UUUUUUUUUUUUUUUU

Popíše „mrtvý“ fotografii?     

,,Co se děje v lidském organismu v okamžiku umírání, co vnímá člověk, pokud se ocitne na prahu smrti? Tyto otázky zaměstnávají mysl laické veřejnosti i vědců dlouhý čas. Jisté je, že smrt není dílem okamžiku. Jde o postupný proces, který začne zástavou srdce, dechu a abs encí aktivit mozkového kmene (mozek nevykazuje žádnou aktivitu, zornice nereagují) - právě tyto tři biologické parametry jsou považovány za obecnou definici času smrti. Ale proces zdaleka neskončil, pokračuje - v buňkách dojde k nevratným změnám, po několika minutách rovněž začnou odumírat. Co se ale děje s nehmatatelnou myslí? Ztrácíme okamžitě vědomí, nebo jisté psychické schopnosti funkce zůstávají ještě nějaký čas zachovány? Lidé, kteří se nějakým způsobem dostali na pokraj smrti a byli zachráněni, popisovali po svém „návratu“ zajímavé zážitky. Viděli například sestry a lékaře nad svým tělem, sledovali průběh operace a podobně. Jak to je s těmito mimotělními zkušenostmi? Je odpoutání se od těla skutečné, nebo je to trik psychiky, který se tak pokouší odvrátit bolestivý prožitek? Mezinárodní vědecký tým se rozhodl pro zajímavý experiment. Prostřednictvím tzv. studie smrti, zjišťoval, zda „mrtvý“ dokáže popsat fotografii. Experiment byl rozdělen do dvou částí. V první vědci měří množství kyslíku, který se nachází v krevním oběhu v tzv. okamžiku smrti (kdy se srdce pacienta zastaví) - to by jim mělo odpovědět na to, zda mimotělní zážitky opravdu existují. Druhá část je založena na tom, že se nad postel pacienta umístí malé fotografie tak, aby na ně z nemocničního lůžka nebylo vidět, jsou rozeznatelné jen při pohledu shora. Bude resuscitovaný pacient tyto obrázky schopný popsat? Na výzkumu spolupracovalo 25 velkých lékařských středisek z Evropy, Kanady a USA. Odborníci pracovali s 1500 pacienty, kteří přežili zástavu srdce. Výsledky studie budou údajně známy během několika příštích měsíců."
 

 ,,Lidé, kteří přežili klinickou smrt, o smrti vědí víc než nejmodernější přístroje. Jistý americký profesor kdysi oznámil, že objevil v lidském mozku místo, kde „bydlí“ bůh. Podle tohoto profesora z univerzitní nemocnice v Pensylvánii se bůh nachází v týlu naší lebky, k čemuž ho přivedla série rentgenových snímků, jež udělal s meditujícími tibetskými mnichy a modlícími se jeptiškami. V povzneseném stavu ducha měli pocit jednoty s bytím, což posilňovalo aktivitu pravé části mozku.“

,,Ti, co vyšli z těla…“

,,Na pranýř se dostala také klinická smrt. Francouzští a švýcarští neurologové dospěli k názoru, že ve skutečnosti nic takového neexistuje. Za pocit opuštění těla je podle nich zodpovědné místo v mozku nazvané Gyrus Angularis. Mnohé osoby, které přežily svou smrt, s tím ale nesouhlasí. Jednou z nich je Alicja Zienteková. Vždyť jak jinak by například během experimentu žena napojená na EEG, která vystoupila ze svého těla, dokázala přečíst pětimístné číslo, které bylo umístěno na skříni v jiné místnosti ?“

Případ Alicje

,,Ke klinické smrti u Alicje Zientekové došlo během složitého těhotenství. Když se ocitla mimo tělo a marně se na sebe snažila upozornit lékaře, byla zoufalá. Byla ještě živá, ale nikdo ji nevnímal, proč? Nakonec vyšla z nemocnice a až tam si uvědomila, že mezi ní a „skutečností“ je nějaká bariéra. Vrátila se na sál, ale její tělo bylo nehybné. Tam spatřila světelný bílý paprsek. Když se k němu přiblížila, spadl z ní strach a obklopilo ji teplo. Tak se znovu dostala na operační sál. V době „putování“ mohla telepaticky mluvit s květinami a pochopila, jak je všechno na světě důležité. Na cestě zpět potkala bytost, se kterou hovořila v myšlenkách. Přinutila ji o sobě vyprávět. Když chtěla něco zatajit, vycítila, že bytost o všem ví. Tato bytost jí objasnila, kde dělá chyby. V určité době se přiblížili k nějaké růžové hmotě a přízrak ji varoval, aby se nepřibližovala. Vystrašená toužila vrátit se do těla. Ocitla se v tmavém tunelu a průvodce zmizel. Alicje se nakonec uzdravila a pochopila věci, které jí po celý dosavadní život unikaly.“

oooooooooooooooooooooooooooo