WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

... Duch - Duch ...

 ,,Máme každý svou postel u protilehlé stěny ložnice. Postava se pohybovala směrem ke dveřím a já si myslela, že světlo Měsíce probudilo i manžela. Postava se ale zastavila u nohou mé postele a zůstala stát. Aby manžel věděl, že také nespím, řekla jsem nahlas : ,,Taťko, to jsi ty ?" V tom okamžiku se ozval hlas z druhé strany, z úplně jiného směru a manžel se rozespale ptal, co se děje. Pochopila jsem, že je přede mnou duch. V hrůze jsem zavřela oči a jen se zeptala, kolik je hodin. Manžel si baterkou posvítil na hodinky na stolku vedle postele a odpověděl, že tři hodiny. Znovu se zeptal, co se děje, tak jsem mu po pravdě řekla, co jsem právě viděla a otevřela oči. Nikdo už tam nestál. Přemýšlela jsem, o jakého ducha mohlo jít, proč se u nás objevil. Napadlo mě, že stejně vysoké postavy byl i manželův otec, který se před léty oběsil, aniž jsme tušili, proč to udělal. Možná se přišel na nás podívat."

Jižní Morava

 ... Loučení a návraty - Loučení a návraty ...

 ,,Můj otec zemřel na zástavu srdce v důsledku oslabení organismu salmonelózou. Byl v nemocnici, ale přál si zemřít doma, tak se o něj maminka doma starala. Musela dodržovat přísná hygienická pravidla a myla si ruce chloramínem. Tatínek se nejprve během tří dnů zotavil, ale potom přestal jíst a do týdne zemřel. Jeho konec se mi spojil s pachem dezinfekce. A právě tento vjem se mi potom ještě vracel. Vždycky, když jsem dezinfekci ucítila, pochopila jsem, že je tatínek u mě, dává mi to tím na jevo. Pach obvykle mizel stejně náhle, jako se objevil. V duchu jsem s otcem hovořila, omlouvala se mu za všechny své prohřešky, jichž jsem se kdy dopustila. Cítila jsem smutek a snad i vinu, protože v době, kdy umíral, jsem s ním moc nepobyla, neměla jsem příležitost se s ním rozloučit. Můj syn byl teprve tříletý a patřil k ohroženým členům rodiny. Vzhledem k riziku nákazy se chodil se mnou na dědečka jen z dálky podívat."

Jana z Petrovic

 ... Vichřice - Vichřice ...

 ,,Když jsem byla malá, za dlouhých zimních večerů jsme doma poslouchali rádio v kuchyni. Jednou večer byl venku poměrně silný vítr, hustě chumelilo. V kuchyni seděl můj starší brat i otec, maminka u stolu drala peří a já se krčila na bedně na dřevo vedle zděného sporáku. Seděla jsem přímo proti oknu, ale byla jsem nejdál od něj. V kuchyni panovalo naprosté a soustředěné ticho. V tom se rozletěla jedná část třídílného okna, do místnosti vpadla vichřice se sněhem, otočila se po kuchyni a hned zase vylétla ven oknem, které se zabouchlo. Ohromená leknutím jsem čekala, kdo o tom začne mluvit, ale všichni ostatní dál seděli nevzrušeně a poslouchali rádio. Nechápala jsem to, a bála jsem se o tom jen zmínit. Až ráno jsem opatrnými dotazy vysondovala, že kromě mě nikdo nic skutečně neviděl, neslyšel. Měla jsem snad halucinace ? I po několika desítkách let vidím a cítím ledový vítr a chumáče vloček, jak krouží po místnosti."

Jana B.,Rájec-Jestřebí

  ... Sběratelé duší - Sběratelé duší ...

,,Pracoval jsem dvě desítky let ve sklářských strojírnách. Nejprve jako obyčejný topič, potom jsem zastával místo vedoucího směny topičů. A k této době se datuje má zkušenost s UFO. Dvakrát za noc jsem procházel areálem továrny v rámci kontroly, měl jsem dost času rozhlížet se po noční obloze. Pozoroval jsem opakovaně zajímavé úkazy a objekty ve tvaru UFO. Jednou za oplocením továrny v blízkosti hřbitova u Přepeřích jeden takový objekt dokonce přistál na louce. Lekl jsem se, ale zůstal stát a díval jsem se na něj. Asi po třech minutách vzlétl kolmo nahoru a byl pryč. Je jasné, že mimozemské objekty existují. Já se domnívám, že si na Zemi dělají sbírky duší lidí, kteří zemřeli. Možná je to jejich práce, odvážejí duše na jinou planetu ve vesmíru. V televizi již bylo řečeno, že ve vesmíru jsou i další planety podobné Zemi, i když větší. Při své klinické smrti po dvou mozkových mrtvicích před třemi lety jsem prožil skvělé přemístění na jinou planetu a kladu si otázku, proč zrovna já. Řekl jsem tehdy svému průvodci Ježíšovi, že si takový svět nezasloužím a vrátil jsem se do nemocnice. Od stropu jsem pozoroval své tělo a slyšel hlas, který mi říkal, že se do něj mám hlavou vrátit. Potom jsem se probral, stál u mě primář a vítal mě nazpět do života."

Jiří M., Turnov

... Zvláštní setkání - Zvláštní setkání ...

,,Můj otec mi vyprávěl, jak šel kdysi z Luhačovic domů přes les. Vracel se pozdě, protože na stavbě chtěl totiž dodělat nějakou práci. Zdržel se proto do tmy. Cestou se potkal z divnou osobou. Vynořila se náhle vedle něj postava, oblečená do hávu s kapucí a nebylo ji vidět do obličeje. Pohybovala se kolébavě, chvíli otce doprovázela, ale na dotazy nereagovala. Po chvíli zase zmizela."

M.K., Slezské Rudoltice

... Hlasy z podkroví - Hlasy z podkroví ...

,,Maminka se po rozvodu znovu vdala a stěhovaly jsme se do vesnice v západních Čechách. Bylo mi tak osm let a dům pod lesem, který měl být novým domovem, se mi ani trochu nelíbil. V noci jsem se budila, protože jsem slychávala divné hlasy z podkroví, bála jsem se. Když jsem o tom vyprávěla otčímovi, jen se smál, že mám bujnou fantazii. Necítila jsem se tam dobře a mamince to tam také neprospívalo. Začala churavět, až nakonec za necelé dva roky zemřela. Potom se o mě starala teta. Přesídlila jsem k ni zpátky na jih Čech, odkud jsme původně přišly. Mé noční můry přestaly. Trápila jsem se pro matku, ale pocity úzkosti zmizely. Nikdo mi nevymluví, že s tím domem bylo vše v pořádku."

H.L., jižní Čechy

... Sny věštící smrt - Sny věštící smrt ...

,,Mívám sny, které mě varují před smrtí v blízkém okolí. V roce 2005 jsem byla na návštěvě u tetičky. Sešlo se tam více známých, tetička byla ve svém živlu. Běhala po lese jako mladice, vypadala dobře. Přesto se mi něco nezdálo. Nikomu jsem však o tom neřekla, jen jsem o tom přemýšlela. O měsíc později jsem měla sen. Viděla  jsem plech a na něm různé druhy syrového masa, teta před ním stála a nic neříkala. Vedle na nízké stoličce seděl nějaký muž, rovněž vše jen pozoroval. Jeho obličej mi však byl povědomý ( později jsem zjístila, že to byl lékař, který operoval tetu, znala jsem ho osobně ).V půli listopadu mi zavolala sestřenice, teta byla už v Brně v nemocnici a čekala ji operace. Teta podstoupila i chemoterapii, ale nakonec nemoci podlelhla. Jindy se mi zdal sen o jednom známém. Bylo mi z něj úzko, podle výkladu snáře měly odejít z jeho života hned dvě osoby. Nechtěla jsem tomu věřit, ale stalo se. Za týden zemřel jeho strýc a po dalším týdnu náhle jeho sestra. Potom jsem měla sen, snář napovídal, že zemře někdo známý, nějaká osobnost. Za tři dny na to se zastřelili skladatel Karel Svoboda. Náhoda ?"

Jevíčko

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

Důležité pro přečtení !!!
 

