Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

   ,,Co je smrt ?"

,,Co se děje když člověk umírá ? Musíme přiznat, že se ocitáme na rozpacích, máme-li na tuto otázku odpovědět. Vždyť poslední krok musí každý člověk udělat docela sám. Zástava dýchání a srdeční činnosti, vyhasnutí činnosti mozku - to je nález, při kterém lékař stanoví diagnózu smrti. Ale je tím už řečeno všechno ? Ptáme-li se na to Písma, nesmíme očekávat lékařský referát. Tam jde o náboženský výklad smrti. Písmo mluví v obrazech, které nejsou snadno pochopitelné, jejich obraz  je proto třeba neustále zkoumat, abychom pochopili jejich smysl a neupadli do dětinských představ."

,,Proč musí člověk zemřít ?"

,,Máme tendenci říkat : protože se spotřebovávají a vyčerpávají tělesné síly. Rodíme se, rosteme, dosahujeme určitého vrcholu, po nemž pak s přibyvajícím věkem následuje úbytek vitality. Umírání je tedy něco docela přirozeného. To je správné. Ale uvažme, že např. duševní a tělesné síly člověka nejsou tímto opotřebováním postiženy vždy ve stejné míře. Známe tělesně nemocné a staré lidi, kteří zůstali duševně velmi mladí a čilí. Smrt člověka není pouze chemicko-fyzikální proces, člověk umírá jinak než rostlina nebo zvíře."

,,Ale v pozadí je myšlenka, že člověk může uniknout zásahu smrti pouze ve spojení s Bohem, původcem veškerého života."

 ,,Smrt jako brána k životu"

,,Mnozi vidí ve smrti zeď, na níž život neodvratně ztroskotává. Budoucnost po smrti ? Mnozí lidé mají podezření, že naděje na posmrtnou odplatu je podvod, který má utěšit prosté lidi a odvádět je od kritiky zlořádů tohoto života. Krátce, že smrtí všechno končí."

,,Ale vzpírá se v nás něco proti myšlence, že bychom měli úplně zaniknout. Mnoho lidí proto touží žít dál ve svých dětech nebo ve svých dílech. Egyptští faraónové stavěli pyramídy, aby nezanikli v paměti lidí. Jiní se zase snaží  proslavit se jako umělci, vědci nebo dělají výstřední rekordy, aby unikli zapomění. To vše je jen slabá ozvěna mocné touhy po nesmrtelnosti, která vyvěrá z podstatné složky člověka, z jeho nesmrtelné duše."

,,Smrt je pro nás výslednicí naši liské přirozenosti. Nesmíme si tedy smrt představovat jako konečnou tečku za životem, smrt je spíše stálým průvodcem lidského života. Od svého narození jdeme vstříc smrti. To nás musí naplnit ne smutkem, ale optimismem - ve smrti dozrává všechno dobré, co klíčilo v našem životě."

,,Člověk umírá úplně sám, i když je obklopen rodinou a přáteli. Prostě si uvědomuje své postavení tvora, svou konečnost, závislost, pomíjivost a nicotu. Smrtí opouští člověk definitivně svůj pozemský život, lidské dějiny, kruh rodiny a přátel. V tom je hořkost umírání, jež nese rysy pokání. Cítí nejhlubší pokoření když je stlačen do vymezených hranic. Smrt je biologický, chemický a fyzikální děj, který je společný rostlinám a zvířatům. Zavolání ve smrti je projevem lásky, a to bez ohledu, kdo volaný je, zda věřící nebo nevěřící. Proto tím, čím bychom chtěli být v budoucnosti, musíme začít být už v přítomnosti, a pamatovat si, že - jaký život, taková smrt. Smrti končí doba zásluh a nastává doba odplaty, protože smrtí se rozhoduje úděl člověka navždy ( objasňuje to nauka o reinkarnaci nebo-li stěhování duší )."

,,Existuje tvrzení, že o konečném osudu člověka se rozhoduje při jeho smrti, souvisí s bezprostředním, osobním soudu nad člověkem po smrti. Je zdůrazňováno, že člověk musí skládat účty ze svého života po smrti a je souzen podle svých skutků. Takový soud nazýváme - osobní - soukromý, protože se týká jednotlivce. Prakticky  se tedy po smrti potvrzuje rozsudek, který vyslovujeme sami nad sebou svým každodenním jednáním."

,,... na umírajícího se neštěká,

ten, jenž na smrt čeká,

spatřiv Člověka

pokleká ..."

SSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSS

,,Zašifrovaná zpráva"

,,Nedovedu si představit, že bych si opomenul koupit každý pátek časopis Spirit, ve kterém vždycky najdu velmi zajímavé informace. Rubrika „Z redakční pošty“ dává svým věrným čtenářům možnost svobodně se

vyjádřit ke skutečným příběhům ze života. Dovolte mi tedy, abych vám popsal ten svůj."

,,V předvánočním čase v roce 2014 se mi stalo něco neuvěřitelného. Právě v den prvního výročí úmrtí mé manželky Aničky. Díval jsem se na její fotografii, posílal jí svou lásku a přál si, abych se mohl alespoň na chvilku spojit s její duší. Mému přání bylo vyhověno. Asi ve čtvrt na devět večer se na fotografii nejprve pohnulo její pravé rameno směrem k pravé plíci a na její hrudi jsem zaznamenal sotva viditelné dýchání. Jen krátce se jí na rtech objevil úsměv. V té chvíli se mi rozbušilo srdce a já cítil, že mi chce něco sdělit. Pak jsem si začal za pomoci automatického psaní zaznamenávat čísla, která jako by mi napovídala."

,,Co následovalo dál? Předpokládal jsem, že je to zašifrovaná zpráva, pokud se čísla promění v písmena abecedy, a tak jsem se do toho pustil. Konečná zpráva zněla: „Ani (Anička) je tady, přišla jsem se rozloučit, odcházím do náruče Boha, čekám milost, lásku, věčný život, stanu se duchem.“ Posléze jsem ucítil bolest v noze a ruce, ale i bolest vycházející z pravého ucha, která se rozlévala do celé krční páteře. Bušilo mi srdce. Vše to však po skončení napojení odeznělo a k dalšímu už nikdy nedošlo. Věřím, že se přání Aničky splnilo a každý rok 16. 12., tedy ve výročí úmrtí, jí s kamarádkou Evou zapalujeme svíčku a posíláme lásku."

Jiří R., Pečky - Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Rány osudu"

,,Asi před osmi lety jsem měl autonehodu. Opravdu ošklivou, málokdo by to přežil. Ten den ráno jsem šel do lesa, byl jsem ve stresu, potřeboval jsem si nějak ulevit, odpočinout. Bylo toho už na mě moc, tak jsem si sedl na stráň a prosil Boha, aby mi dal znamení, jestli mám na tomhle světě zůstat. Prosil jsem ho, aby mi dal nějaké pořádné znamení, nic takového, jako když spadne lístek na zem. Uplynulo dvanáct hodin a já potřeboval kamsi zajet. Sedl jsem za volant, nastartoval a ujel snad jen nějakých sto metrů, když přišel náraz. Auto se napasovalo do dvou stromů, mě to katapultovalo mimo vůz. Prožil jsem klinickou smrt. Pamatuji si, že nad mým tělem stály dvě temné osoby, které neznám. Bylo mi však hezky, veškeré problémy byly pryč. Ten krásný pocit trval asi pět minut…"

,,Zhruba po roce mi manželka nechala udělat horoskop. Výklad mi radil, abych se začal zajímat o ezoteriku. Jako laik jsem nevěděl, kde začít, proto jsem se obrátil na „odborníky“. Netušil jsem zprvu, že ti lidé na sebe jen chtějí upozornit a vlastně nic neumějí. Když jsem to zjistil, začal jsem různé praktiky zkoušet na vlastní pěst. Neuvědomoval jsem si, že to může být i nebezpečné. Během tří let jsem zkoumal kde co, od bylinek až po duchy. A začal jsem, ani nevím proč, chodit na procházky až po 22 hodině večer. Mé vycházky směřovaly na hřbitov, kde jsem ve tmě a tichu sedával. Pak se mi začaly zjevovat duše, ale mělo to háček. Ačkoli se mnou některé entity chtěly komunikovat a cítil jsem jejich přítomnost, cosi se mě v navazování kontaktu snažilo brzdit. Objevily se zdravotní potíže, překážky v zaměstnání, nic se mi nedařilo. Přesto jsem pomáhal lidem, kteří řešili záležitosti tohoto druhu. Pohyboval jsem se na hraně mezi dobrem a zlem a vyhovovalo mi to až do doby, kdy nám zemřelo dítě. Až to mě zastavilo, tehdy jsem pochopil, že jsem překročil určité meze. Pak jsem toho nechal, přestal jsem strkat nos do toho, po čem mi nic není. Poté se mi začalo dařit o něco lépe, a to ve všem. Uběhlo zatím relativně málo času od chvíle, kdy se mi dostalo kruté životní lekce, už vím, kde jsou mé limity, a že se život obvykle odvíjí tak, jak má. Není dobré se snažit cokoli násilně někam posouvat. Pokud mám něco vidět, zažít, osud mi to přinese."

