Záhadné ostatky odolávající času - Má smrt podobu? - Pozdravy z očistce - Hřbitov ve Velharticích obyčejný není
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Záhadné ostatky odolávající času
Foto-pixabay
,,Přestože jsou pohřbena roky, někdy dokonce desítky let, nepodléhají zkáze. Řeč je o tělech, která se z nějakého prapodivného důvodu najdou zcela neporušená. Mnohá dokonce vypadají tak, jakoby dotyčná osoba ani nezemřela, ale jen usnula."
Spící krása
Maličká Rosalie zemřela v pouhých dvou letech na tuberkulózu v roce 1920 v Itálii. Otec, který ztrátu nesl velmi těžce, se rozhodl, že nechá tělíčko nabalzamovat. Uloženo pak bylo v kapucínských katakombách v Palermu, kde se ostatky nacházejí dodnes ve skleněné rakvi.
Ano, toto tělo nabalzamované skutečně bylo, což je právě způsob, který má zaručit jeho uchování co nejdéle. Je ovšem v tak dokonalém stavu, včetně vnitřních orgánů a dokonce i mozku, že vědcům dlouho trvalo, než objevili tajemství úspěchu balzamovače. Do dívčina těla byl vstříknut roztok, jehož složení se podařilo po dlouhém úsilí rozluštit. Stále je ale záhadou, jak je možné, že je tělo tak dokonalé. Rosalie vypadá, jako když spí. Přezdívá se jí proto „spící krása“.
Optický klam nebo zázrak?
I když jedné záhadě bylo alespoň částečně učiněno zadost, objevila se další. Lidé přísahají, že Rosalii viděli mrkat. Objevilo se několik svědků a stále se hlásí další. Nainstalovaná kamera tento fakt posléze potvrdila. Holčička skutečně mrká! Vědci se ovšem nenechali zaskočit a ihned vymysleli vysvětlení pro tento fenomén - mohou za to prý nedovřené oči holčičky a díky lámajícímu se světlu dochází k optické iluzi. Svědci si ale stojí za svým tvrzením…
Dokonalé mumie
Záhadou je také tělo asi padesátileté ženy nalezené na rituálním pohřebišti nedaleko Limy v Peru. Objeveno bylo zcela nedávno, a přestože je staré kolem 1 000 let, je jen velmi málo porušené.Předčí ji ale mumie Xin Zhui, která byla nalezena zcela náhodně v roce 1971. Je totiž stará přes 2 100 let! Zjištěno bylo dokonce i to, že posledním jídlem ženy byl meloun, že trpěla vysokým krevním tlakem a měla nemocné srdce. Tělo bylo oblečeno do hedvábí a pohřbeno s celým šatníkem ve čtyřech rakvích, jež byly vyplněny dřevěným uhlím. To bylo nejspíše také důvodem, proč jsou ostatky ženy tak zachovalé.
Tajemné modré oči
Svatá Kateřina Labouré, původním jménem Zoe, zemřela 31. prosince 1876. Prohlášena za blahoslavenou byla v roce 1933 a za svatou v roce 1947. Před blahořečením ale bylo její tělo exhumováno a světe div se, zcela neporušeno. Času tělo světice odolávalo celých 56 let.
Nebyla sice jediná, jejíž tělo se našlo v tak dokonalém stavu po dlouhé době, co však vědce fascinuje dodnes, jsou její modré oči. Ty kupodivu také vzdorují přírodním zákonům. Možná je důvodem fakt, že mladá řeholnice byla postupem doby obdařena různými viděními…
Má smrt podobu?
,,Často se nás ptáte na smrt a vše, co je s ní spojené. Umíráme doopravdy? Jak smrt vypadá? Vyobrazovaná je hlavně jako osoba zahalená v plášti s kápí, v ruce
třímá kosu. Někdy je bez obličeje, jindy je v kápi lebka. Vypadá ale smrt vůbec nějak konkrétně?"
Je zlá?