,,Bylo by naivní, kdybychom se domnívali, že nepodléháme klamům. Mohou to být informace z třetí ruky, jimiž se hemží laciné brožury. Jsou často jediným zdrojem, na jehož základě si lidé vytvářejí představy o paranormálním světě. Je nesmírně důležité, aby naše názory vycházely z nezvratných faktů a ne ze skreslených údajů a to nepřesnými informacemi, vědomými podvody nebo na základě působení zlomyslných sil duchů ani tato možnost se nesmí vyloučit.“

,,Některé ,,paranormální“ jevy jsou ve skutečnosti ,,normální“, jen ještě neznáme zákony, jimiž jsou určovány a může jít o působení vědeckých zákonů, které jsme doposud neobjevili. Vzpomeňme si na chyby, jaké dělali ,,konzervativci,“ kteří napadali Galilea a Koperníka a jejich skutečné vědecké bádání.“

,,Některé parapsychologické schopnosti nemusí být ve své podstatě satanské. Možná měli kdysi takové schopnosti všichni lidé, ale odloučením od Boha je většina z nás ztratila. I nejlepší média ovládají tyto síly nedokonale, mimořádně snadno se dají ovlivnit a zneužít lživými démony. Proto je každý, kdo zkoumá parapsychologické vědomí, vystaven nedozírnému psychickému nebezpečí.“

,,Některé jevy naznačují, že si s námi může zahrávat jakási tajemná bytost. V Bibli se o tom píše :,,Bojujeme proti zlým duchovním silám i v nebeském světě - vládcům, mocnostem a kosmickým silám tohoto temného věku.“ Není těžké mít z démonů hrůzu, je třeba si však realisticky přiznat, že jestliže existují dobré nadpřirozené síly, musí existovat také síly zlé. Je čirým šílenstvím, když se někdo bezvýhradně svěří silám, jejichž původ nezná.“

 ,,Mnoho lidí se ve své životní víře, uchyluje k nadpřirozeným jevům, jimiž zcela nerozumí. Bible nás naproti tomu vede a nabádá, abychom navázali osobní vztah a hluboké přátelství s Bohem, který stvořil jak duševní, tak i fyzický svět. Důkaz o existenci pravého duchovního života spočívá v poznání našeho Stvořitele prostřednictvím víry v Ježíše Krista a jeho existenci dokazuje novým, smysluplným, klidným životem, který pro nás Ježíš vytváří.“

,,O paranormálních jevech nemůžeme vědět všechno. Můžeme však poznat Boha, který to ví. V bezpečí jeho přátelství nacházíme to, co nám ani léta trvající nadpřirozené zkušenosti nemohou poskytnout – skutečný smysl našeho života.“ 

 QQQQQQQQQQQQQQQQQQQOOOOOOOOOOOOOOOOOQQQQQQQQ

Obyvatelé okolí Charleroi platí v celé Belgii za lidi prosté, zasmušilé, žijící v předsudcích, zabývající se magií – od bílé až po černou, přinášející neštěstí. Eric Badre, třiadvacetiletý číšník z malé kavárničky na náměstí, měl být povýšen na barmana. Nezabýval se žádnou magií, ale měl v úmyslu se oženit. Bohužel, jeho plány zkřížila neobvyklá příhoda.