Čtenář Lubomír - Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Prolínání časů..."

,,Zdál se mi tajemný sen, byl jsem sám na jednom starém hřbitově. Pojednou jsem ucítil nádhernou vůni květin - orchidejí. Vůně nebyla z tohoto světa. Hroby se otevřely a z nich vystoupili všichni lidé. Byli oděni jako šlechtici za Rakouska-Uherska. Na svých hlaváchměli černé klobouky - cylindry - a byli oděni do vínově fialových fraků a plášťů . Na klopách měli připevněnou velikou bílou květinu - chryzantému. V pravé ruce každý držel hůl se zlatou kulatou rukojetí. Jaký to byl nádherný sen z jiných časů! Když jsem se však probudil do současného bláznivého světa, chtělo se mi okamžitězase zpátky mezi ty usmívající se a radující se šlechtice. Ale, bohužel, ta nádhera již nešla vrátit. Posléze se mi zdál další podobně nádherný sen. Opět jsem spatřil šlechtice, tentokrát drželi v rukách čerstvé růže v papírových kornoutech avšichni stáli se svými ženami na velikém prostorném náměstí. To město, kde byly nádherné starobylé ozdobné domy s velkým prostorným náměstím, mi připomínalo Norimberk. Na náměstí alebyla staročeská pouť a ženy byly oděny do volánků a krinolín. Pojednou všechno utichlo a na náměstí přijely velikou rychlostí tři staré parní lokomotivy. Avšak nevycházel z nich žádný dým, neznečišťovaly ovzduší, byly poháněny elektřinou! Lokomotivy řídil sám Bůh. To snové prolnutí časů mi připomíná znovuzrození."

Jaroslav Š.- Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Dušičkové pouti jako dík a vzpomínka"

,,Ve Mcelích na Nymbursku se třem děvčátkům v roce 1949 zjevovala panna Maria s Ježíškem. A protože prý právě ona vyzývala k prosbám za zesnulé, konají se tam dodnes slavné Dušičkové pouti."

,,Pojďme si však povědět něco blíže o dalších osudech těchto dívek. Od narození první z nich, Františky Fryčové, uplyne již 180 let. Zajímavé je, že její rodný domek - krásná vesnická chalupa - zdobí obec dodnes. Františka se dala na duchovní dráhu, stala se sestrou Třetího řádu a hospodyní na faře v Osenicích u Dětenic. Osenický kostel Narození Panny Marie byl dostavěn a vysvěcen nedlouho před jejím úmrtím. Vysokého věku se, bohužel, nedožila, zemřela v prosinci roku 1865 na chudokrevnost v pouhých sedmadvaceti letech."

,,Její hrob na osenickém hřbitově se mi však najít podařilo, a to díky panu Ing. Volákovi z Dětenic, který mi půjčil dávnou dokumentaci hřbitova. Hrob se nachází v jeho levé části od vstupní brány. Je to vlastně travnaté místo mezi hrobkou rodu Smolíkových. Byla bych moc ráda, kdyby se ho podařilo obnovit a připomenout tak blížící se kulaté výročí mcelských zjevení."

,,Františčiny družky se provdaly. Kateřina Halešová do nedaleké Loučeně a pochována je se svým mužem Petrem Zahrádkou na loučeňském hřbitově. Františka Plachá se provdala do Střevače za Františka Straku. Její hrob v obci Veliš na Jičínsku je rovněž nezvěstný a každá informace o něm velmi vítána."

Daniela B. -  Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Duch zavražděného nechtěl odejít"

Chtěla bych se s vámi podělit o duchařskou příhodu. Sestra s manželem se nastěhovali do nově postaveného bytového domu v malé vesničce u Plzně. Asi za půl roku měli pocit, že v bytě nejsou sami. Například

slýchávali v chodbě kroky i zvuk zamykaných dveří. Jejich děti se bály zůstat samotné v koupelně. A i jejich fenka Andy se začala chovat divně. Stávalo se, že se postavila před dveře do kuchyně a bránila někomu neviditelnému vejít. Mezitím sestra zjistila, že zde před lety stával statek. Muž, který v něm hospodařil, byl zavražděn a dům byl později zbourán. Situace se natolik vyhrotila, že se sestra obrátila na muže, který uměl tyto záležitosti dát do pořádku. Převedl na „druhý břeh“ duši muže, která byla k tomuto místu připoutána. Od té doby bylo vše v pořádku.

Irena Č., Písek - Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO