenním rámu visela oslepující ohnivá koule. Jako kdyby se rozmýšlela, pomalu vplula do pokoje, na chvíli se zastavila nad stolem, pak zamířila k televizoru. Bylo to jako ve fantastickém filmu: koule si prohlédla celý pokoj, zamířila k lustru a zmizela. Nikomu a ničemu se nic nestalo.
Kulové blesky bývají doprovázeny jemným šuměním nebo praskáním, většinou ale jsou zcela bez hluku a také tiše mizí. Nebo se rozpadnou na množství drobných kuliček – ale pak už nemizí zcela klidně.
Co to tedy je? I když se o blesku ví mnoho let, na jeho původ není jednotný názor. Jeho tajemství se snažili rozluštit nejlepší fyzici světa. Nejvíce je rozšířena teorie, že kulový blesk je silně ionizovaná část obyčejného – tedy čárového blesku. Ale proč se oddělí? Odkud bere energii svítící sféra? Vždyť existuje jen určitou dobu a přitom i výbuch, kterým obyčejně končí, ukazuje na to, že má v sobě mnoho energie. Bez odpovídajícího náboje nemůže existovat, ale je naprosto autonomní. Svítí, ale nevydává teplo. Při doteku roztaví či dokonce vypaří kov. Rozezní elektrický zvonek. Vypne rádio a televizor. O kulovém blesku víme hodně, a přitom nevíme nic.
SPIRIT
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