Jednoho dne po večeři u rodičů nevěsty měl Eric nepříjemný rozhovor s matkou své vyvolené. Tato žena neměla ráda budoucího zetě a nastávající manželství se jí nelíbilo. Mladý muž, popuzen její kousavou poznámkou, odešel od stolu. Náhle upadl, oči obrácené vzhůru, tělo ztuhlo. Po chvíli vypadal jako nebezpečný šílenec. Vyvolená i její rodiče nesnesli déle tento pohled a utekli. Za chvíli přispěchali tři policisté, ale ani oni si nedovedli poradit s Ericem, který měl nadlidskou sílu. I v poutech se začal smát policistům a vyprávěl jim různé příhody z jejich života, i když je viděl poprvé. Když jednomu řekl, že ho jeho žena podvádí, dostal od něj obuškem, ale dál se smál. Jeden z policistů, zbožný katolík, konstatoval, že Erica ovládl ďábel a je zapotřebí přivést kněze. Ale policejní důstojník, který záhy přijel, přikázal odvézt Erica do blázince. Odtud však již druhý den utekl a jako by se nic nestalo, objevil se v domě své vyvolené.
Tam ho již očekával kněz a profesor Vít Virovatský, Belgičan českého původu, který přednášel na univerzitě v Louvain. Virovatský tvrdí, že příčinou vzniku psychických chorob, označovaných jako posedlost, jsou poruchy biopole, které vlastní každý živý organismus. Eric Badre se setkal s jedinými lidmi, kteří mu mohli pomoci.
"Bylo v něm mnoho zla. Mluvil neznámými jazyky. Poznal jsem, že mluví aramejsky, řecky, latinsky, hebrejsky a ještě nějakým jiným jazykem, pravděpodobně perským," vyprávěl kněz Morand. "Blouznil, vyprávěl podivné věci. Měnil osobnost jak chameleon. Jen nesnadno s pomocí mého kostelníka, vikáře a profesora, lidí silných, jsme ho zavedli do kostela."
Badreho se podařilo vyléčit. Je normální. I když je mu teprve 35 let, jeho obličej připomíná velmi starého muže. Vyvolená se s ním rozešla, ale zaměstnání neztratil, ba povýšil. V městečku lidé žertují, že šéf kavárny se bojí zaměstnance, který má tak dobré styky s démony. Ale říkají i něco jiného. Matka Nicole se již řadu let zabývala magií, snažila se škodit sousedům, kteří ji urazili. Někdy se jí to i dařilo. Ona sama to však při rozhovoru s knězem popírala. Ten ale při interview s redaktory místního listu nepopíral, že síly, které chtěla použít, se jí vymkly z rukou.

Nebezpečné dospívající slečny

Ve stejném městečku se přihodila také podivná příhoda běsnícího ducha. Devatenáctiletá Valérie jednou při hádce s matkou ucítila, jako by ji něco uhodilo do obličeje. Myslela, že je to reakce matky. A pak to začalo. Těžká váza se vznesla ze stolu, letěla přes pokoj, jen několik centimetrů od hlavy dívky a pak se roztříštila o zeď. Hodiny začaly bít. Padaly různé předměty a přelétávaly pokoj kolem hlav přítomných. Teprve po dvou hodinách nastal klid. Otec Valérie první zpozoroval, že salonek se nějak změnil, ochladil se. Hosté se začali domu vyhýbat, jako by byli vedeni instinktem.

Na další projev této neviditelné síly nebylo nutno dlouho čekat. Již za týden se na tváři Valérie začaly ukazovat červené skvrny, jak po políčcích. "Pak se ukazovaly skvrny i na jejích rukou, jako od pokousání," říká otec. Také matka pocítila, jako by ji udeřila kostnatá ruka.

Překvapení rodiče dívky pozvali policii, která byla svědkem dalších podivností. "Zpozoroval jsem, že v salonku, na rozdíl od ostatní částí domu, je chladno, i když bylo horké léto. Měl jsem pocit, jako by zde vzduch ledovatěl. Náhle se ze stolku vznesla váza a začala tančit ve vzduchu. Valérie vykřikla, spěchal jsem, abych ji ochránil, a hned na to jsem ucítil silné kousnutí do levé ruky, pak silnou ránu do pravého ramene," řekl komisař Vestooven z policie v Charrleroi.

Policie nebyla schopna proti tomu něco učinit. Otec Valérie navrhl přivést kněze a profesora Virovatského.

Když hosté vstupovali do salonku, neznámá síla jim téměř rozbila hlavy poslední celou vázou. Použili současně jak čínských metod, používaných po tisíciletí k rozprášení negativní energie, tak i metod církve. Kněz spolu s vědcem Virovatským obdrželi několik solidních ran. Po dvou hodinách zvítězili nad neviditelným nepřítelem. První známkou, že běsnící duch odešel, byl návrat tepla a útulnosti do salonku, který vypadal jako bojiště.

Od té doby minula léta. Valérie je klidná dívka, snad trochu bázlivá. A lidé v městečku pomlouvají, že matka Valérie se rovněž zabývala magií. Snad projevy běsnícího ducha nebyly nahodilé...