,,Bojíme se jí, odmítáme ji, máme ji za strašáka. Je ale opravdu tak špatná? Výrazy ve tvářích umírajících a zesnulých se různí. Někteří vypadají zaskočeně či vystrašeně, ale jiní se usmívají. V ezoterických, ale i některých odborných, kruzích se objevují názory, že podoba smrti je daná tím, jaký jsme vedli život. Ve zkratce by se dalo říci, že dobří lidé nejspíše vidí to hezké, zlí spatří tu horší podobu smrti. Že by to ale bylo tak jednoduché?"
,,Výzkumy smrti a umírání naznačují, že smrt nejspíš tak strašlivá nebude. Lidé, kteří měli možnost podívat se na „druhý břeh“, se v naprosté většině shodují v nádherných až euforických zážitcích. Nelze však popřít, že existuje malé množství jedinců, kteří popsali zážitky odlišné."
,,Pokud smrti předchází nemoc, úraz, stáří, je pochopitelná. Jenže jsou i případy, kdy zasáhne nečekaně a bez zjevného důvodu."
Setkání se smrtí
,,Osmnáctiletá Elen z Floridy v USA byla za krásného letního dne u bazénu se svou o rok starší kamarádkou. Užívaly si společně sluneční den. Elen se rozhodla zajít do domu pro pití, nechala na chvíli kamarádku samotnou. Byla uvnitř domu, když uslyšela výkřik. „Nedokážu ani popsat, jak hrozný byl,“ řekla později. „Bála jsem se, že kamarádku někdo napadl, běžela jsem za ní.“
,,To, co uviděla, jí vyrazilo dech a poznamenalo asi do konce života. Kamarádka ležela na zemi mrtvá. Výraz obličeje vypovídal o tom, že prožila hrůzný okamžik. Oči byly vytřeštěné, ústa pootevřená v nepřirozeném šklebu. A příčina úmrtí tak mladé ženy? Neznámá. Lékař nakonec usoudil, že zřejmě zemřela na kolaps organismu v důsledku vedra. Neměla žádná zranění, nebyla nemocná. Co se tehdy stalo, se už nejspíš nikdo nedozví."
Stýská se zesnulým?
,,Lidé, kteří měli zážitek blízký smrti, často popisovali, jak je vítali zemřelí příbuzní. Někdy je také právě oni poslali zpět do života. Mohou si ale duše mrtvých naopak pro své blízké přijít?"
,,Paní Jiřina přišla o maminku, později i o otce. Přestěhovala se do Mostu, malý byt sdílela s dospívajícím synem. Syn měl svůj pokoj, ona však spala v obývacím pokoji na rozkládacím gauči. Pokud tedy nebyl doma, chtěla využít situace a užít si trošku komfortnějšího spaní v jeho posteli. Ale nebylo to možné."
„Po třech nocích jsem se pohodlí vzdala a raději si zase rozkládala gauč, i když byl syn mimo domov. Hned první noc mě tam totiž navštívila maminka a během dalších nocí se to opakovalo. Držela mě za ruku, hladila mě a říkala, že se jí moc stýská. Mám ještě dvě sestry, ale žádné se tohle nestalo. Ani syn podobný zážitek neměl,“ vyprávěla kdysi známým. Byla si vědoma, že prožila něco, co není úplně běžné. Jenže netušila, jak to skončí."
,,Po několika týdnech se syn nemohl dostat domů. Klíč byl v zámku zevnitř, ale maminka na zvonek nereagovala. Na pomoc mu tehdy přijela policie a všechny přítomné čekal šok. Matka ležela na zemi bez známek života. Byla přitom celkem mladá, pár dní před tím dokonce absolvovala preventivní prohlídku, která nezjistila nic, co by nasvědčovalo jakémukoli problému. Zemřela během žehlení. A ani závěr pitevní zprávy záhadu neobjasnil."
Známá neznámá
,,Všichni víme, že se smrti nelze vyhnout. Je to ta nejpřirozenější součást našich životů, a přestože se ji snažíme nevnímat, oddalovat, je pořád tady."
,,Jisté je, že se jednou dozvíme všichni, jak vypadá, možná nás i napadne, že jsme se vlastně neměli čeho bát. Vždy záleží na úhlu pohledu. Paní Kateřina, která pracuje jako zdravotní sestra v zařízení pro pacienty s Alzheimerovou nemocí a dalšími chorobami podobného charakteru, tvrdí: „S umíráním se setkávám každý den. Naši pacienti se ale většinou usmívají. Vypadá to někdy dokonce, jakoby se na tu chvíli těšili.“ Pravdou však je, že takto nemocní lidé mají „svůj“ svět. Ten náš je netrápí, jsou oproštěni od toho, co řešíme my."
Naďa Kučerová
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Děsivé útoky ze záhrobí
,,Mohou se duše mrtvých projevovat i agresivně? Nejspíše ano, svědčí o tom některé zážitky..."
,,Každý, kdo věří na nějakou formu dalšího života, má prakticky shodnou představu, jak probíhá odchod duše na onen svět. Duše opustí tělo, odebere se do nebe, kde se spojí s Bohem a čeká na další možnost se narodit."
,,Některé duše nejspíš tento postup ignorují, nebo je všechno jinak, než se domníváme. Bloudí světem, či se zdržují na konkrétních místech. Jsou ovšem i duše, které se rozhodly dělat žijícím ze života peklo. Z nějakého důvodu lidi napadají, ničí nábytek, životy."
Prokletý byt
,,Hrůzný zážitek má Jana B. Zdědila byt po babičce, který jí přišel velmi vhod, když otěhotněla s přítelem. Než se nastěhovali, udělali menší rekonstrukci. Už v té době ale přicházely signály, že s bytem není něco v pořádku."
„Ničemu zvláštnímu jsme to nepřičítali, prostě shoda divných náhod. Například nářadí a věci byly jinak, než jsme je opustili. Pamatuji, jak pytle s vápnem a dalšími věcmi naskládané na hromadu byly druhý den rozházené. Říkali jsme si, že prostě spadly. Nářadí se nacházelo na úplně jiných místech, než jsme ho den před tím zanechali. I tady jsme si to vysvětlovali tím, že máme špatnou paměť. Rozbité okno nás sice trochu překvapilo, ale co, i to se stává.“
Jana s přítelem asi neměli tyto náznaky divných událostí ignorovat, po nastěhování se totiž začalo dít něco, co nemá vysvětlení. „Pamatuji, jak to začalo. Na parapetech v bytě jsem měla květiny a bylinky. Najednou jsem spatřila, jak jeden květináč z okna prostě spadl. Chystala jsem se ho tedy zvednout a najednou další. Letěl vzduchem asi dva metry a roztříštil se o podlahu, hlína a úlomky byly všude. Nejhorší bylo, jak letěl. Jakoby ho někdo držel!“
,,Následovaly problémy s elektronikou, ztrácely se věci, aby mohly být nalezeny na těch nejbizarnějších místech. Praskaly žárovky, otevíraly se samy dveře. „Prakticky denně se něco dělo. Už nás opravdu přepadal i strach. Pak se jednou v noci vedle mě vzbudil přítel a křičel. Někdo mu prý sahal na krk a pak ho škrtil. Držel se za něj a já ho poprvé viděla plakat. To už jsme věděli, že musíme něco udělat. Svěřila jsem se mamce a vyprávěla jí vše, co se nám stalo. Chvíli se na mě nevěřícně dívala, ale pak slíbila, že něco vymyslí.“
Jany maminka se spojila se senzibilkou, která vyčistila byt. Vracela se do něj celkem třikrát. „Nikdy jsem u toho nebyla, strach mi to nedovolil. S paní jsem se viděla jen jednou. Ale je fakt, že po jejím zásahu vše skončilo. Od té doby žijeme v bytě bez problémů.“
Bytost
,,Stejnojmenný film byl natočen podle skutečné události. Carlu Moran, žijící se svou rodinou v pronajatém domku v Kalifornii, napadne jednoho dne neznámý, ale hlavně neviditelný, útočník. Zbije ji a brutálně znásilní. Tím ovšem její noční můra teprve začíná. K útokům totiž dochází opakovaně, zoufalá žena se dokonce obrací na odborníky, kteří ale nepomohou. Nevěří jí ani její manžel."
,,Protože Carle hrozí hospitalizace v psychiatrické léčebně a vůbec ztráta rodiny, se svým trápením zůstává sama. Na útoky si během života prakticky zvykne. Nemá možnost neznámého útočníka odradit, odehnat."
,,Sexuální devianti v říši duchů se ale nacházejí nejspíše všude. O svém by mohla vyprávět i Romana. „Seznámila jsem s přítelem před dvěma lety, asi po půl roce mi nabídl, abych se nastěhovala k němu. Idylka ale netrvala dlouho. Měl byt v domku u rodičů, a i když soužití bylo v naprostém pořádku, problémy přišly úplně odjinud.“
,,Romana se totiž setkala s něčím, co vysvětlit nejde. „Vždy v koupelně se mi stávalo, že jsem po svléknutí cítila něčí doteky na intimních místech. V koupelně jsem ale byla vždy sama. Pokaždé jsem utekla a schovala se do postele pod deku, třásla se strachy. Přítel mi nevěřil, jeho rodiče také ne. Jednou byl doma a já se sprchovala. Opět došlo k ataku a přítel mi nepomohl. A tak jsme se rozešli. Šílené zážitky pak ustaly, už nikdy se neopakovaly.“
SPIRIT
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
POZDRAVY Z OČISTCE
,,V malém kostele Sacro Cuore Suffragio blízkosti Castel Sant’Angelo se nachází Museum duše v očistci (Museo delle Anime del Purgatorio), které zaznamenává různé instance duší uvězněných v tomto prostoru mezi nebem a peklem. Svědky důkazů o očistci (tj. nadpřirozeně), jsou například otisky rukou spálených na stránkách knih."
Foto-blazetrip.com
,,Ve věčném Římě, stojí na vcelku nevýznamné ulici kostel Santa Cuore del Suffragio. V něm, v Lungotevere Petri číslo 12, se nachází jedinečná křesťanská expozice - Muzeum očistce."
,,V postranní lodi se nachází Bible s otiskem tří prstů, které jsou do papíru vytlačeny jakoby žhavým železem. Na jiných votivních deskách jsou vypáleny celé ohnivé ruce."
,,Pozoruhodné jsou rovněž otisky rukou zesnulého pátera Penziniho, opata oliventánů z Mantovy, jež údajně zanechal 1.listopadu 1731 na malém dřevěném stolku, na rukávu kutny a na plátěné košili ctihodné matky Isabelly Fernariové, představené klárisek z Mantovy. Jedná se o čtyři otisky, jeden z nich má tvar hluboko do dřeva vytlačeného kříže."
,,Další exponát - fotokopie, originál je přechováván v místě vzniku - ukazuje vypálený otisk zesnulé řádové sestry Kláry Scholersové z kláštera benediktinek ve Vinneenbergu poblíž Warndorfu. Tímto způsobem měla poslat 16.října 1696 vzkaz z očistce."
,,Mezi vystavenými předměty nalezneme i noční čepec z roku 1875, který prý patřil jisté Luise Le Sénéchalové z Duceje ve Francii. Nápadný je na něm vypálený otisk pěti prstů.Tímto znamením chtěla ona dáma, zesnulá 7.května 1873, přesvědčit svého manžela o nezbytnosti stálých modliteb a mší za spásu své duše."
,,Již dvěstě let existuje papežská komise, která tyto případy důkladně studuje. Všechny předměty i příběhy s nimi spojené, jsou pravé, vysvětluje pověřenec muzea."
Z knihy - Na hranicích zázraku
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Hřbitov ve Velharticích obyčejný není
Foto - enigmaplus.cz
Malý, celkem obyčejný hřbitov dost možná až tak obyčejný není. I když vypadá celkem běžně, údajně je zde nakumulované zlo. Slabší jedinci tu trpí závratěmi, dělá se jim zle, někteří se při návštěvě hřbitůvku začnou nekontrolovatelně třást. Je hlavně v hledáčku lovců duchů, kteří se zde snaží zachytit paranormální aktivity. Proč je takový a co se zde vlastně stalo?
Místo obestřené tajemstvím
Hřbitovu dominuje kostel Svaté Máří Magdalény, kde se konají mše. Jenže i při mších se prý účastníkům dělá špatně, někteří dokonce omdlévají. Místní mají na hřbitově pochované své blízké, ale chodí sem velmi neradi. Psychotronici dokonce před návštěvou hřbitova důrazně varují. Vysvětlení je hned několik. Nejznámější říká, že se zde konaly rituály černé magie. Dokonce tu měl být oživen mrtvý a nutno podotknout, že údajně úspěšně.
Na omítce kostela je také prý jasně viditelná dívčí tvář. Proběhlo dokonce několik pokusů tvář odstranit, ale neúspěšně. Nová omítka fungovala vždy jen krátkodobě. Po nějakém čase se tvář znovu objeví. Pro to, komu obličej patří, je také několik vysvětlení. Jedno, z dob minulých tvrdí, že patří jedné šlechtičně, která zemřela při porodu. Na hradě se zjevuje jako bílá paní. Další zase říká, že je dívky, která jako zázrakem přežila černý rituál. To poslední vypráví o dívce, jež zemřela před několika lety tragickým způsobem.
Foto - luzs.cz
Erbenova inspirace
Karel Jaromír Erben na základě pověsti napsal baladu Svatební košile. Inspirovala ho hrůzostrašná událost, která se tu prý udála.
Místní mladá žena přišla o svého milého ve válce a nedokázala na něj zapomenout. Dvořil se jí ale další hoch, který ovšem zjistil, jak to dívka s láskou skutečně má. Zhrzený a ponížený se odhodlal k činu, který měl pannu potrestat.
Na základě jeho msty se zde odehrál rituál, který měl oživit mrtvého, jehož dívka tolik milovala. Podařilo se a oživlý umrlec se rozhodl pro svou milou dojít a odnést si ji s sebou na věčnost. Před jistou smrtí ji zachránily modlitby, které odříkávala, když ji umrlec přenesl přes hřbitovní zeď.
Vše se údajně odehrálo na místě, jež je i dnes jasně poznatelné. Seschlá třešeň, podivně zkroucená, prý vypovídá o tom, co se zde stalo.
Foto - ahaonline.cz
Stopy dávných dob
Černomagický rituál ale není zdaleka jediným zlým činem, který se zde odehrál. Nedaleký hrad Velhartice vlastnil v 17. století Španěl Martin de Hoeff–Huert. Ten byl velmi oddán katolické víře a také se snažil, aby stejně smýšleli i jeho poddaní. S těmi, kteří odporovali, si dokázal poradit. Byli mučeni, vězněni a mnoho z nich zemřelo v hradní hladomorně. Stopy zla prý zde zanechaly jejich duše. Původně tu stával dřevěný kostel. V něm hledali útočiště místní před loupežníky. Kostel plný lidí, včetně dětí, lupiči však vypálili. Údajně nikdo nepřežil, všichni uhořeli a jejich duše prý nenalezly pokoj.
Tragédie tu zanechaly nejspíš stopy a nakumulovaná energie se tady projevuje dodnes. Alespoň se tak domnívá spousta těch, kterým hřbitov nedá spát, a tak pátrají po příčině zdejší atmosféry.
Dokladem o všudypřítomném zlu může být i příběh, jenž se odehrál v polovině 19. století. Sedlák, vracející se z místní hospody kolem hřbitova, byl napaden neznámou silou. S někým urputně bojoval, což potvrdil svědek. S někým, kdo nebyl vidět. Křičel, prosil, svůj boj ale po několika minutách prohrál. Neznámá síla ho porazila a usmrtila.
Jestli je tedy hřbitov ve Velharticích místem zlým a prokletým, nebo se na jeho atmosféře podepisuje jen spousta legend a vyprávění, je těžké zodpovědět. Některá místa je asi lepší obejít obloukem.
SPIRIT
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