Muž Black Wings Chief

Historie posedlosti ne vždy končí dobře. V Texasu je znám příběh třicetiletého muže, představujícího se jako Black Wings Chief. V mládí byl šéfem gangu terorizujícího okolí Dallasu. Později se usadil. Tak se usuzovalo až do doby, kdy ho FBI začala vyslýchat za vraždy tří nezletilých. U výslechu klidně prohlásil, že to činil, protože svazky byly "hříšné" a že mu tak přikázal jeho pán satan. Pak začal křičet hebrejsky, aramejsky a řecky - tak to bylo vidět a slyšet při analýze videozáznamu.

Záležitostí se začal zabývat episkopát USA. Ukázalo se, že nikdo vlastně neví, jak se skutečně jmenuje Black Wings Chief. Známý byl pod jménem Mack, měl doklady vystavené na jméno člověka, který před dvaceti lety zemřel v Oklahomě. Porovnání otisků prstů také nic nepřineslo, pachatel nebyl zaznamenán v kartotéce.

Psychiatrický posudek zněl, že Black Wings Chief trpí poruchou osobnosti na maniakálním základě, které se dříve říkalo posedlost, a není schopen kontrolovat své činy. Episkopát USA chtěl dodat exorcistu, ale nestihl to, protože soudce, náboženský fundamentalista, během jednoho dne odsoudil muže k trestu smrti dle biblického výroku, že: "Pán řekl, že satanské plody je nutno vytrhat." Guvernér zamítl apelaci advokáta a rozsudek byl vykonán.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Vracíte se domů setmělým parkem a potkáte dvojici mladíků. Odhadem jim není víc než dvacet let. Projdou kolem vás mlčky, ani se neotočí. Přesto vás zamrazí. Místo obličejů totiž zahlédnete děsivé, do tmy zářící bílé lebky…

Asi bude chvíli trvat, než vám dojde, že je to jen make-up, a tak se o slabší jedince může pokoušet infarkt, nebo začnou přemítat nad tím, jaká to potkali strašidelná zjevení.   

Tohle se stalo čtenářce Blance z Ústí nad Labem, ale nejen jí. Ozývají se i další znepokojení lidé s tím, že se v posledních měsících setkali (většinou v pozdějších večerních hodinách, ale někteří už i časně ráno) s jednou či více „bílými lebkami“, ačkoli je do Halloweenu daleko. Jde o nějakou recesi? Rozmáhá se snad v Čechách podivný kult lebek?

Na tyto otázky zatím nemáme jasnou odpověď, tak jsme alespoň nahlédli do historie.

Jakou nese symboliku? 

V mnohých kulturách je lebka spojována s duší a je kultovním předmětem. Ukazuje na pomíjivost fyzického světa, lidských zkušeností, vyjadřuje koloběh života a smrti. Může však představovat i mystickou smrt ega a symbol znovuzrození, nezničitelnosti duše, vitality či inteligence a lidské moudrosti. Jisté ale je, že pohled na ni vyvolává v lidech naší společnosti v první řadě respekt a strach, někdy i odpor, zřejmě v souvislosti se zakořeněným strachem ze smrti. Pro přírodní národy však lebky měly velký význam. Používaly se jako obětina pro bohy, komunikovalo se jejich prostřednictvím s duchy předků. Připomeňme si, že uctívání lebek je známé po celém Mexiku, neobejdou se bez nich ani afričtí čarodějové. A v Indii? Vždyť i bůh Šiva má kolem krku náhrdelník z lidských lebek!

Má svou roli v alchymii i magii

Alchymisté používali lebku v první fázi výroby „kamene mudrců“. Byla tajemnou nádobou symbolizující průběh magické transmutace. V rámci svobodného zednářství představovala lebka iniciační cyklus a také víru, že smrt je začátkem nového zrození. Co se magie týká, používaly se lebky především v obřadech, které spadaly do období ubývajícího Měsíce a případně v době ukončování (např. poslední den v roce).  Nelze opomenout ani fakt, že v některých náboženstvích najdeme vyobrazení světců s lidskou lebkou v ruce.

Lebka značí

 Značí také válečné hrdinství, sebeobětování. Znázorňovala sťatou hlavu protivníka, sílu, odvahu a příslušnost k rodu, za který se musí bojovat a případně položit i život.

SPIRIT

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO